Ždánická astrozima

/ 23.03.2025 /

26. 12. 2024

Nebeská Duše Karla Kosse

Pro zvětšení klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou. Budete možná překvapeni, kolik zajímavých podrobností se na zvětšené astrofotce objeví!

Dvě mohutné tlakové výše mi o svátcích umožnily pořídit další úlovek do mého fotografického deníku. Tentokrát jde o mlhovinu IC 1848 zvaná Duše v souhvězdí Kassiopea, kousek od mlhoviny Srdce (viz: https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/astronomicky-podzim-2023.html) a dvojité otevřené hvězdokupy Chí a h Persei. Je od nás vzdálená asi 7500 světelných let. Na obloze má velký úhlový průměr, takže na focení se dá použít malý dalekohled. Zimní noci jsou dlouhé, mrazivé, člověk by si řekl: ideální podmínky na focení. Jenže je tu velké ALE: všechny domy jsou obaleny různými žárovičkami, blikajícími světýlky, běhajícími světelnými sněhovými vločkami po fasádách a podobnými zářícími nešvary. No jo, Vánoce. Do toho v noci celá obec tvoří umělou oblačnost ve formě kouře z kamen nebo krbů. Naštěstí je mírný vánek směřoval kouř jinam, takže to tolik nevadí. Jen to světlo... hrozné. A k velké smůle se tento objekt nachází na obloze v mém bydlišti přímo v leteckém koridoru. Tolik fotek kvůli letadlům jsem snad ze zpracování nevyhodil jako tentokrát. Ale díky dlouhým nocím se dá tato mezera zaplnit. I tak se podařil úlovek, který na tyto poměry snad dobrý. Posuďte sami. (foto Karel Koss)

Datum: od 30. 11. 2024 do 26. 12. 2024

Místo: Tvrdonice

Kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS

Dalekohled: Skywatcher Evostar 80/600 s rovnačem pole/reduktorem 0,85x

Použity filtry BAADER H-ALFA 3,5nm, OIII nm, SII, 3,5nm

expozice H-ALFA 171*4min, OIII 181*4 min, SII 167x4min. Celkem má snímek expozici 34,5 hodin

Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII

Montáž: EQ6-R

Gain 100, Offset 50

Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight

Mlhoviny ve Vozkovi

30. 12. 2024

Pro zvětšení klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou.

O Vánocích se dalo několik nocí fotit, podmínky však byly velmi špatné. Velká vlhkost, po půlnoci nastupovaly mlhy a všude velké světelné znečištění z vánočních žároviček. A k tomu všemu naprosto nepochopitelné chování jedné obyvatelky z ulice, která si zabudovala reflektory do země a zespodu osvětluje kmeny stromů..... Toto světlo se docela dost rozptylovalo ve vzdušné vlhkosti. I tak se dalo něco málo vyfotit. Tentokrát jsem se zaměřil na zajímavou oblast v souhvězdí Vozky (Auriga). V pravé části snímku je velmi jasná mlhovina IC405 zvaná Mlhovina planoucí hvězda. Je to reflexní mlhovina vzdálená asi 1500 světelných let a obklopuje proměnnou hvězdu AE AUR. Pod ní je modrá mlhovina IC 410 zvaná Pulčí mlhovina (podle globulí ve tvaru pulců) s otevřenou hvězdokupou NGC1893. Téměř uprostřed snímku je mlhovina Pavouk (IC 417), který ulovil mlhovinu Moucha (NGC1931). Na snímku jsou v levé části snímku patrné tři chomáče hvězd. Ten spodní shluk hvězd je otevřená hvězdokupa M36, viditelná i triedrem. Nad ní jsou další otevřené hvězdokupy: ta větší je M38 a ta menší hned v blízkosti NGC1907. V levé části snímku je mlhovina připomínající obří planetu s měsíci. Jde o mlhovinu SH2-232. Ten nejjasnější "měsíc" je mlhovina SH2-235. (foto Karel Koss)

Datum: od 28. 12. 2024 do 30. 12. 2024

Místo: Tvrdonice

Kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS

Dalekohled: Objektiv Askar ALC200 F4

Použity filtry BAADER H-ALFA 3,5nm, OIII nm, SII, 3,5nm

Expozice H-ALFA 167*4min, OIII 100*4 min, SII 124x4min. Celkem má snímek expozici 26 hodin

Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII

Montáž: EQ6-R

Gain 100, Offset 50

Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight.

