Astronomický podzim 2023

/ 21.12.2023 /

Galaxie v Trojúhelníku

6. 10. 2023

I když univerzitní dalekohled ASA AZ800 na naší hvězdárně není primárně určený pro astrofotografii, přeci jen to astronomovi nedá a občas ve vhodné přestávce namíří dalekohled na něco opravdu krásného. Jedním ze symbolů podzimního hvězdného nebe je i galaxie v Trojúhelníku (M33). Jedná se o relativně blízký hvězdný ostrov vzdálený asi 3 miliony světelných let a obsahující zhruba 40 miliard hvězd. (foto MUNI, Miloslav Zejda)

Více se o této galaxii můžete dozvědět ve videu našeho kroužkaře Martina Kořínka na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=j3Mbb5XIDWE.

 

Krabí mlhovina

6. 10. 2023

Druhým podzimním úlovkem ze ždánické „osmdesátky“ je zbytek po výbuchu supernovy v souhvězdí Býka – Krabí mlhovina (M1). Dne 4. července roku 1054 vzplála na ranní obloze hvězda tak jasná, že vrhala stín a byla vidět i na denní modré obloze spolu se Sluncem. Postupně slábla a dnes je na místě této hvězdy – hosta k nalezení mlhovina, zbytek rozmetané hvězdy. Uprostřed této mlhoviny je pulsar otáčející se za 33 milisekund. Jedná se o zkolabované jádro původní hvězdy. Pulsar v Krabí mlhovině má poloměr asi 30 km a je patrný i na této fotografii. Uprostřed mlhoviny se nachází šikmo nad sebou těsná dvojice hvězd, jedná se o tu spodní slabší. (foto MUNI, Miloslav Zejda)

Nebeské srdce Karla Kosse

22. 10. 2023

Hvězdáři jsou srdcaři. Bez toho by to nešlo. A Karel Koss je výjimečný člověk, který má naši ždánickou hvězdárnu rád, pravidelně ji navštěvuje a dokonce zde v poslední době pomáhá s vedením kroužku „Astrofotografie“. Velice mu tímto děkujeme. A že se jedná o osobu v této věci nanejvýš povolanou svědčí výše uvedená fotografie mlhoviny IC1805 zvané Srdce. Nachází se v souhvězdí Persea a svým tvarem skutečně připomíná lidské srdce. Je od nás vzdálená asi 7 500 světelných let. V jádru mlhoviny se nachází otevřená hvězdokupa zvaná Merlotte 15.Tento obraz mlhoviny je velice kvalitní a v sobě ukrývá ohromné množství detailů, vyprávějící příběh tohoto objektu. Svědčí o tom výřezy z celkového obrazu, poznáte o kterou část mlhoviny se ve výřezech jedná?

Parametry k fotografii: Snímáno 3 noci H-ALFA 13.11.2022, SII 9.2.2023, a OIII 17.10.2023, celkem 14hodin expozice. Místo: Tvrdonice; kamera ZWO ASI 6200 s čipem SONY IMX455 CMOS; dalekohled: EVOSTAR EDL80/600; rovnač pole: ED 80 0,82x; filtr: BAADER CMOS: H-ALFA 3,5nm, OIII 4nm, SII 4nm; expozice 230x 4min, celkem 13 hodin; pointace: Skywatcher Evoguide 50ED+Lacerta MGENIII; montáž: EQ6-R; Gain 100, Offset 50; snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight.

 

Lidská tvář, nebo králík?

27. 10. 2023

Měsíc prý astronomové moc v lásce nemají. Zejména když je v období kolem úplňku, svítí velmi jasně a přesvěcuje slabé objekty na noční obloze. Ale vždyť i Měsíc je neobyčejně zajímavé těleso, bez kterého bychom na Zemi nežili a kromě toho by bez něj bylo na nebi smutno. Tento pěkný snímek Měsíce pořídil na ždánické hvězdárně náš šikovný kroužkař Kuba Krmíček. Když si obrázek dostatečně zmenšíte, spatříte možná ve tvaru tmavších měsíčních moří lidskou tvář, nebo podle Číňanů králíka! A pak, následující den již nastal úplněk nejúplňkovatější, kdy se Měsíc dokonce částečně skryl do zemského stínu.

