Astropodzim 2022

/ 23.12.2022 /

Jupiter nejblíže za posledních 60 let

24. 9. 2022

V noci 26. září byl Jupiter v opozici se Sluncem, a i díky vhodné pozici Země byl výjimečně blízký, velký a jasný. To znamená, že byl asi 600 milionů km daleko a dosáhl velikosti asi 50 úhlových vteřin a relativní jasnosti -2,9 mag. Tak blízký, velký a jasný nebyl za posledních 60 let a nebude na příštích 107 let. Na obloze bychom ho našli jako jednu z nejjasnějších „hvězd“, která nebliká, a která nás provází po celou noc. Sebemenší zvětšení nám vedle Jupitera obvykle ukáže čtveřici jasných bodů v jedné řadě, Jupiterovy největší měsíce (na fotce zleva doprava: Callisto, Ganymedes, Io, Europa). Dalekohledy s větším zvětšením nabídnou také detaily v atmosféře, ve které se střídají tmavé a světlé oblačné pásy. Mezi nimi se občas ukáže i Velká rudá skvrna, bouře planetárních rozměrů. Ta byla v době pořízení snímku na straně odvrácené od Slunce, ale díky výjimečným pozorovacím podmínkám jsme vedle dvou rovníkových tmavých pásů pozorovali další dva tenčí pásy na jižní (horní) polokouli (autor snímku: Petr Hykš).

Svit čtyřiceti miliard sluncí

19.-20. 10. 2022

Jednou za čas nás na hvězdárně navštíví kolega Milan Pagáč a v tu chvíli je nám jasné, že budeme mít jistě zajímavou astrofotku do dalšího astročlánku. Při poslední takové příležitosti jsme zamířili dalekohled osazený fotoaparátem na Galaxii v Trojúhelníku (M33), což je druhá nejbližší spirální galaxie na nebi. Překvapilo nás kolik detailů bylo zachyceno na jediné 2,5minutové fotografii při ISO:1600. Což teprve, když se v Deep Sky Stackeru zpracovalo všech 62 fotografií a přidalo se k nim 20 dark frames na redukci šumu. Na snímku jsou patrná spirální ramena a oblaka prachu. Příště vyfotografujeme tento objekt modifikovaným fotoaparátem a pokusíme se zaměřit spíše na mlhoviny, kterých je v této galaxii nepřeberné množství.

Foto: Milan Pagáč, zpracování: Petr Hykš

Ukousnuté říjnové Slunce

25. 10. 2022

V úterý 25. října se Měsíc na své pouti oblohou „trefil“ do Slunce a nastalo částečné zatmění Slunce. Maximální fáze nastala po poledni, takže Slunce bylo vysoko na nebi a také počasí vyšlo skvěle, takže návštěvníci, kteří v hojném počtu zavítali na naši hvězdárnu, měli celé představení jako na dlani. Patrná byla v dalekohledu hrbolatost měsíčního disku, sluneční skvrny i protuberance vznášející se na okraji kotouče Slunce. V okamžiku dotyku a odtrhu bylo dokonce patrné, jak rychle Měsíc obíhá okolo naší planety. Vyfotografovat tento úkaz se všemi detaily je však vzhledem k velikému dynamickému rozsahu obrazu velice obtížné a když se navíc musíte současně věnovat i návštěvníkům, tak prakticky nemožné. Nicméně velice krásně se tento úkaz podařilo zachytit předsedovi Slovenského zväzu astronómov, příznivci naší hvězdárny a především našemu kamarádovi Milošovi Obertovi. Je až neuvěřitelné, co lze dnes pomocí všeobecně dostupné techniky a šikovnosti pozorovatele zachytit.

Výsledek je úchvatný, klikněte na následující odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=xvUSR__llNA.