Chtěl dofotit ještě nějaké snímky s H-ALFA filtrem a podařilo se. Objevila se krásná struktura mlhovin a hlavně ta jemná pavučina, do které se chytla Moucha. Netlačil jsem tak na barvu, aby vynikla vlásčitá struktura mlhoviny. I pulci v mlhovině IC410 mají tmavší barvu a nejsou bílé jako spermie (jak poznamenal jeden z mých kolegů na hvězdárně).

Blízké setkání Saturna s Měsícem

4. 1. 2025

Hned na začátku nového roku se na obloze odehrála poměrně vzácná astronomická událost – zákryt Saturna Měsícem. Ta sice nastala již minulý rok v srpnu, ale tehdy nám počasí nepřálo, a tak jsme ji neviděli. Ani letos nám počasí nebylo přímo nakloněno. Obloha se zatáhla ještě před západem slunce, a tak jsme usuzovali, že toho ani letos moc neuvidíme. Přes oblaka však prosvítal Měsíc a občas byl jeho obraz i přes mraky docela ostrý. Přes dalekohled bylo možné očima najít i Saturn a zdálo se, že se k Měsíci přibližuje čím dál rychleji. Tak rychle nám asi v domnění, že bychom mohli samotný zákryt prošvihnout, utíkal čas. Blízké setkání Saturna s Měsícem jsme vyfotografovali přes dalekohled v jedinou příhodnou chvíli, kdy se měsíční krátery jevily ostré a nerozmazané. Tehdy se na delší expozici objevil i nápadný Saturnův prstenec a doprovázela jej také hvězda ze souhvězdí Vodnáře, kterou jsme chvíli považovali za Saturnův měsíc Titan. Před samotným zákrytem se obloha zatáhla úplně a nebyl vidět ani prosvítající Měsíc, natož Saturn. Ani výstup Saturna zpoza Sluncem osvětlenou stranu Měsíce se bohužel kvůli nepřízni počasí nepodařilo zdokumentovat. (foto: Petr Hykš)

Planety na zimní obloze

29. 1. 2025

Na přelomu let 2024/2025 jsme se věnovali pozorování planet. Bylo možné jich v dalekohledu napozorovat všech osm (kromě Merkura, který se na obloze objevil až v březnu). V lednu roku 2025 jsme se už začali loučit se Saturnem, který se přesouval na denní oblohu a byl pozorovatelný hlavně za soumraku blízko jasné Venuše. Na opačné straně oblohy zářily na obloze další dvě jasné planety, Jupiter a Mars, které v průběhu noci stoupaly vysoko nad obzor. Nejjasnější byly planety Venuše a Jupiter. V dalekohledu byly u Jupitera pozorovatelné všechny čtyři Galileovské měsíce, které byly tentokrát seřazeny do dvou dvojic. Očima jsme viděli i dva tmavé rovníkové pásy v atmosféře Jupiteru a občas se ukázaly i některé další.

Canon R10, Samyang 10 mm, 10x20s, f/2.8, ISO:1600 (složeno v programu Sequator). (foto: Petr Hykš)

Porovnání snímku Jupitera se simulací ve Stellariu. Snímek Jupitera byl pořízen pomocí planetární kamery QHY5III462 a dvě 2x barlowovy čočky v planetárním dalekohledu Sky-Watcher 120/900, zpracováním videa o délce 3 minuty v programech PIPP, Autostakkert!4.0.6. a GIMP. Mnoho rozdílů mezi oběma snímky není a v rámci severního rovníkového pásu jsou dokonce nápadné i dvě bílé skvrnky představující dva obrovské bouřkové oblaky. (foto: Marek Bernhauser, Petr Hykš)

