Astroléto 2024

/ 26.09.2024 /

Velká protuberance na Slunci

23. 7. 2024

Od letošního léta disponuje naše hvězdárna novým dalekohledem Lunt 100/714 na pozorování sluneční chromosféry. Schopnosti dalekohledu jsme mohli naplno otestovat právě v době kdy vrcholí maximum sluneční aktivity. Oproti původnímu dalekohledu Lunt 60/600 má ten nový výrazně větší průměr objektivu, a tedy i větší rozlišení, což dokládají i nové snímky – jedná se o single shoty. Aby bylo možné ukázat nejen protuberance po obvodu ale i detaily na Slunci, byl snímek sestaven ze dvou fotek s různým expozičním časem. (foto Petr Hykš)

Západ Slunce za JE Dukovany

23. 7. 2024

Slunce je hvězda a hvězdy ve svých jádrech slučují jádra atomů a díky tomu vyzařují světlo a teplo. Už desítky let se na Zemi snažíme vytvořit fúzní reaktor, který by nás zásoboval čistou energií. Pro dobro lidstva se nám daří jádra atomů spíše štěpit než slučovat a nejbližší jaderná elektrárna leží v Dukovanech. Při našich toulkách po Pavlovských vrších se nám čirou náhodou povedlo zaznamenat, jak blízko ní zapadá Slunce. Pohled to byl naprosto surrealistický. (foto Petr Hykš)

Letní trojúhelník

27. 7. 2024

V létě dominují na noční obloze tři hvězdy tvořící vrcholy Letního trojúhelníku. Jsou to hvězdy Vega ze souhvězdí Lyry, Deneb, čili ocas Labutě a Altair, oko Orla. Během našich toulek po Velké Javořině v Bílých Karpatech jsme neodolali nutkání namířit fotoaparát na nejjasnější část Mléčné dráhy, právě v oblasti Letního trojúhelníku. Na obloze bylo velké množství oblačnosti, ale jeden snímek se nám povedl, a i když je to single-shot plný šumu, líbí se nám, jak je na něm Velký trojúhelník obklopený vysokou oblačností. (foto Petr Hykš)

Proměny aktivního Slunce

28.-29. 7. 2024

Rozlišení nového dalekohledu na pozorování chromosféry nás uchvátilo natolik, že jsme se v dalších dnech věnovali právě focení sluneční chromosféry. Přiložené snímky ukazují, jak se Slunce změnilo mezi 28. červencem (napravo) a 29. červencem (nalevo). A proč je pozdější snímek nestandardně vlevo? Pokud se vám poptiž podaří zašilhat na tuto dvojici Sklucí tak, abyste spatřili tři, potom ten prostření bude plastický! Případně si můžete zkusit tento obrázek trochu zmenšit, docílení prostorového vjemu šilháním půjde snáz.

Sice už chyběly na okraji Slunce výrazné protuberance, ale zato nás 28. 7. v 16:00 UTC překvapila sluneční erupce třídy C8,2 ve skupině skvrn 3766. Skvrny v okolí mají přibližně velikosti Země.

Věnovali jsme se také zakreslování slunečních skvrn – na snímku sluneční skvrny, jako na dlani. (foto Petr Hykš)

Mléčná dráha z pálavské Stolové hory

30. 7. 2024

Zvýšená sluneční aktivita a vysoká pravděpodobnost polární záře po několika erupcích nás na sklonku července zavedla na pálavskou Stolovou horu, odkud jsme chtěli polární záři fotografovat. Vyčkávali jsme až do druhé hodiny ranní, ale polární záře se bohužel neukázala. Využili jsme této krásné letní bezměsíčné noci k fotografování Mléčné dráhy pomocí modifikované zrcadlovky Canon 800D, která umožňuje snímání růžových vodíkových mlhovin rozprostřených po Mléčné dráze. Snímek vznikl zpracováním 40 expozic (40x20s, ISO:1600) v programech Sequator a Adobe Lightroom Classic. (foto Petr Hykš)

Hořící Sadr

30. 7. 2024

Přátelé, kamarádi, konečně jsem se dostal k otestování astroobjektivu ASKAR200 se světelností F4, který mi ležel více než rok ve skříni (no není čas) Jako testovací objekt jsem si vybral mlhoviny kolem hvězdy Sadr v souhvězdí Labutě. Objektiv kreslí velice pěkně, i při takové malé ohniskové vzdálenosti jsou vidět jemné detaily. Fotil jsem přes úzkopásmové filtry a vytvořil obrázek v HST paletě. Vypadá to úžasně, jako by byl Sadr v plamenech. Trošičku jsem potlačil hvězdy, aby vynikly mlhoviny.  Když jsem studoval snímek, byl jsem překvapen, kolik dalších objektů tam je. Dokonce i planetární prstencová mlhovina.