 

Částečné zatmění Měsíce

28. 10. 2023

Na začátku nám sice počasí nepřálo, ale během maximální fáze zatmění se Měsíc ukázal alespoň přes mraky. Skoro halloweenský úplněk se zemským stínem proplouvající mezi oblaky si k nám přišlo prohlédnout více než 50 návštěvníků. Takto jej zachytil fotoaparát umístěny za apochromatické oko našeho dalekohledu. Namodralá záře kolem Měsíce byla způsobena ohybem světla na vodních kapičkách v oblacích nízkého patra (měsíční korona). (foto Petr Hykš)

Další obrázky ze zatmění pořízené na ždánické hvězdárně si můžete prohlédnout na adrese: https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/noc-ukousnuteho-mesice.html.

Polární záře nad Ždánicemi

5. 11. 2023

V sobotu 4. 11. zasáhl Zemi oblak koronální hmoty způsobený sluneční erupcí. V důsledku toho bylo možné z Česka vyfotografovat polární záři. V neděli 5. 11. se situace opakovala, když na Zemi dorazil další oblak a nastala silná geomagnetická bouře třídy G3. Ještě před západem slunce bylo zřejmé, že pokud tato situace vydrží do tmy, budeme moct spatřit polární záře i pouhým okem.

Polární záři nad Ždánicemi jsme vyhlíželi z kopce mezi Dražůvkami a Věteřovem. Objevila se už na prvních snímcích pořízených po půl šesté blízko Velkého vozu. Nízko nad obzorem kazila výhled oblačnost, ale i tak byla červená záře na fotografiích jasně vidět. Někdy v 17:40 byla bezbarvá záře vidět i na vlastní oči.

V dalších minutách se začala obloha zatahovat. Přesto bylo možné v dírách mezi oblaky sledovat, jak od 18:08 začíná záře neuvěřitelně zjasňovat. Byla naprosto nepřehlédnutelná, zářila mnohem víc než nedaleké Brno a bylo možné ji vyfotografovat i mobilem. Jediná větší díra v mracích byla směrem k souhvězdí Vozky, kde dosahovala záře pozoruhodné jasnosti a velmi nápadná byla i její červená barva. Nad Ždánicemi se pak asi na minutku objevila skupinka jasných světelných sloupů připomínající halové sloupy, které v zimě vznikají odrazem světla od ledových krystalků v oblacích. Ve skutečnosti jsme se dívali dírou mezi oblaky na okraj polární záře, která měla v těchto místech nafialovělý nádech.

Toto náhlé zjasnění polární záře trvalo asi deset minut. Neuvěřitelně jasná polární záře byla pozorovatelná hlavně z Moravy, kde bylo nejméně oblačnosti, ale lepší výhled měli kupodivu obyvatelé Slovenska, Maďarska, Chorvatska a dokonce Turecka, což jsou sice místa dál na jihu, ale výhled na polární záři vysoko nad severním obzorem jim nekazila oblačnost. Že se děje něco neobvyklého bylo zřejmé i na online kamerách z Alp, kde měly vrcholky hor posypané sněhem načervenalý odstín.

Typická páskovaná struktura polární záře. Jasná hvězda napravo je Capella ze souhvězdí Vozky.

Červený oblouk nad Věteřovem

Polární záře byla doprovázena jevem známým jako SAR – Stable Auroral Red arch, což lze volně přeložit jako stabilní červený oblouk. Nejedná se o typickou polární záři, ale často ji při silných geomagnetických bouřích doprovází. Na rozdíl od ní leží výše v zemské atmosféře, nemá páskovanou strukturu a na obloze může vydržet i několik hodin. Někteří pozorovatelé tohoto dne vyfotografovali další jev podobný polární záři známý jako STEVE. Oba jevy dosud nebyly zcela vysvětleny.