Nejvíc nás však zajímal Mars, který právě před 14 dny vstoupil do opozice se Sluncem a byl tak na obloze největší a nejjasnější za posledních pár let. Přestože se planety Země a Mars na svých eliptických oběžných drahách letos setkaly na ještě poměrně velkou vzdálenost, mohli jsme v dalekohledu snadno pozorovat severní polární ledovcovou čepičku lemovanou z jižní strany tmavým albedovým pásem a také na jižní polokouli Marsu byl nápadný tmavý albedový útvar. Byl to úchvatný pohled a za dobu, co ze Ždánic Mars dalekohledem pozorujeme, jsme tak krásný Mars asi ještě neviděli. Snad proto, že byl asi 66° vysoko nad obzorem a seeing byl velmi dobrý.

O tom, že nás nešálí zrak, nás utvrdil přímý videozáznam z planetární kamery. Přiložený snímek obrazovky byl pořízen během přímého přenosu videozáznamu z planetární kamery QHY5III462. Je to celkem srovnatelné s tím, co jsme viděli na vlastní oči. Jen ten Mars nebyl tak velký.

Po zpracování 4min videa Marsu (celkem 14 400 snímků) v programech PIPP, Autostakkert!4.0.6. a Adobe Lightroom Classic se na snímcích ukázaly ještě další podrobnosti, včetně přeexponované polární čepičky, ale i největší sopky ve Sluneční soustavě – Olympus Mons. (foto: Marek Bernhauser, Petr Hykš)

Monumentální sestava Barlowových čoček a planetární kamery QHY5III462 na apochromátu SkyWatcher ED 120/900 pro pořízení astrofotografií planet.

Konjunkce

31. 1. 2025

Na přelomu ledna a února se na večerní soumračné obloze setkal mladý Měsíc s Venuší a Saturnem doplněný nádhernými oblaky Altocumulus radiatus. Dalšího dne bylo setkání této skupinky objektů ještě těsnější, protože tenký měsíční srpek s popelavým svitem se vmísil přímo mezi tyto planety. (foto: Petr Hykš)

Konjunkci dvou planet s Měsícem si k nám, v době pololetních prázdnin, přišlo prohlédnout více než 30 návštěvníků. Pozorovali jsme i přelet mezinárodní kosmické stanice (ISS), která si to namířila přímo mezi Měsíc a Saturn. (foto: Petr Hykš)

Pozoruhodně dlouhé filamenty na slunečním disku

1.2. 2025

Náš nadšený kroužkař Martin Kořínek má doma k dispozici nový protuberanční dalekohled Lunt o průměru 40mm. I takto malým dalekohledem lze pořídit pěkné astrofotografie se zajímavými detaily, jako jsou krásné dlouhé filamenty. Jedná se o tmavší podlouhlé struktury viditelné na slunečním disku a v principu se ve skutečnosti jedná o výtrysky sluneční látky až do prostoru blízké koróny. Pokud bychom je pozorovali na okraji Slunce, nazvali bychom je protuberance, avšak v případě, že se na ně díváme shora, označujeme je termínem filamenty a tyto, které se podařilo zachytit Martinovi Kořínkovi, jsou obzvláště dlouhé.

Měsíc mobilem

5. 2. 2025

Středy jsou dny našich astrokroužků Hvězdičky a Sirius a vždycky odpoledne se scházíme v planetáriu, abychom společně poodhalili tajemství nebe nad námi. A když je dobré počasí, věnujeme část našeho času také brouzdáním po nebi s okem u okuláru hvězdářského dalekohledu. Lukáši Švábíkovi se přitom povedlo svým mobilem takto zvěčnit věrného průvodce naší planety a toto k němu napsal: "V 16:53 jsem vyfotil polovinu našeho kosmického kamaráda Měsíce. Můžeme vidět krátery, které jsou docela velké..." Děkujeme Lukášovi, že se s námi o svou pěknou momentku podělil.