Dramatické setkání Měsíce a Marsu

8. 12. 2022

Osmého prosince nastala mimořádná astronomická událost - nebeské setkání Měsíce a Marsu. Toto setkání bylo výjimečné minimálně ze dvou pohledů. Především nastalo právě v době opozice Marsu se Sluncem, kdy Mars dosahuje největší úhlové velikosti a největšího jasu. Zákony nebeské mechaniky se navíc postaraly o to, že se dráhy obou těles na obloze protnuly a asi na jednu hodinu jsme se tak mohli stát svědky zákrytu Marsu Měsícem. Jak už to tak na podzim bývá, probudili jsme se pod zataženou oblohou. Počasí našemu pozorování příliš nepřálo. Ve Ždánicích jsme měli veliké štěstí, že byla oblaka nad námi poměrně řídká. Jasný Měsíc i Mars skrze oblačnost snadno prosvítali. Oblaka jsme využili v náš prospěch a zachytili dramatičnost celé události. Jak se říká: "When life gives you lemons, make a lemonade." Fotografie zachycuje setkání Měsíce a Marsu asi 40 minut před začátkem zákrytu.

Zákryt Marsu jsme i díky dírám v oblačnosti úspěšně odpozorovali společně s jedním nadšeným návštěvníkem, který se počasím nenechal odradit. Přestože bylo oblačno, stálo toto mimořádné pozorování opravdu za to.

Hvězdná kolébka M42

13. 12. 2022

Naše astronomické kroužky navštěvuje v současnosti 54 dětí, studentů a zájemců o královnu věd. Jedním z nejnadanějších a nejšikovnějších je Martin Kořínek, který nám jednak na hvězdářských schůzkách promítá vtipná videa vlastní provenience s astronomickou tematikou a který si rovněž pořídil svůj vlastní astronomický dalekohled. S ním brázdí oblohu a pořizuje pěkné momentky hvězdných klenotů. Jedním z nich byla i Velká mlhovina v Orionu M42. Jak se mu dílo podařilo posuďte sami, nám se líbí moc a gratulujeme k pěknému úlovku beze zbraní. Dalekohled: 305/1500 Dobson Goto, detektor: mobilní telefon Samsung Galaxy S20 Ultra 5G , expozice 7 minut po 10 sekundách, ISO 500, zpracováno v programu Sequator.

Jasný Mars na zimní obloze

17. 12. 2022

Na zimní obloze najdeme několik načervenalých objektů. Mezi hvězdami jsou to zejména Aldebaran ze souhvězdí Býka a Betelgeuse ze souhvězdí Oriona. Modifikovaným fotoaparátem můžeme na dlouhé expozici zachytit také několik mlhovin zářících v červené čáře vodíku Hα (656,28 nm), kterou zachytí pouze fotoaparáty. Tím nejjasnějším načervenalým objektem na letošní zimní obloze je však Rudá planeta Mars.

Canon 800D + Samyang 10 mm, 69x20s, ISO:3200 (+ 14 DF).

---

V listopadu 2022 měl Karel Trutnovský štěstí, že mohl navštívit Himálaj, konkrétně oblast kolem osmé nejvyšší hory světa - Manáslu. Podívejte se na několik snímků, které pořídil v místech s prakticky nulovým světelným znečištěním a fantasticky průzračným, velmi suchým vzduchem. Dokonalé pozorovací podmínky zde umožňují běžně pořizovat snímky s expozicí 20 až 30 sekund při ISO 25 600. Jedná se o samostatné snímky pořízené modifikovaným fotoaparátem Canon EOS 800D z pevného stativu.

Zapadající Orion

Jasný načervenalý objekt u horního okraje snímku je planeta Mars a jasná hvězda u levého okraje je Sirius. Kousek nad středem jejich spojnice je v Mléčné dráze patrný načervenalý obláček - mlhovina Rozeta NGC 2237 a v meči Oriona nelze samozřejmě přehlédnout, prakticky přeexponovanou, Velkou mlhovinu v Orionu M42. Avšak úplně nejzajímavější je, že se na tomto samostatném snímku povedlo zachytit i rozsáhlou, ale velice subtilní oblast červeně zářícího vodíku v hlavě Oriona a také subtilní červenavý oblouk, vlevo od pasu Oriona, zvaný Barnardova smyčka.

