Ždánická astrozima

/ 24.03.2023 /

Velká mlhovina v Orionu s Trapezem 

28. 12. 2022

Vyfotografovat Velkou mlhovinu v Orionu (M42) tak, aby byly dobře patrné centrální oblasti kolem těsné čtveřice hvězd zvané Trapez a současně subtilní periferní části mlhoviny není vůbec snadný úkol. Dynamický rozsah mezi jasnými a slabými částmi mlhoviny je totiž docela veliký a ne vždy se podaří vyhnout se tomu, aby centrální část mlhoviny nebyla přeexponovaná. Nicméně našemu talentovanému kroužkaři Martinovi Kořínkovi se to povedlo a vznikl opravdu hezký portrét této kolébky hvězd a klenotu zimního hvězdného nebe. Porovnejte s předchozí fotografií na adrese: https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/astropodzim-2022.html. Na první pohled je zřejmé, jak se Martin v astrofotografování hodně zlepšil a je to takový krásný povánoční dárek. K fotografování použil Martin svůj vlastní dalekohled Dobson 300/1200 a jako snímač využil svůj mobilní telefon.

Koňská hlava

28. 12. 2022

Orion je plný zajímavých objektů. Kromě Velké mlhoviny v meči Oriona (M42) je v pase Oriona i mnohem slabší, ale prakticky stejně slavná mlhovina zvaná „Koňská hlava“. Očima ji v dalekohledu prakticky nespatříte, ale fotograficky ji zachytit lze. Jedná se o temnou mlhovinu, která pohlcuje světlo přicházející ze vzdálenější načervenalé mlhoviny, ve které září mezihvězdný vodík. Obrázek vytvořil rovněž náš kroužkař Martin Kořínek, který nám navíc během schůzek promítá svá vtipná videa, například o tom, jak používat naši ždánickou hvězdárnu (viz https://www.youtube.com/watch?v=dY_tNOTHVzQ). Dííík móóóc!

Nový rok!!!

1. 1. 2023

Naše meteorické kamery zachycují kromě desítek meteorů rovněž různé jiné zajímavé světelné úkazy na obloze. A tak například můžeme říci, že na Nový rok létalo ve Ždánicích nejvíce ohňostrojů 11 minut a 2 sekundy po půlnoci a jak se zdá jedna rachejtle si to zamířila dokonce do prostoru mezi západní kameru a kopuli! Nakonec však všechny ohňostroje pohasly, jen věrný dorůstající Měsíc zůstal svítit na nebi a jen se pomalu klonil k západu, aby se podíval na novoroční oslavy také v jiných částech světa…

Kometa C/2022 E3 (ZTF)

19. – 20. 1. 2023

Zimní oblohu ozdobila krásná kometa jasná tak, že měla být dokonce na hranici viditelnosti volnýma očima. Ale i když se nám ji bez dalekohledu spatřit nepodařilo, v zorném poli naší „čtyřicítky“ to bylo velkolepé. Očima patrný černobílý oblak s krátkým difuzním ohonem, na fotografii zazářila její tyrkysová koma a dokonce se nám podařilo zachytit tenký iontový ohon (na fotografii směřující kolmo vzhůru). Snímkování proběhlo pomocí modifikovaného fotoaparátu Canon EOS 800D připojenému k ED apochomatickému refraktoru SKY-WATCHER 120/900, snímky byly zpracovány pomocí programu DSS (foto Petr Hykš).

Kometa C/2022 E3 (ZTF) podruhé  

2. 2. 2023

Na přelomu ledna a února dosahovala tato kometa své největší jasnosti. Navíc se přestěhovala na večerní oblohu a tak se stala vděčným objektem rovněž pro návštěvníky naší hvězdárny z řad široké veřejnosti. Potom se již začala vzdalovat nejen od Slunce, ale také od Země a tak začala nezadržitelně slábnout. Na fotografii přestal být patrný tenký iontový ohon, ale přesto jsme ji mohli nabízet návštěvníkům za dobrých pozorovacích podmínek, jako vizuální teleskopický objekt až prakticky do poloviny března. Na další její návrat se můžeme těšit za necelých 50 000 let… (foto Karel Trutnovský).