Měsíc s prstencem

6. 2. 2025

Zajímavé kosmické představení se ukázalo na ždánickém nebi ve čtvrtek 6. února těsně před přednáškou RNDr. Petra Hájka o Halleyově kometě. Subtilní oblačnost vykreslila kolem Měsíce překrásné tzv. „malé halo“ o poloměru 22°. Přestože se oblačnost obsahující šestiboké ledové krystalky způsobující tento světelný kruh nachází poměrně vysoko, trysková letadla létají ještě mnohem výš, o čemž svědčí stín, který vrhá kondenzační čára. Jasné body na potemnělém nebi jsou pak planety. Kousek nad hvězdárnou svítí Mars, šikmo pod Měsícem nelze přehlédnout Jupiter a v pravé části snímku září velmi jasná Venuše. Měsíc s halem a kondenzační čárou připomíná ohromné vesmírné oko které zhlíží na návštěvníky přicházející se na přednášku. (foto: Karel Trutnovský)

Setkání Měsíce s Marsem

9. 2. 2025

Začátkem února se vysoko na obloze setkala dvě jasná tělesa: Měsíc a planeta Mars. Měsíc dorůstal do úplňku a Mars byl ještě také poměrně jasný, protože byl teprve tři týdny po opozici se Sluncem. Zpočátku vypadalo počasí beznadějně. Přes oblaka na zatažené obloze Měsíc ani neprosvítal. V době maximálního přiblížení obou těles na obloze se naštěstí oblaka začala protrhávat. Po zaostření fotoaparátu, který jsme připevnili na dalekohled místo okuláru, jsme se snažili toto blízké setkání obou těles zdokumentovat. Koncem pozorování se nakonec vyjasnilo tak, že bylo možné zaznamenat obě jasná tělesa oproti nejčernější černotě vesmíru, ale nejpovedenější snímky nakonec vznikly přes prosvítající oblaka. Vedle tmavých skvrn na Měsíci, měsíčních moří, jsou na snímku zachyceny i tmavé albedové útvary na Marsu Acidalia Planitia, Meridiani Planum a Syrtis Major Planum. (foto: Petr Hykš)

Zbytek po výbuchu supernovy

18. 2. 2025

Další úlovek ze zimní oblohy, tentokrát to je zbytek po výbuchu supernovy. Je to krásná mlhovina s jemnou strukturou s označením IC443 zvaná Medusa (někdy taky Chobotnice). Nachází se v souhvězdí Blíženců mezi hvězdami Propus a Tejat (to jsou ty dvě nejjasnější hvězdy na snímku). Tato supernova vybuchla asi před 30 000 lety. Vzdálenost je asi 5000 světelných let. Uvnitř mlhoviny je neutronová hvězda s označením CXOU J061705.3+222127 (na snímku není). Mlhovina Medusa se promítá před rozsáhlnou emisní mlhovinou IC444. (foto Karel Koss)

Datum: od 3.2., 4.2., 18.2. 2025

Místo: Tvrdonice

Kamera ZWO ASI 6200MM s čipem SONY IMX455 CMOS
Dalekohled: Skywatcher Evostar 80/600 s rovnačem pole/reduktorem 0,85x
Použity filtry BAADER H-ALFA 3,5nm, OIII nm, SII, 3,5nm

Expozice H-ALFA 112*4min, OIII 156*4 min, SII 111x4min Celkem má snímek expozici 25 hodin
Pointace: Skywatcher EVOGUIDE 50ED+Lacerta MGENIII
Montáž: EQ6-R
Gain 100, Offset 50

Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight.

Mlhoviny bez hvězd?

Úplně stejná astrofotorafie jako výše, jen jsou pomocí programu Pixinsight odstraněny hvězdy. Projevil se nyní zvláštní efekt, když se na oba obrazy zadíváte, zjistíte, že na obrazu bez hvězd jsou mnohem lépe patrné mlhoviny, zejména v místech, kde jsou mlhoviny slabé. Přitom se však jedná o naprosto identické obrazy a když se pozorně zadíváte na obraz s hvězdami, zjistíte, že tam jsou všechny tyto mlhoviny také! Z hlediska lidského vnímání jsou, tedy alespoň pokud se mlhovin týče, hvězdy na astronomických fotografiích spíše rušivým elementem! Ale bez hvězd by to nebylo ono :-). (foto Karel Koss)