Prstenec Slunce

Když jsem stál pod ranní hvězdnatou oblohou, všiml jsem si podivného světelného kužele vycházejícího zpoza horizontu. Co zde může takto svítit? Teprve potom jsem si uvědomil, že kužel světla míří k jasné hvězdě Regulus ležící v souhvězdí Lva a že se tudíž jedná o zvířetníkové, neboli zodiakální světlo. Pod obzorem se nachází Slunce a toto je v podstatě sluneční prstenec, rozptýlený oblak meziplanetární látky kroužící kolem Slunce a odrážející jeho světlo. Snímek nakonec prozradil, že zodiakální světlo se táhlo prakticky přes celou oblohu a někde na protější straně, u planety Mars, by se měla nacházet skvrna protisvitu. Ta ovšem nebyla patrná, protože právě tudy procházel mnohem nápadnější pás Mléčné dráhy. Snímek byl pořízen širokoúhlým objektivem Samyang 8mm f/3,5 UMC Fish-Eye CS II.

Mléčná dráha nad Larke Phedi (Dharamsala)

Ve výšce 4450 m.n.m. je Mléčná dráha suverénně nejjasnějším objektem na nebi. I volnýma očima jsou v ní zřetelně vidět obrysy temných oblak mezihvězdné látky zakrývajících vzdálenější hvězdy. A protože Měsíc ještě nevyšel a v těchto horách není nic, co by Mléčné dráze jasem konkurovalo, jsou zřejmě okolní kopce nasvětlené právě jejím svitem.

Momentka hvězdného podzimního nebe

Nad východním obzorem svítí Velká galaxie v Andromedě (u horního okraje snímku), pod ní v Mléčné dráze dvojitá otevřená hvězdokupa Χ a h Persei a vpravo dolů od hvězdokupy nápadná skupinka hvězd, asociace kolem hvězdy Mirfak, řídká otevřená hvězdokupa známá též jako Melotte 20. Pozoruhodné je ale především to, že hvězd k obzoru neubývá! Je jich prakticky stejně v nadhlavníku i u obzoru, úplně jako v planetáriu. Příčinou je to, že jednak se v Dharamsale nacházíme poměrně vysoko, takže spousta vzduchu je již pod našima nohama a také to, že vzduch je zde naprosto průzračný a dohlednost možná až několik set kilometrů…

Pozor, padá hvězda!

Je to samozřejmě veliká náhoda, když se na večerním nebi objeví jasný meteor. Většinou totiž meteory létají až nad ránem. A když se ještě navíc kompozičně trefí prakticky dokonale do snímku, to už je skoro zázrak. Ale nepravděpodobné události a zázraky se občas dějí a bylo by nanejvýš nepravděpodobné, kdyby se neudály nikdy... A tak vznikl i tento snímek, děkujeme ti přírodo!

Stopa na nebi

Meteor je v podstatě sloupec ionizovaného vzduchu ve výšce kolem 100 kilometrů, který za sebou zanechává částečka meziplanetární látky, většinou odrobinka z komety, která vletí velikou rychlostí do atmosféry naší planety. Ale vzduchu přeci jen občas chvíli trvá než se tak říkajíc vysvítí a elektrony naskáčou do základních valenčních vrstev atomů. Stopa po jasném meteoru může přestát i několik desítek sekund! Není to sice častý jev, nicméně občas nastává a to se stalo i v tomto našem případě. Asi půl minuty po průletu meteoru byl pořízený druhý snímek stejného hvězdného pole a když se pozorně podíváte do míst, kterými se pohyboval jasný meteor na předchozím snímku, určitě si všimnete pokrouceného světlejšího, i když ne úplně nápadného obláčku. To je dohasínající stopa meteoru. Její tvar svědčí o tom, že i ve výšce 100 kilometrů vanou velmi silné větry. Červené nasvětlení stráně vpravo je způsobeno krátkým rozsvícením červené čelovky.

---

Všechno nejlepší v nastávajícím roce, hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody a moře hvězd nad hlavou přejí ždáničtí hvězdáři!!!