Červený oblouk podobný polární záři bylo možné na fotografiích zachytit ještě v dalších několika hodinách. Fotografové, kteří měli jasno, mohli zaznamenat, jak tento oblouk obepínal polární záři kolem dokola. Na našem snímku je zachycena pouze jeho východní část v souhvězdí Vozky, což bylo jediné místo, kde byla v oblacích díra. Kompozici nad Věteřovem doplňuje hvězdokupa Plejády a jasný Jupiter takřka v opozici se Sluncem. Pozoruhodná je poměrně ostrá hranice mezi temnou a červenou oblohou focená v 19:30. Červený oblouk byl fotograficky zachytitelný ještě kolem deváté hodiny. Pak se obloha kompletně zatáhla. (všechny výše uvedené fotografie polární záře pořídil Petr Hykš)

 

Takto zachytila červený oblouk polární záře celooblohová kamera, která je na ždánické hvězdárně součástí meteostanice univerzitního dalekohledu ASA AZ800 a která je určena pro sledování chodu oblačnosti. (foto MUNI, Miloslav Zejda)

 

Kterak je dobré mít přátele na telefonu

Je večer, zvoní telefon. Kdo to může být? Á, Petr Hykš… Kájo, venku je jasná polární záře, vidím ji od Ždánic! Já jsem ale v Brně. Dívám se z balkonu na severní straně bytu, ale nic moc nevidím. Po nebi se honí oblaka a světelný smog nad Brnem celkem spolehlivě pohltí i to málo, co by snad mohlo být vidět. Další telefon. Volá Ivo Míček. Ahoj Kájo, nad severem je jasná polární záře, tady u nás ve Veselí to vypadá jako červená na semaforu! No nic, beru foťák, sedáme s Jájuškou do auta a míříme do Vranova u Brna, tam na kopečku je celý severní horizont krásně odkrytý a neruší jej ani žádná jasná světla. Jenže vím, že polární záře mohou mít jepičí život. Když se naše oči přizpůsobí na tmu, snad vytušíme na nebi náznak červené. Bohužel nemám stativ a tak nastavuji ISO 1600, ostřím na vzdálené světlo opírám foťák o sloupek u silnice a zkouším exponovat 20 a 30 sekund. Tak přeci jen se něco chytlo! Přes zorné pole se klene pohasínající červený oblouk a úplně vzadu, kousek u obzoru je i náznak zelenkavého světla. Scenérii v popředí nasvětlil přijíždějící automobil. No, nakonec to na tu improvizaci nedopadlo zase tak úplně špatně, ale příště musím být rychlejší. (foto Karel Trutnovský)

 

Rendez-vous Venuše a Měsíce

9. 11. 2023

Za rozbřesku, kolem šesté hodiny ranní, tvořili couvající srpek Měsíce a jasná Venuše na nebi nápadnou nepřehlédnutelnou dvojici. Pozornějším lidem také určitě neuniklo, že byla patrná i noční měsíční strana, tzv. popelavý svit, který vzniká osvětlením měsíční krajiny jasně zářící Zemí na měsíční obloze. Měsíc se navíc ozdobil slabou měsíční koronou, která vzniká průchodem světla přes subtilní oblačnost. Jako by se náš vesmírný soused chtěl vyšňořit až se za několik hodin později na obloze setká s krásnou Venuší. (foto Karel Trutnovský)

 

Zákryt Venuše Měsícem

9. 11. 2023

Ve čtvrtek 9. 11. kolem poledne se Země, Měsíc a Venuše ocitly v jedné přímce. Po loňském zákrytu Marsu Měsícem jsme tak letos mohli sledovat i zákryt Venuše Měsícem. Bylo to sice za dne a po obloze se honila oblaka, ale oba objekty jsou naštěstí dostatečně jasné, aby byly vidět i přes vysokou oblačnost nebo v mezerách nízké oblačnosti. Na dokumentačním snímku pořízeném těsně před zákrytem je nápadné, že i Venuše měla při dostatečném zvětšení tvar srpku. Navíc je patrné, o kolik je Venuše jasnější. Jednak se koupe ve slunečních paprscích mnohem blíž ke Slunci a navíc se toto intenzivní sluneční světlo odráží od oblak, která jsou bílá. Naproti tomu Měsíc se nachází dál od Slunce a kromě toho má prakticky černou barvu. Jeho povrch odráží jen asi 12% dopadajícího slunečního světla. (foto Petr Hykš)