Zánik druhého stupně rakety Falcon 9

21. 2. 2025

Součástí vybavení univerzitního dalekohledu ASA AZ800 je rovněž meteostanice obsahující celooblohovou kameru sledující oblačnost nad Ždánicemi. A nejen oblačnost, ale i dění na nebi. 21. února 2025 nad ránem zaznamenala tato kamera zánik druhého urychlovacího stupně rakety Falcon 9, jehož zbytky dopadly do Polska. Firma SpaceX zaznamenala v poslední době též nezdary s vypuštěním obřích raket Starship druhé generace, což je podle nás veliká škoda. Před časem totiž Elon Musk prohlásil, že by chtěl zemřít na Marsu a pokud možno ne při přistání a jeho cesta na Mars se tak může pozdržet. A my mu na naší hvězdárně z celého srdce přejeme dlouhý život a aby tam už byl...!

Obraz výše zpracoval Karel Trutnovský, průběh zániku tak, jak jej zachytila celooblohová kamera si můžete prohlédnout na adrese:

https://youtu.be/OOXKkBalTxU.

Bližší podrobnosti o pozorované události najdete na adrese:

https://www.youtube.com/watch?v=-ny4PVTblLY.

Planetka (2889) Brno. Pozoroval doc. Miloslav Zejda, zpracoval Martin Mašek.

Planetka (11124) Mikulášek, pojmenovaná po nestoru naší astronomie a velikém příznivci ždánické hvězdárny prof. RNDr. Zdeňkovi Mikuláškovi, CSc. Pozoroval doc. Miloslav Zejda, zpracoval Martin Mašek.

Namísto komety se urodily planetky...

21. 2. 2025

O Vánocích 24. prosince 2024 objevil Martin Mašek pomocí robotického dalekohledu Fram na observatoři Pierra Augera kometu. Po čase se opět jednalo o kometu objevenou českým astronomem, což je v době automatických přehlídek oblohy stále těžší. Koncem února se kometa Mašek na obloze přesunula do souhvězdí Eridanu a měla začít být pozorovatelná i ze severní polokoule. Doc. Miloslav Zejda se ji pokusil na základě efemerid od Martina Maška zachytit na ždánické hvězdárně pomocí dalekohledu ASA AZ800, ale bohužel tato kometa v mezičase zeslábla určitě pod 20,1 magnitudy a tak již nebyla v dosahu dalekohledu. Místo toho se tedy onu nic zaměřil na planetky, jejichž jména se vztahují nějakým způsobem k naší hvězdárně a k našemu kraji. Planetky se během pozorování pohnuly vůči hvězdnému pozadí a protože zpracování obrazu bylo zaměřeno na planetky, zobrazily se hvězdy jako čárky. Video zachycující pohyb planetek si můžete prohlédnout zde: https://youtu.be/TMnuyazcfVo.

Coelostat

24. 2. 2025

Na hvězdárně ve Ždánicích probíhají průběžně práce na rekonstrukci a zprovoznění historického coelostatu z roku 1966 z dílny legendární dvojice stavitelů dalekohledů – Vilém Gajdůšek a František Kozelský. Práce vede Ing. Jaroslav Medek. Přestože práce ještě nejsou dokončeny, nabízí již tento coelostat „živý“ obraz Slunce promítnutý zatím na stůl pod dalekohledem. Cílem je realizovat projekci také na zeď, aby ji mohlo spatřit více návštěvníků současně. Z původní optiky se sice zachovala jen dvě rovinná zrcadla, nicméně obraz je velmi kvalitní, což svědčí o mistrovství původních stavitelů. Předpokládáme, že celé zařízení bude dokončené na podzim u příležitosti slavnostního připomenutí 60. výročí od prvního otevření naší hvězdárny.