Testovací focení ždánickou čtyřicítkou

7. 2. 2023

Kdybyste žili ve středověku a pohlédli 5. července roku 1054 na ranní hvězdnou oblohu, spatřili byste neskutečně zářivou hvězdu, která tam dříve nebyla. Byla určitě mnohem jasnější než Venuše v největším lesku, dokázala vrhat stín a po dobu asi tří týdnů byla na obloze viditelná i za jasného dne společně se Sluncem! Poté se vytratila nejprve z denní oblohy a potom i z nočního nebe. Když dnes zamíříme dalekohled do míst, kde zaplála tato „hvězda host“, spatříme eliptickou mlžinku – zbytek po výbuchu supernovy. Vlákna, která jsou v mlhovině patrná, dala tomuto objektu jméno. Tento obrázek pořídil na ždánické hvězdárně Karel Koss a z tvaru hvězd je vidět, že optiku dalekohledu je potřeba ještě jemně dojustovat. Parametry k snímku: dalekohled: RC 406/3250; rovnač/reduktor: TSRCRED 0,8x; kamera ZWO ASI 6200 s čipem SONY IMX455 CMOS; filtr: BAADER CMOS: H-ALFA 3,5nm, OIII 4nm, SII 4nm; expozice H-Alfa (6*4min), OIII (5*4min), SII 5 (5*4min), celkem 1hodina; pointace: Skywatcher 102/500+Lacerta MGENIII; montáž: GM-4000QCI; gain 100, offset 50; snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight bez Flat, darkflat, redukce šumu.

Orion mobilem

21. 2. 2023

Rozdíl mezi zrcadlovkou a mobilem spočívá obecně především ve skutečnosti, že objektiv zrcadlovky má mnohem větší průměr a proto nabízí zpravidla mnohem lepší výsledky při fotografování při nedostatku světla, čili v noci. Nebo to tak alespoň v minulosti bývalo. Je však až neuvěřitelné, co dokáže dnešní mobilní telefon s relativně velmi malým objektivem. Současný moderní mobilní telefon dokáže z pevného stativu zachytit i relativně slabou zimní Mléčnou dráhu včetně mlhoviny Roseta, nebo otevřené hvězdokupy M41, která vystupuje jen necelých 20° na obzor! Technická data: Samsung Galaxy S23 Ultra 5G, Expozice 4 min, ISO 1600, F1,7, obraz zpracován interním programem mobilního telefonu (foto Martin Kořínek).

Dostaveníčko Měsíce s planetami

22. 2. 2023

Po naší středeční schůzce astronomického kroužku nám večerní obloha nabídla pěkné divadlo v režii těles Sluneční soustavy. Úzký srpek Měsíce se ocitl přesně mezi dvěma nápadnými planetami, králem planet Jupiterem (nad Měsícem) a Venuší, která zářila jako večernice blíže k horizontu. I když se na nebi nacházel lehký zákal, bylo patrné, že měsíční srpek byl doplněn do kulata popelavým svitem, který způsobuje na měsíční obloze velice jasně svítící, téměř úplňková Země. Z horního obrázku je navíc krásně patrné, že okolí hvězdárny je osazeno velice kvalitními pouličními lampami svítícími čistě do dolního poloprostoru a zhasnutá lampa na sloupu v popředí ukazuje, že lampy v bezprostředním sousedství hvězdárny lze dokonce ručně vypnout (foto Karel Trutnovský).

Konjunkce Jupitera a Venuše

1. 3. 2023

Přesně podle nebeského jízdního řádu se ve středu večer na obloze k sobě těsně přiblížily planety Jupiter a Venuše. Naše hvězdárna měla u této příležitosti výjimečně otevřeno i pro veřejnost a kdo přišel, určitě nelitoval. Počasí vyšlo na jedničku. Tento úkaz je zajímavý i z historického hlediska. K ještě těsnějšímu přiblížení těchto dvou planet došlo večer 17. června v roce 2 před naším letopočtem. Tehdy byla konjunkce dokonce natolik těsná, že při pozorování očima splynula obě tělesa v jediné těleso a není úplně vyloučeno, že právě tento úkaz byl onou legendární Betlémskou hvězdou (foto Petr Hykš).