Co vše na snímku je? Hvězda Sadr je nejjasnější hvězda na snímku a tvoří hruď Labutě. Je kolem ní vidět halo, které vytvořil OIII filtr, ale s tím nic nenadělám... Je to takový nešvar u těchto filtrů.  U této hvězdy je velice výrazná tzv. Motýlí mlhovina IC1318, kterou zakrývá pás temné mlhoviny LDN889. Velice zřetelným modrým objektem v pravé části snímku je Srpková mlhovina NGC6888. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem  z Wolfovy-Rayetovy hvězdy s označením WR 136, který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem asi před 250 000 lety. Uprostřed mezi srpkovou mlhovinou a hvězdou 34 Cyg je malá modrá bublina - je to planetární mlhovina PN G75.5+1.7, která se jmenuje Mýdlová bublina. V pravé spodní části lze spatřit jasný modrý oblouček. Je to mlhovina kolem Wolfovy-Rayetovy hvězdy, vzdálené asi 6000 světelných let (na tuto mlhovinu se chystám s mým 305mm Newtonem, už taky rok leží nevyzkoušený...). Kousek pod hvězdou Sadr je otevřená hvězdokuma M29, krásně viditelná i triedrem. 

Snad se vám snímek líbí, i když je jen testovací...

Data ke snímku: Datum:  28.7.2024 až 30.7.2024; Místo: Tvrdonice; Kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS; Dalekohled: ASKAR200 F4; Použity filtry BAADER  H-ALFA 3,5nm, OIII 3,5nm, SII, 3,5nm; expozice H-ALFA 73*4min, OIII a SII 72*4 min. Celkem má snímek expozici 14,5hodin; Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII; Montáž: EQ6-R; Gain 1000, Offset 50; Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight. (foto Karel Koss)

Sadr starless

30. 7. 2024

Ještě jeden takový umělecký pokus. Jde o testování astroobjektivu ASKAR 200, světelnost F4. Jde o expozici v H-ALFA, 73 snímků po 4minutach, tj. 4hodiny a 52 min. Je zbaven hvězd, aby lépe vynikly mlhoviny.  Bez hvězd jich je tam vidět mnohem více. Je až neuvěřitelné, jak se mlhoviny čeří ve hvězdném větru mnoha hvězd a v kolika globulích, tmavých flíčcích, se rodí nové hvězdy. Naše Galaxie žije! (foto Karel Koss)

Průvod zlatou branou ekliptiky

30. 7. 2024

Koncem července nastalo nad ránem zajímavé seskupení planet u hlavy Býka ke kterému se ještě přidal couvající Měsíc. Tento okamžik se podařilo umělecky hezky zachytit Martinovi Kořínkovi. Foceno 30.7. 2024 1:30 UT pomocí mobilu Samsung Galaxy S23 Ultra, bez naváděné montáže. Celková doba expozice: 84,001 sekund (21 čtyřsekundových expozic + 1 expozice o délce 1 milisekundy).

Řasy

6. 8. 2024

Zde je první pokus o zpracování jen ze dvou filtrů: H_ALFA a OIII, tzv. bicolor. Jako testovací objekt jsem si vybral mlhovinu řasy v souhvězdí Labutě. Jde o zbytek po výbuchu supernovy, která vybuchla asi před 8 000 lety.  Je od nás vzdálena asi 1470 světelných let a má průměr 100 světelných let.  Vlevo je část mlhoviny, která se jmenuje Východní řasová mlhovina NGC 6992. V prostřední části je tzv. Pickeringův trojúhelník. V pravé části je část zvaná Koště čarodejnice NGC 6960.