Shodou okolností má obraz Slunce promítnutý na podlahu v průměru 25 cm, což přesně odpovídá standardnímu protokolu pro zákres sluneční fotosféry. Na obrázku pilně zakresluje fotosféru náš kroužkař Martin Kořínek. (foto: Karel Trutnovský)

Poslední rande Venuše s Měsícem na večerní obloze

2. 3. 2024

Během minulých měsíců zdobila Venuše večerní oblohu a zářila na ní jasně a klidně jako diamant. Každý měsíc se potkala dle nebeského jízdního řádu s Měsícem, který se často ozdobil popelavým svitem a vytvořili pěknou dvojici. Jen pohled do dalekohledu prozradil, jak se její srpek postupně zužuje a zvětšuje a že už zanedlouho bude mezi naší planetou a Sluncem. I když by to člověk z její úhlové vzdálenosti od Slunce na nebi nehádal, příští mladý Měsíc s popelavým svitem již bude hledat na večerní obloze svou společnici marně. Venuše se coby Večernice bude blížit ke Slunci stále rychleji a rychleji až nakonec kolem jarní rovnodennosti zmizí v jeho oslnivé záři. (foto Karel Trutnovský)

Galaxie NGC2903

4. 3. 2025

Pro zvětšení klikněte na výše uvedený obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou. Budete překvapeni, kolik slabých galaxií se na hvězdném pozadí v okolí NGC2903 objeví a také kolik podrobností, včetně červených hvězdotvorných oblastí, zahlédnete v samotné galaxii NGC2903. Je to krása!

Jaro se blíží, zimní obloha nám zapadá a na obloze začíná dominovat souhvězdí Lva. Mléčná dráha se nám klaní k obzoru a je tak čas se rozloučit s mlhovinami. Focení v Tvrdonicích s úzkopásmem jsem tak přerušil. Otvírá se nám nyní pohled do opravdu hlubokého vesmíru nad rovinu naší Galaxie. Věděli jste, že se severní galaktický pól nachází v souhvězdí Vlasů Bereniky? K tomu, abychom se podívali do hlubokého vesmíru je třeba využít mnohem větší techniky. A ty nejlepší podmínky jsou právě ve Ždánicích. Je opravdu úžasné, jak město Ždánice dbá na prevenci světelného znečištění. Nejde jen o noční oblohu, ale i o zdraví lidí (o škodlivosti světelného znečištění na lidské draví již nejsou pochybnosti). Město Ždánice jsou opravdu příkladem v České republice. S kolegou Karlem Trutnovským se nám kolimace (seřízení) zrcadel hlavního dalekohledu RC 406/3250 povedla, testovací snímky byly výborné. Potíže s poinací se tak nějak vyřešily samy (asi technika měla nějaké deprese). Nic nebránilo tomu, začít fotografovat objekty vzdáleného vesmíru. Vybral jsem si galaxii NGC2903 v souhvězdí Lva. Je to spirální galaxie s příčkou, vzdálená od nás asi 30 milionů světelných let. Průměr galaxie je asi 100 000 světelných let, tedy srovnatelný s naší Galaxií. Na snímku jsou k vidění i obrovské mlhoviny - to jsou ty růžové flíčky. Ty jsem fotil pomocí úzkopásmového filtru H-ALFA. Na tak vzdálené galaxie to skoro nikdo nepoužívá, tak jsem to zkusil Jak jsem ale později zjistil, pár snímků s H-Alfa už na světě existuje. Tak alespoň ze Ždánic je to první :-). Kdo se pozorněji podívá, uvidí další vzdálené galaxie. To jsou ty malé rozmazané šmouhy. (foto Karel Koss)

Datum: 22. 2., 2. 3., 4. 3. 2025

Místo: Hvězdárna a planetárium Odřicha Kotíka Ždánice

Kamera ZWO ASI 6200 s čipem SONY IMX455 CMOS
Dalekohled: RC 406/3250
Rovnač pole: TS 0,8x ( zkrátí ohnisko dalekohledu na 2600mm)
Použity filtry RGBL od Baader, H-ALFA 3,5nm BAADER. Spolu s filtrem L byl použit filtr IDAS PLS P2

Expozice R 30*4min, G 30*4min, B 31*4 min, L 84*4min, H-ALFA 96*4min, celkem 4,5 hodin
Pointace: Skywatcher 100/500+Lacerta MGENIII
Montáž: GM4000 10MICRON
Gain 0, Offset 50 (pro H-Alfa Gain 100)
Snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight.