Detail konjunkce Jupitera a Venuše

1. 3. 2023

Tento snímek ukazuje kotouček planety Jupiter obklopený galileovskými měsíčky (shora Callisto, Ganymed, Io a Europa) a současně malou, ale neskutečně zářivou planetu Venuši. Je dokonce natolik jasná, že se u ní projevil difrakční kříž vznikající v dalekohledu ohybem světla na držáku sekundárního zrcátka. Jak je ale možné, že je Venuše natolik zářivá i když má na obloze úhlově menší průměr než Jupiter? Je to tím, že obíhá ke Slunci přibližně 7x blíže a tak i když mají obě planety bělavou oblačnou přikrývku, na Venuši svítí Slunce v porovnání s Jupiterem asi 50x silněji a Venuše se doslova leskne v záplavě slunečních paprsků. (foto Karel Koss).

Východ Slunce nad Koperníkem

1. 3. 2023

Na Měsíci lze volnýma očima bez problému spatřit tmavší oblasti zvané „měsíční moře“ a světlejší oblasti označované „měsíční pevniny“. Ale nejen to. Máte-li štěstí a dobrý zrak, můžete při této měsíční fázi i pouhýma očima spatřit na rozhraní světla a stínu nápadný světlý bod – kráter Koperník. V dalekohledu si potom můžete prohlédnout zajímavou terasovitou strukturu vnitřních valů i středový vrcholek. Jak Slunce nad měsíčním horizontem bude stoupat, stíny se budou postupně zkracovat a plastičnost tohoto kráteru o průměru 93 km a hloubce 3 760 m se den za dnem bude vytrácet (foto Petr Hykš).

Pohyb Sluneční soustavy

1. a 2. 3. 2023

Když se k sobě přiblíží planety dostatečně blízko, lze si velice dobře všimnout jejich vzájemného pohybu po obloze. Stačí k tomu třebas jen jeden den. Ve středu večer byla jasnější Venuše šikmo pod slabším Jupiterem, ale následující den zaznamenala naše meteorářská kamera, že už si pozice vyměnily a Venuše se zaskvěla přesně nad Jupiterem. „Slunce tedy setrvává nehnutě a kolem něho krouží v určitém pořadí další planety. Merkur, Venuše, Země, Mars a ostatní. Nejblíže kolotá planeta Merkur… Tak řekněme, že tohle je Merkur. Tady Venuše. A kde je Země? Dovolte milosti, tohle je Země. Poblíže ní je Luna, Mars, kromě toho Jupiter a Saturn. A teď si představte milosti, že veškerý pohyb celého vesmíru se děje současně a navzájem. Všechno tu koluje, rotuje, blíží se k sobě a zase se vzdaluje a mezi tím vším v určených drahách koluje Saturn a Jupiter… No zkrátka, důmyslná mechanika…“ Poznáte, ze kterého známého českého filmu tento je dokonalý popis pohybu Sluneční soustavy? Anebo snad „nechutná, nechutná“? (viz.  https://www.youtube.com/watch?v=8zYy9lXwumQ).

Testovací pozorování univerzitním dalekohledem AZ800 f/6.8 (ASA)

Univerzitní oko do vesmíru

11. – 16. 3. 2023

Každý jasný večer univerzitní kopule ožije. Otevře štěrbinu, za dveřmi můžete zaslechnout, jak začne dalekohled „dýchat“ když se rozšumí větráky a potom se otáčí vždy do směru pozorování dalekohledu. Nikde však žádný astronom na dohled není a tak univerzitní pozorovatelna skutečně vypadá jako pohádkový živý tvor, který se každou jasnou noc probouzí, aby se pokochal krásami vesmíru a zejména poodhalil některá z jeho tajemství...

Zde jsou první úlovky z univerzitního dalekohledu, jedná se o surové snímky bez započítání darkframů a flatfieldů. Nicméně je vidět, že univerzitní „osmdesátka“ má kvalitní kresbu, protože hvězdy se v celém zorném poli jeví krásně bodové a symetrické. Všechny snímky pořídil v dálkovém režimu ovládání dalekohledu doc. RNDr. Miloslav Zejda, Ph.D.