Data ke snímku: Datum:  3.8.2024 až 6.8.2024; Místo: Tvrdonice; Kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS; Dalekohled: Skywatcher Evostar 72/420 s rovnačem pole/reduktorem 0,85x;
Použité filtry: BAADER  H-ALFA 3,5nm, OIII  nm, SII, 3,5nm; expozice H-ALFA 52*4min, OIII 60*4 min. Celkem má snímek expozici 7,5hodin; Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII; Montáž: EQ6-R; Gain 1000, Offset 50; Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight. (foto Karel Koss)

Perseidy nad Ždánicemi

10. – 14. 8. 2024

Před maximem meteorického roje Perseid byly na hvězdárně ve Ždánicích nainstalovány dvě nové kamery s vysokým rozlišením a vysokou citlivostí, které sledují dění na nebi pro meteorickou síť CEMeNt. Výše uvedený obrázek vznikl složením záznamu z kamery mířící východním směrem. Během těchto tří dnů zaznamenala tato kamera 923 meteorů a celkem bylo do 15. srpna zaznamenáno nad Ždánicemi pomocí nových kamer 14 997 meteorů, což je téměř tolik jako za celý minulý rok. Timelapse, ze kterého vznikl uvedený složený snímek, si můžete prohlédnout na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=rMnp8Cxbo9w&ab_channel=MeteorNews . Článek o instalaci nových kamer v meteorické síti CEMeNt si můžete přečíst na adrese: https://www.astrovm.cz/cz/odborna-cinnost/vysledky-pozorovani/instalace-meteorickych-fhd-kamer-v-siti-cement.html . (foto Jakub Koukal)

Celooblohové startrails s Perseidou, Polárkou a polárkou

11.-12. 8. 2024

Maximum meteorického roje Perseid letos připadalo na pondělí 11. srpna. V noci z neděle na pondělí jsme se tedy pokusili nějakou Perseidu zachytit fotoaparátem s širokoúhlým objektivem typu rybí oko. Meteory se fotí poměrně těžko – nakonec, na lov meteorů jsou určeny specializované kamery. Nás spíš zajímalo, jak by vypadalo takové celooblohové startrails. Fotografovali jsme přímo v parčíku před hvězdárnou od půlnoci do třetí hodiny ráno. Počasí nám docela přálo, ale pár oblaků přes Ždánice nakonec přešlo. Kromě hvězd zanechal svou stopu na snímcích i Saturn (jasná stopa jakoby vycházející z kopule hvězdárny). Ačkoliv „padajících hvězd“ jsme viděli desítky, fotoaparát zachytil jen jednu nejjasnější Perseidu (na snímku je cca na jedné hodině). Překvapilo nás, že se na snímcích objevila i slabá polární záře, která očima nebyla vůbec vidět. Přímo pod Polárkou ukrytou mezi stromy je tedy na snímku i růžová „polárka“. Focení jsme si chtěli zopakovat i v úterý ráno, ale bohužel bylo zataženo a nemohli jsme tak pozorovat ani Perseidy ani ještě výraznější polární záři.

Celkem bylo složeno 644 snímků po 15 sekundách, ISO:6400 (Canon RP) v programu StarStaX (metodou gap-filling). (foto Petr Hykš)

Do snímku jsme se pokusili doplnit také snímek Mléčné dráhy složený v Sequatoru ze 60 vybraných fotek. Spolu s ní se však objevilo i světelné znečištění, ve kterém se ztrácí i ta nejjasnější Perseida.

Konjunkce, Perseida a polární záře z all-sky kamery

12. 8. 2024

Součástí meteostanice robotického dalekohledu ASA AZ800 ve Ždánicích je i celooblohová kamera pro sledování oblačnosti. I když není primárně určena pro zaznamenávání astronomických úkazů, v období maxima meteorického roje Perseid se jí povedla hezká momentka nejen jedné létavice z meteorického roje Perseid (vlevo nahoře kousek nad obzorem na jedenácté hodině), těsného přiblížení Jupitera a Marsu (kousek nad obzorem na desáté hodině) a červené polární záře (přímo na obzoru, nahoře na jedné hodině). (foto MUNI)

Konjunkce Jupiter - Mars

14. 8. 2024

Král planet Jupiter a načervenalý Mars se na své cestě oblohou v polovině srpna nad ránem setkali ve velice těsném sousedství. Sice při pozorování očima nesplynuly v jediné těleso, ale mnoho nescházelo. Tento snímek pořídil svým dalekohledem Seestar S50 Martin Kořínek z Lovčic. Jupiter je obklopen svými galileovskými měsíci v pořadí z leva: Ganymed, Europa, Io, Callisto. Pěkná momentka.