Pomalý bolid a rychlý meteor

4. 3. 2025

Hvězdárna ve Ždánicích je zapojena do dvou sledovacích meteorických sítí CSMON a CeMeNT, jejichž garantem je Společnost pro meziplanetární hmotu při ČAS. Pomocí jedné z kamer pracující v síti CSMON se 4. března v 00:13 hodin SEČ podařilo zaznamenat jasný bolid a tento záznam byl spolu s dalšími záznamy z jiných stanic využit k výpočtu prostorové dráhy mateřského tělesa. Objekt vstoupil do atmosféry již nad územím Dánska přibližně nad městem Svendborg. Světelná část trajektorie tak začíná ve výšce cca 73 km, vstupní rychlost 14 km/s je poměrně nízká a zůstává stejná. Během jeho viditelné dráhy bylo jasně zřetelných několik fragmentací. Celková délka viditelné dráhy se natáhla na cca 830 km, doba trvání úkazu 70 sekund! (zdroj Milan Kalina, CSMON)

10. 3. 2025

Kamera pracující v síti CeMeNT zaznamenala poměrně jasný meteor, který zazářil dne 10. března v 04:00 hodin SEČ nad ždánickým východním horizontem. Vzhledem k tomu, že světelný jev meteoru nastává ve výšce asi 100 km vysoko na zemským povrchem, mohl se tento objekt reálně nacházet nad východním Slovenskem, nebo Ukrajinou. (zdroj: Jakub Koukal, CeMeNT)

Video záznam z CSMON kamery a z CeMeNT kamery na hvězdárně Ždánice si můžete prohlédnout na adrese: https://youtu.be/mNG9o7NUu20.

Na Slunci vyrostla květina, nebývalého druhu...

5. 3. 2025

Postupně se ve středu odpoledne na naší hvězdárně opět schází členové našich hvězdářských kroužků a tentokrát si nemůžeme nechat ujít pohled na překrásnou protuberanci zdobící okraj slunečního disku. Plazma se majestátně vznáší nad povrchem Slunce, uvězněné ve spletitém magnetickém poli, které jej vytvarovalo do tvaru obrovského stromu, nebo květiny. Úplné sochařské dílo! Tento pěkný snímek se podařilo pořídit mobilem našemu kroužkaři Martinu Kořínkovi.

Venuše jako Polednice

16. 3. 2025

Venuše se letos na obloze výrazně míjí se Sluncem, protože se pohybuje ve vyšší deklinaci. Za obzor tak zapadá výrazně později než Slunce, a to nám dává skvělou příležitost k tomu, sledovat, jak Venuše při pohybu po své oběžné dráze kolem Slunce mění fáze a úhlovou velikost. Zkušený pozorovatel si mohl zkusit Venuši najít i na denní obloze, protože právě teď k tomu byly ideální a vcelku bezpečné podmínky. V neděli 16. března krátce po poledni jsme na Venuši namířili náš planetární dalekohled. Když ráno je to Jitřenka a večer je to Večernice, znamená to, že v poledne je to Polednice? Venuše byla i v poledne v dalekohledu krásně jasná a měla tvar velmi tenkého srpku. (foto: Petr Hykš)

Snímek výše jsme získali zpracováním tříminutového videa pořízeného fotoaparátem Canon R10 s objektivem Canon 50 mm f/1.8 přidržovaného nad okulárem 10 mm v planetárním dalekohledu Sky-Watcher ED 120/900. Obraz Venuše se v dalekohledu výrazně chvěl a srpek poskakoval ze strany na stranu, ale po zpracovávání videa v programech PIPP a Autostakkert2 se podařilo docílit velmi detailního pohledu na planetu Venuši, která byla v tuto dobu tak blízko Země, že na obloze dosahovala větší úhlové velikosti než Jupiter. Při pozorování ve dne se na snímku bohužel projeví každé smítko v optické soustavě dalekohledu, takže okolí Venuše není dokonale jednolitě modré. Při večerním pozorování nás ale takové problémy trápit nemusí. (foto: Petr Hykš)

