Ždánický astropodzim 2024

/ 23.12.2024 /

Mobilní fotosféra a chromosféra

12. 10. 2024

Veřejné pozorování Slunce probíhá na naší hvězdárně každý pátek a jednou za měsíc i v sobotu, během tzv. Astronomického víkendu. A právě v sobotu 12. října, kdy byla ždánická hvězdárna otevřena veřejnosti, pořídil Marek Bernhauser, kamarád našeho spolupracovníka Petra Hykše, tyto pěkné momentky tváře naší nejbližší hvězdy. Stačilo vzít do ruky mobil, přiložit jej za okulár dalekohledů Skywatcher ED 120/900 a Lunt LS100MT B1200 (100/714) a zmáčnout spoušť. Není sice úplně jednoduché srovnat fotoaparát mobilního telefonu do optické osy dalekohledu, ale při troše trpělivosti a šikovnosti se to nakonec podaří. Kromě pěkných slunečních skvrn se Markovi Bernhauserovi ve fotosféře povedlo zachytit dokonce granulaci a u okraje disku i několik světlých fakulových polí. Červená chromosféra zase ukázala kromě své rozbouřené struktury též protuberance tančící nad okrajem slunečního disku. Pokud je tedy dobré počasí, může si při troše štěstí takovéto podobné obrázky odnést na památku každý návštěvník naší hvězdárny.

Věstonická Venuše

13. 10. 2024

V říjnu se vedle červeně blikajícího světla vysílače na vrchu Děvín v Pavlovských vrších objevil jasný, zářící bod připomínající hvězdu, který neblikal. Nedbaje hvězd, toulal se mezi nimi a v průběhu dalších dnů, týdnů a měsíců se posouval výš a výš nad obzor, přecházel ze soumraku do noci a zjasňoval. Byla to Večernice. Planeta Venuše se stala po Měsíci nejjasnějším objektem na noční obloze, určitě jste si jí všimli také. Takhle nad Pálavou to byla úplná Věstonická Venuše. (foto Petr Hykš)

Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) nad Ždánicemi

15. 10. 2024

Začátek astronomického podzimu nebyl večernímu pozorování příliš nakloněn. V polovině října se však počasí umoudřilo a tři dny před úplňkem se na večerní obloze objevila dlouho očekávaná, jasná kometa s dlouhým ohonem. Protože počasí bylo velmi proměnlivé, nemělo prakticky smysl vyhlašovat mimořádné pozorování na jeden konkrétní den a místo toho jsme kometu pozorovali po celý zbytek pracovního týdne, kdykoli to šlo. Nejlepší pozorovací podmínky jsme měli v úterý 15. října. Kometa byla vidět i pouhým okem už krátce po sedmé hodině večer, museli jsme však vědět kam se dívat. Nápadný byl i ohon komety, který byl dlouhý tak jako výška čtyř prstů nad sebou na natažené ruce, tedy nejméně 10°.

Snímek výše vznikl složením 48 fotek pořízených fotoaparátem Canon EOS R10 s následujícím nastavením: 48 x 8 s, f/5, ISO:800, 18 mm (složeno v Sequator, upraveno v Lightroom Classic).

Focení komety nikdy nebylo jednodušší. Díky svitu téměř úplňkového Měsíce byla obloha světlá a v podstatě nebylo potřeba řešit redukci šumu. Stačilo během pár minut udělat několik desítek fotek za sebou, nahrát vše do programu Sequator, udělat pár kroků, které se těžko popisují (vysvětlujeme na našem astrofotografickém kroužku) a složený snímek ještě trochu upravit. Nad hlavou komety byla v ten den nápadná kulová hvězdokupa M5 jako mlhavý obláček a pod hlavou komety se před jasnou hvězdou HD 134945 ukrývala ještě kometa 13P/Olbers, která však se svým jasem (12 mag) neměla šanci se na fotografiích ukázat. V podstatě se ale v tu noc setkaly na obloze dvě komety.

Další fotografie komety C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) z tohoto dne, ale I z následujících dnů, které nejsou uvedeny v tomto článku, si můžete prohlédnout na adrese: https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/vecerni-oblohu-nad-zdanicemi-ozdobila-jasna-kometa.html .