Okolí Bublinky

31. 8, 2024

Toto je další úlovek z fotografického deníku. Je to okolí mlhoviny Bubulinka NGC7635. Samotnou bublinku už mám vyfocenou, tak jsem se zaměřil na širší okolí, které je opravdu zajímavé.  Moc se mi z toho vykouzlit nepodařilo, protože stále byly po všechny noci řídké cirry. Mlhovina Bublinka NGC7635 je ten nejjasnější objekt v levém dolním kvadrantu snímku. Pod ní je vlevo dole nápadný chomáč hvězd: otevřená hvězdokupa M52 vzdálená od nás asi 4 500 světelných let. Obsahuje asi 200 hvězd. V pravé části snímku je výrazná a rozsáhlá mlhovina SH2-157 zvaná Klepeto humra.  V pravé části klepeta je otevřená hvězdokupa NGC7510. Toto klepeto se snaží uchopit velmi jasnou mlhovinu NGC 7538, která je hned nad Bublinkou jako velmi jasný objekt. Jmenuje se Severní mlhovina Laguna. Nachází se asi 9 100 světelných let od Země. Je domovem největší dosud objevené protohvězdy (NGC 7538 S), jejíž disk je 300krát větší než naše Sluneční soustava. V horní části snímku je pak malá mlhovina IC1470. Druhý obrázek je výřezem z originálního obrázku výše a je na ní vidět pěkně samotná mlhovina Bublinka a vlevo dole otevřená hvězdokupa M52.

Data ke snímku: Datum:  10.8.2024 (OIII)  až 11.8.2024 (H-ALFA), a 31.8.2024 (SII); Místo: Tvrdonice; Kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS; Dalekohled: Skywatcher Evostar 80/600 s rovnačem pole/reduktorem 0,85x; Použity filtry BAADER  H-ALFA 3,5nm, OIII  nm, SII, 3,5nm; expozice H-ALFA 84*4min, OIII 80*4 min, SII 82x4min. Celkem má snímek expozici 16hodin; Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII; Montáž: EQ6-R; Gain 1000, Offset 50; Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight. Jasnou oblohu přeje Karel Koss.

Saturn přes dva barlowy

7. 9. 2024

Léto uteklo jako voda a astrofotografové, zvláštní to tvorové, už se určitě nemůžou dočkat delších a temnějších podzimních nocí. Největší událostí konce astronomického léta byla opozice Saturnu se Sluncem. Tehdy byl Saturn za celý rok nejblíže Zemi a byl tedy na obloze největší a nejjasnější, což je ideální doba pro jeho fotografování. Když nás tedy touto dobou navštívil Marek Bernhauser se svou planetární kamerou QHY5III462, bylo jasné, co bude dál. Zkoušeli jsme v tu noc různé dalekohledy a nejlepších výsledků jsme nakonec dosáhli umístěním kamery za dvě Barlowovy čočky, každé s efektem dvojnásobného zvětšení, v našem planetárním refraktoru 120/900. Snímek skvěle dokumentuje, jak Saturn během svého oběhu okolo Slunce mění natočení svých prstenců, takže jsou teď téměř v jedné rovině se Zemi a i jeho měsíce jsou seřazeny téměř v jedné linii, což je u Saturna poměrně nezvyklý pohled. Když tento snímek srovnáte se snímkem Jupitera, který u nás Marek pořídil 9. ledna (viz astrozima 2024), myslím, že se máme koncem roku na co těšit, neboť bude v opozici Jupiter a Mars.

Obrázek Saturnu vznikl zpracováním ze dvou videí (s měsíci 60 sekund, bez měsíců 180 sekund) v programech AutoStakkert! a GIMP.

Zatmění Měsíce přes mobil

18. 9. 2024

Ve středu 18. září nastal úplněk nejůplňkovatější, při kterém se náš kosmický soused částečně skryl do stínu naší planety. Sice ne mnoho, stín postoupil jen necelých deset stupňů do kotouče Měsíce, ale i tak to byla pěkná ochutnávka na úplné měsíční zatmění, které nastane přibližně za rok. Máme se věru nač těšit. A co dělat, když zrovna není k dispozici hvězdářský dalekohled, nebo foťák s teleobjektivem? Prakticky každý má dneska v kapse mobilní telefon, tak což zkusit svoje štěstí i když jeho foťák nemusí být z nejkvalitnějších a Měsíc je na obloze úhlově opravdu nečekaně malinký. Takto lze například zachytit ranní vykousnutý Měsíc z ruky na malý iPhone SE a přibližně takto byl vidět tento úkaz i volnýma očima. Na základě takto viděného oblouku zemského stínu odhadli lidé už kdysi v antice, že naše Země je kulatá a že Měsíc má v porovnání s naší Zemí asi čtvrtinovou velikost. (foto Karel Trutnovský)