Po pozorování srpku Venuše jsme se zaměřili na pozorování sluneční chromosféry dalekohledem Lunt LS100MT (100/714). Na Slunci bylo několik velkých skvrn, jedna z nich byla přímo uprostřed slunečního disku. Okolo Slunce byly i nápadné protuberance. Získat detailní snímky slunečního povrchu pomocí videa se nám bohužel zatím nedaří. Vzniklo však několik zajímavých single shotů, na kterých jsou zachyceny skvrny i protuberance. (foto: Petr Hykš)

Čtyři skupiny velkých skvrn obklopené světlými fakulovými poli a útržek protuberance vznášející se nad východním okrajem Slunce (vlevo nahoře). (foto: Petr Hykš)

Sedm skupin velkých skvrn a pozoruhodné smyčkovité protuberance při západním okraji Slunce. (foto: Petr Hykš)

Nestandardně otočený srpek Venuše den před dolní konjunkcí

20. 3. 2025

Zítra nastává dolní konjunkce a Venuše se úhlově nejvíce přiblíží Slunci. Letos nastaly extrémně příznivé podmínky pro její pozorování, protože díky rozdílnému sklonu roviny ekliptiky a oběžné dráhy Venuše měla v době konjunkce Venuše výrazně vyšší deklinaci než Slunce a tak minula Slunce výrazně ze severu. Navíc v době jarní rovnodennosti svírá ekliptika velký úhel s horizontem a tak pro nás, pozemšťany na severní polokouli, tak letos nastaly skutečně výjimečně příznivé podmínky pro pozorování extrémně úzkého srpku Venuše. Srpek planety je vždy natočený ke Slunci, ale vzhledem k tomu, že Slunce bylo „pod Venuší“, jevil se zapadající venušin srpek orientovaný velice podivně. Skoro, jakoby byl otočený o devadesát stupňů po směru hodinových ručiček, než jak jsme zvyklí! A vzhledem k tomu, že severněji položená Venuše zapadala později než Slunce a vycházela dříve, měli jsme po krátkou dobu několika dní dokonce současně Večernici i Jitřenku! Jen kdyby Venuše na obloze už tak moc nezeslábla, ten uzoulinký srpeček přeji jen moc světla neodrazí a na soumračné obloze se při pozorování očima docela ztrácí. Ale v dalekohledu to stojí za to! (foto: Karel Trutnovský)

Parádní protuberance

21. 3. 2025

Slunce je na vrcholu svého jedenáctiletého cyklu a hýří aktivitou. Wolfovo relativní číslo se běžně pohybuje mezi 100 až 200 a kromě velkého množství slunečních skvrn ve fotosféře se občas objevují i parádní protuberance ve sluneční chromosféře. Stačí pak jen přiblížit fotoaparát mobilního telefonu k okuláru našeho H-alfa dalekohledu Lunt LS100MT a výsledek je na světě. Své štěstí vyfotit tento nádherný výtrysk zkoušelo několik z nás, ale největší štěstí, spolu s nejpevnější rukou měl náš nadaný kroužkař Jakub Krmíček. Moc mu gratulujeme k úspěšnému lovu beze zbraní!

Solařík

21. 3. 2025

Zasvěcení vědí, že na ždánické hvězdárně přebývá dobrý duch hvězdárny, sluníčkový skřítek Solařík. Na rozdíl od ostatních astroskřítků ve dne bdí a v noci spí a zdobí Sluníčko roztomilými pihami, kterým hvězdáři říkají sluneční skvrny. A že s nimi v poslední době nešetří! Spatřit Solaříka je však velice nesnadné, ba téměř nemožné. Ve dne je totiž neviditelný a v noci jej sice můžete občas zaslechnout, jak odfukuje, když spinká ve vinárně ve svém pelíšku, ale jakmile si na místo posvítíte baterkou, probudí se a ihned zmizí... Snad je to tím, že nastal první jarní den, snad je to tím, že Solařík tentokrát dlouho ponocoval a nedával pozor, Honzovi Trutnovskému s Honzou Račanským se povedlo téměř nemožné. Vyfotili Solaříka!!!

« zpět

Město Ždánice