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla…

16. 10. 2024

Kometu jsme pozorovali také dalšího dne, ve středu 16. 10. 2024. Oblohu však zahalila oblaka a kometu ani její ohon už očima vidět nešlo. Nepříznivý vliv měl také Měsíc ve fázi 99,2 %, který byl v té době poměrně blízko Země a svítil tak o 30 % víc než průměrný úplněk.

V úterý hrál Karel Trutnovský na kytaru píseň Kometa od Jarka Nohavici a ve středu ji každý návštěvník sám "Hledal až nalezl v hvězdářských triedrech.". Dalšího dne bylo bohužel zataženo a kometa "zmizela jako laň u lesa v remízku,". Dále Jarek Nohavica zpívá: „v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem“ – ne náhodou tedy kometa zapadala za Dubovým vrchem ve Ždánickém lese. V pátek večer se na kometu přišlo podívat až 38 návštěvníků, bohužel však bylo oblačno a kometu jsme viděli pouze díky našemu největšímu dalekohledu. (foto Petr Hykš)

Kometa na měsíčné a bezměsíčné obloze

20. 10. 2024

Znovu se nám kometa ukázala v neděli 20. října. Měsíc teprve vycházel nad obzor, když jsme kometu v 19:20 našli na obloze i pouhým okem. Byla už poměrně vysoko nad obzorem a nalevo od ní byla vidět Mléčná dráha. Počasí nám přálo, mlhavá kometa byla skvěle pozorovatelná v triedru. Nejlepší pohled byl přes binar somet 25×100, ve kterém byla kometa skvěle nápadná a do zorného pole se vešla jen jedna polovina ohonu komety. Kometu jsme snadno našli také v hledáčku fotoaparátu. Protichvost už na fotkách vidět nebyl, ukázal se jen na složeném snímku.

Expozice: 20 x 4 s, f/2.0, ISO:800, 50 mm (bez dark frames). Sequator, Lightroom Classic. (foto Petr Hykš)

Solarograf kroužkový

18. 11. 2024

Jedna ze schůzek našich hvězdářských kroužků „Hvězdičky“ a „Sirius“ byla věnovaná vyhodnocování solarografů. Ze zábradlí z pozorovací terasy hvězdárny jsme sundali dírkové komory, děti si je pak rozdělali a vyjmuli fotopapír, který zde již více než půl roku exponoval chod Slunce po nebi. Fotopapíry jsme ještě společně naskenovali a potom byly děti vyzvány, aby se pokusili na počítači sami naskenovaný obrázek upravit tak, aby byl krásný, protože astrofotografie je disciplína na pomezí vědy a umění. Nejlépe se úkolu zhostila Zuzanka Janečková, která zaslala svoji vlastní úpravu solarografu a když jsme potom ještě udělali z jejího modrého obrázku negativ, aby světlé Sluníčko chodilo po tmavším pozadí, vznikl nádherný zlatý oblouk. Moc Zuzance gratulujeme k jejímu zlatému Sluníčku!

Okolí Bublinky s dlouhou expozicí

25. 11. 2024

Pro zvětšení klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek" a potom použijte tlačítko s lupou. Budete možná překvapeni, kolik zajímavých podrobností se na zvětšené astrofotce objeví!

Koncem srpna nám náš spolupracovník Karel Koss poslal astrofotografii okolí Bublinky s expozicí asi 16 hodin (viz článek „Astroléto 2024“ na adrese: https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/astroleto-2024.html). Na fotografii si Karel Koss všiml velmi slabých mlhovin, skoro na hranici šumu. Stálo za to, aby byly krásně zobrazeny. A tak se rozhodl, že udělá více fotek, aby mohl posbírat více světla. A zde je výsledek: fotografie s celkovou délkou expozice 54 hodin. Jak vidíte, mlhovin je zde plno, dokonce částečně zakrývají otevřenou hvězdokupu M52. Všimněte si malinkých barevných mlhovin v pravém horním rohu. Na prvním snímku vůbec nebyly...

Datum: od 10. 8. 2024  do 25. 11. 2024; místo: Tvrdonice; kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS; dalekohled: Skywatcher Evostar 80/600 s rovnačem pole/reduktorem 0,85x; použité filtry BAADER  H-ALFA 3,5nm, OIII  nm, SII, 3,5nm; expozice H-ALFA 313x4min, OIII 223x4 min, SII 279x4min. Celková expozice 54hodin. Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII; montáž: EQ6-R; gain 1000, offset 50; snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight.