Kvůli oblačnosti a pro zvýraznění měsíčních detailů byl snímek složen ze dvou vrstev:

1) fotografie Měsíce a Venuše pořízená krátce před zákrytem

2) fotografie Měsíce pořízené během zákrytu

 

 

A takto se podařilo zachytit zákryt Venuše Měsícem našemu kroužkaři Martinovi Kořínkovi. Forografoval mobilem Samsung Galaxy S23 Ultra; ISO: 50; expozice: 1/1250 sekundy; pozorovací místo: Kyjov.

 

Jupiter a Galileovy měsíce

20. 11. 2023

Jaké to je namířit dalekohled na planetu Jupiter? V první řadě nás možná zaujmou čtyři měsíce, čtyři tečky srovnané pěkně do řady, které lze vidět i v těch nejmenších dalekohledech. Jsou to jediné kulaté měsíce Jupitera, srovnatelné nebo větší než náš Měsíc. Bohužel jsou příliš daleko na to, abychom na nich mohli pozorovat detaily. To na Jupiteru uvidíme bez problému výrazné atmosférické pásy, někdy i Velkou rudou skvrnu nebo stíny Galileových měsíců. Snímek zachycuje Jupitera s měsíci tak, jak byly vidět v našem dalekohledu i na vlastní oči. (foto Petr Hykš)

Pro zachycení Jupitera s Galileovými měsíci byl snímek složen ze dvou vrstev:

1) snímek Jupitera složený z 5 % snímků z tříminutového minutového videa (PIPP, Autostakkert2, Lightroom)

2) fotografie měsíců

 

Leonida

20. 11. 2023

Zatímco Petr Hykš fotografoval v kopuli planetu Jupiter, ozdobila východní obzor krásná jasná Leonida. Tento podzimní meteorický roj měl maximum o dva dny dříve. Záznam meteoru pořídil automatický sledovací systém, pracující na ždánické hvězdárně a zapojený do sítě CEMeNt, kterou provozuje SMPH. Na začátku listopadu byl tento systém doplněn o kameru pozorující východním směrem a vylepšen Jakubem Koukalem tak, že se výrazně zlepšila kvalita obrazu, za což mu patří veliký dík. Průlet meteoru si můžete prohlédnout na videu na adrese: https://youtu.be/o5PKJeo7MFU.

Další informace o automatickém systému pro pozorování meteorů na ždánické hvězdárně viz.  https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/nove-kamery-sleduji-meteory-na-hvezdarne-ve-zdanicich.html.

 

Bouřlivá chromosféra

25. 11. 2023

Slunce se blíží do maxima své aktivity, takže to na něm opravdu žije. O posledním listopadovém víkendu se ke středu slunečního disku přesunula skupina poměrně velkých slunečních skvrn obklopených světlými fakulovými poli. Protože se vyvíjely poměrně dynamicky, měly potenciál vyvolat i silné erupce třídy X. Jeden oblak částic ze Slunce k nám dorazil 25. 11. dopoledne. Ve stejný den, krátce po jedné hodině, jsme pořídili přiložený snímek sluneční chromosféry. Vidět byly desítky skvrn obklopené světlými fakulovými poli a tmavými filamenty. O protuberance při okrajích taktéž nebyla nouze. Večer toho dne byla na online kamerách ze Slovenska a z Maďarska i přes svit úplňkového Měsíce chvílemi vidět polární záře a to v 19:25, ve 20:13 a hlavně mezi 20:38-21:00. Podle pozorovatelů ze Slovenska byla vidět i očima. Na většině Česka bylo bohužel zataženo. Na další polární záři bylo zaděláno 27. 11., kdy na Slunci proběhly tři erupce a 28. 11., kdy nastala zatím nejsilnější erupce o síle M9,8 – tedy těsně pod hranicí třídy X. Na své cestě ze Slunce k Zemi se tyto oblaky částic spojily a vytvořily na nebi krásné polární záře, které bohužel z Česka nebyly kvůli nepříznivému počasí vůbec pozorovatelné. (foto Petr Hykš)