Krabí mlhovina (M1). Na tomto snímku je zachycen i pulsar, neutronová hvězda otáčející se asi 30x za sekundu, jejíž světelný kužel zasahuje i naši planetu. Jedná se o zhroucené jádro původní hvězdy a na snímku je vidět jako slabší spodní hvězdička z dvojice velmi těsných hvězd u středu mlhoviny.

Méně dramatickým způsobem zániku hvězdy v porovnání s výbuchem supernovy je vznik planetární mlhoviny. Jednou takhle zakončí svoji životní pouť i naše Slunce, když odhodí celou svou rozsáhlou, ale velice řídkou atmosféru a zůstane pouze obnažené hvězdné jádro složené převážně z uhlíku, tzv. bílý trpaslík. Výše uvedené obrázky ukazují planetární mlhovinu zvanou „Eskymák“ ve dvou barvách. Horní snímek je přes červený a spodní přes zelený filtr. Centrální hvězda se jeví na spodním snímku nápadnější, protože bílý trpaslík má vysokou povrchovou teplotu a tak září především v krátkovlnné oblasti spektra.

Do naší Galaxie patří ještě kulové hvězdokupy. Na snímku je zachycena nejjasnější kulová hvězdokupa severního hvězdného nebe, M13 v souhvězdí Herkula. Obsahuje přibližně tolik hvězd jako je lidí v Brně a pokud byste se tam nacházeli, měli byste mnohem bohatší hvězdnou oblohu, než jakou můžete vidět z naší Země. Kulové hvězdokupa se nachází v kulové oblasti obepínající celou naši Galaxii, která se nazývá „galaktické halo“.

Velká a krásná galaxie Větrník (M101) se nachází v souhvězdí Velké medvědice. Díváme se na ni přímo svrchu, takže můžeme krásně spatřit spirálovou strukturu jejích ramen. Tvar těchto ramen vyjadřuje matematická křivka zvaná „logaritmická spirála“, jejíž vzdálenost od středu roste geometricky. To je neuvěřitelně zajímavá křivka. Objevil ji už v 17. století René Descartes a byl jí fascinován. Tohoto tvaru nabývají například také šnečí ulity, nebo uspořádání semínek v květu slunečnice…

V souhvězdí Velké medvědice můžeme rovněž vyhledat i docela malým astronomickým dalekohledem poměrně jasnou galaxii M81. Tuto galaxii již sledujeme ze šikmého nadhledu a tak se nám v dalekohledu jeví jako eliptická skvrna. Astrosnímek pak odhalí její spirální ramena. Nedaleko od této galaxie doporučujeme vyhledat rovněž protáhlou galaxii M82, která tvoří s touto jasnější pěknou dvojici, která se bez problému vejde do zorného pole například Sometu Binar.

Galaxie, na kterou se díváme prakticky z boku je Sombrero (M104) v souhvězdí Panny. Spirální strukturu zde již nemáme šanci spatřit, zato ale můžeme pozorovat pás tmavé mezihvězdné látky, který doslova přetíná galaxii. Z tohoto materiálu se možná v budoucnosti narodí další pokolení hvězd, nicméně v současnosti se jedná jen o temné mezihvězdné mlhoviny, které pohlcují světlo z hvězd nacházejících se ve vnitřní části této galaxie.

Vírová galaxie M51 v souhvězdí Honících psů je doslova klenotem hvězdné oblohy mezi tzv. objekty hlubokého vesmíru. Jedná se o dvě galaxie tančících v gravitačním objetí. Za dobrých podmínek lze při vizuálním pozorování v našem 40 cm dalekohledu vytušit i spirální strukturu větší z galaxií! Opravdu překrásný objekt na bezměsíčné noci. Barevný obrázek této galaxie poskládal z dat pořízených doc. Zejdou Roman Ponča.

Hlavní náplní práce univerzitního dalekohledu AZ800 na ždánické hvězdárně je však pozorování proměnných hvězd. Ze světelných křivek lze vyčíst neuvěřitelně zajímavé informace o vzdálených dvojhvězdách i jiných vesmírných objektech. Zde je ukázka sledování průběhu jasnosti proměnné hvězdy AC Cnc v souhvězdí Raka.