Jupiter přes dva barlowy

1. 12. 2024

Na začátku prosince nás navštívil Marek Bernhauser a s jeho planetární kamerou QHY5III462 jsme pořídili nové snímky Jupitera, který se právě dostával do opozice se Sluncem a byl tak letos největší a nejjasnější. Focení probíhalo podobně jako v létě, při opozici Saturna se Sluncem, kdy se nejvíce osvědčila kombinace planetárního dalekohledu 120/900 a dvou Barlowových čoček, každé s efektem dvojnásobného zvětšení. Seeing byl tentokrát lepší, hodnotíme ho jako dobrý. Fotografování jsme začali asi v 18:00 UT. V průběhu focení se k Jupiteru přibližoval velký měsíc Ganymed, který na oblaka v Jupiterově atmosféře začal vrhat i vlastní stín. O něco dál ležel sopečně aktivní měsíc Io. Další dva měsíce Europa a Callisto byly mimo zorné pole kamery. Koncem pozorování jsme pozorovali přechod Ganymeda před Jupiterem, na jehož levém okraji právě vycházela největší bouře ve Sluneční soustavě, Velká rudá skvrna.

Ke složení jednotlivých snímků Jupitera se pořizovalo několik videí, obvykle o délce 3 minuty (25 200 snímků). Ke zpracování v programu Autostakkert!4.0.6. bylo z každého videa vybráno 3 % nejlepších snímků ke zpracování, výsledný snímek byl dále upraven v programech Registax a GIMP.

Z devíti takto zpracovaných snímků byla nakonec sestavena i krátká animace a vyzkoušeli jsme tak postup, se kterým by bylo možné příště vytvořit i časosběr jedné otočky Jupitera kolem jeho osy.

Koncem pozorování proběhl také krátký, patnáctiminutový test naší CMOS kamery C2-12000A v ohnisku naší astrografické pětadvacítky a podařilo se vyřešit problém, na který Marek narazil při posledním focení. I přes dokonalé zaostření optické soustavy přes Bahtinovovu masku se tehdy po najetí dalekohledu na kýžený objekt soustava rozostřila a nebylo jasné proč. Zjistili jsme, že do optické soustavy vstoupil filtr, a že ostření je třeba provádět až po navolení filtru ve filtrovém kole – inu chybami se člověk učí.

Snímek Velké mlhoviny v Orionu vznikl složením 6x30 s expozic pořízených přes filtry R, G a B, celkem tedy 540 s (bez kalibračních snímků) v programu DeepSkyStacker, kompozice RGB v Siril, finální úpravy v GIMP. (foto Petr Hykš a Marek Bernhauser)

Mikulášské setkání na večerním nebi

5. 12. 2024

Na domech v okolí hvězdárny se objevila vánoční výzdoba. Starousedlíci zdobí své domy vcelku decentně, ovšem novostavby jsou často ověšeny světelnými girlandami tak jasnými, že až ruší noční astronomická pozorování. Nelze než doufat, že v lednu budou opět sundány a uskladněny do krabic. A tak, zatímco po ulicích chodili Mikulášové, andělé a čerti a nadělovali dětem výslužku, málokdo si zpoza těch jasných světel všiml hezkého nebeského setkání Měsíce ozdobeného popelavým svitem a královny podzimních večerů – Večernice Venuše. (foto Karel Trutnovský)

Mlhovina IC 434 a Koňská hlava

Mlhovina NGC 281 v Kasiopei...

Hvězdné klenoty dalekohledem Seestar50

17. 12. 2024

S blížícím se zimním slunovratem nám poslal k náhledu své první astrofotografické úlovky Vladislav Janeček, které s dcerkou a naší kroužkařkou Zuzkou získali u sebe doma v Dražovicích. Moc jim za to děkujeme. Počasí jim to ale vůbec neulehčovalo, poslední dobou bylo skoro pořád zataženo. Tyto a další astrofotografie, které se Vladislavu a Zuzce Janečkovým povedly i přes nepřízeň počasí pořídit, si můžete v lepším rozlišení prohlédnout v jejich albu: https://www.flickr.com/photos/schotek/albums/72177720322607057/ .

Vše je fotografováno dalekohledem Seestar S50, úpravy PixInsight a Adobe Photoshop.

-----