 

Bouřlivá fotosféra

25. 11. 2023

O vysoké aktivitě naší hvězdy svědčí kromě fotografií chromosféry také zákresy sluneční fotosféry pořizované na ždánické hvězdárně projekčním dalekohledem. Tato kresba byla pořízena ve stejný den jako fotografie chromosféry výše, můžete porovnat polohu slunečních skvrn. Jednou z charakteristik aktivity Slunce je tzv. Wolfovo relativní číslo, určované podle počtu skupin slunečních skvrn a celkového množství skvrn. V roce 2023 není výjimkou, když dosáhne hodnot i kolem 200! Na této kresbě činí 190. Systematickým kreslením sluneční fotosféry se na naší hvězdárně zabýváme od poloviny roku 2020 a veliký dík patří všem spolupracovníkům i kroužkařům, kteří se této aktivity účastní.

 

Slunce v emisních čarách vápníku a vodíku

3. 12. 2023

Na Slunce jsme se znovu a detailněji zaměřili v neděli 3. 12. 2023 kolem poledne. Slunce svítilo na jasné až polojasné obloze, což se oproti předchozím dnům jevilo jako zázrak. Na levé části je Slunce vyfocené v emisní čáře Ca II K (393.4 nm). Pozorovatelné jsou velké tmavé sluneční skvrny obklopené světlými fakulovými poli. Pravá část Slunce je focená v čáře H-alfa (656.28 nm). Oblast aktivních skvrn zodpovědných za nedávné polární záře se právě přesouvala k západnímu okraji Slunce, u kterého bylo nápadně vidět sluneční protuberance i tmavé filamenty. (foto Petr Hykš)

 

Chromosféra Slunce v emisní čáře Ca II (393.4 nm).

(celkem 30 fotek bylo složeno a doostřeno v Registax 6, expozice a úrovně výsledného snímku upraveny v GIMP)

 

Chromosféra Slunce v emisní čáře H-alfa (656.28 nm)

(celkem 3 fotky z mobilu, složeno a upraveno v GIMP)

 

Geminida

10. 12. 2023

V roce 2023 se v noci ze 14. na 15. prosince očekávalo ostré maximum meteorického roje Geminidy, což je nejaktivnější meteorický roj v celém roce. Hodinová frekvence se předpovídala až 150 meteorů za hodinu. Bohužel, počasí nám v tuto noc nepřálo a tak nebe plné meteorů si mohli užít jinde. Nicméně ve Ždánicích se v předcházejících a následujících dnech povedlo přeci jen nějaké „meťasy“ zachytit a tak můžeme nabídnout například jeden kousek, který proletěl nad východním horizontem v neděli 10. prosince večer. V pravé části snímku z televizní meteorické kamery určitě rozeznáte horní půlku souhvězdí Oriona a Geminida jakoby odlétá od dvojice hvězd Pollux a Castor v hlavách Blíženců. Právě v blízkosti nich se nachází radiant tohoto meteorického roje. Průlet meteoru si můžete prohlédnout na videu na adrese: https://youtu.be/o5PKJeo7MFU.

 

Uran s měsíci

16. 12. 2023

V polovině listopadu byl Uran v opozici se Sluncem, a byl tedy z celého roku nejblíže Zemi. Astronomickým pozorováním však listopadové počasí nepřálo, takže jsme si Uran mohli v dalekohledu pořádně prohlédnout teprve v polovině prosince. I při tom největším zvětšení jsme viděli jen malou bledou kuličku, ale byl to Uran a na vlastní oči. Na dlouhé expozici pak citlivý snímač fotoaparátu zachytil i čtyři Uranovy měsíce Ariel, Umbriel, Titania a Oberon. Uran má velmi skloněnou rotační osu. Po dokreslení oběžných drah je zřejmé, že jsme se dívali na jižní nebo severní polokouli Uranu, na které teď panuje léto trvající asi 20 pozemských let. (foto Petr Hykš)

 

Galaxie v Andromedě

16. 12. 2023

Galaxie v Andromedě je nejbližší velká galaxie. Je tak jasná, že je ze Ždánic vidět i pouhým okem. Očima i v dalekohledech však můžeme pozorovat hlavně zářivé jádro v centru této galaxie. Na fotografiích se vedle jádra objeví také spirální ramena nápadná hlavně díky tmavým, prachovým mračnům. Galaxie v Andromedě je ve skutečnosti tak veliká, že se celá nevešla do zorného pole dalekohledu. Je větší než šest úplňků vedle sebe, a to i přes to, že je od nás 2,5 milionu světelných let daleko. (foto Petr Hykš)

Snímek vznikl zpracováním celkem 210 půlminutových expozic (111 light frames, 89 dark frames, 10 flat frames) pořízených fotoaparátem Canon R10 přes apochromát Sky-Watcher 120/900 složením v programu Deep Sky Stacker a upravením v Adobe Lightroom.

 

Velká mlhovina v Orionu

18. 12. 2023

Pomalu se již blíží zima a tak je zde i jeden ze symbolů zimní hvězdné oblohy – Velká mlhovina v Orionu (M42). Tuto astrofotografii pořídil se svým vlastním vybavením Martin Kořínek, který navštěvuje náš hvězdářský kroužek „Astrofotografie“. Vyfotografovat tuto mlhovinu tak, aby se kromě slabých periferních oblastí zachytila i těsná čtveřice centrálních jasných hvězd „Trapez“ není z důvodu velkého dynamického rozsahu vúbec jednoduché, ale Martinovi se to povedlo. Gratulujeme!

Parametry k fotografii: expozice 14 min (28 snímků po 30 s); ISO 500; senzor: Samsung Galaxy S23 Ultra; DeepSkyStacker; dalekohled: 12" Dobson GoTo; 6 dark frames, 2 flat frames, 15 bias frames.

 

CSMON

18. 12. 2023

Koncem října byly ke stávajícím meteorickým kamerám pozorujícím pro síť CEMeNt přidány další dvě digitální kamery zapojené do nově budované sítě CSMON. Obě sítě provozuje Společnost pro meziplanetární hmotu při České astronomické společnosti. Výhodou pro naši hvězdárnu je skutečnost, že celý systém nyní pracuje zcela automaticky bez nutnosti manuálních zásahů operátora. Současně je však také možné si prohlížet zajímavé úlovky, které systém zaznamenal během jednotlivých nocí. Obrázek ukazuje mimo jiné jasný meteor na souhrnu meteorů z noci z 18. na 19. prosince a jedná se zřejmě o jednu z posledních Geminid zaznamenaných v tomto roce. Všechny meteory zaznamenané v rámci sítě CSMON si můžete prohlížet na internetové adrese: https://www.csmon.eu/.

 

Měsíc v nejkrásnější fázi

20. 12. 2023

Když přicházeli děti z kroužku „Hvězdičky“ na hvězdárnu, prohlédli jsme si Sluníčko ozdobené skvrnami a lehce deformované refrakcí kousek nad obzorem. Po poslední předvánoční schůzce následného hvězdářského kroužku Sirius, který je určen pro větší děti, zůstali jsme ještě chvíli na hvězdárně a prohlédli si dalekohledem Měsíc a Jupiter. I když se tato nebeská tělesa občas schovávala za oblaky, přeci jen se nám je nakonec povedlo zahlédnout a jeden z našich nadaných kroužkařů, Kuba Krmíček, pořídil i tento snímek, mobilem přiloženým za okulár dalekohledu. Obrázek Měsíce byl upraven v programu IrfanView.

Astronomický podzim končí, ať žije astronomická zima!