Astroléto 2023

/ 27.09.2023 /

Srpek dorůstajícího Měsíce

23. 6. 2023

Měsíc patří mezi největší a nejjasnější objekty na nebi, takže přes dalekohled ho můžeme poměrně snadno vyfotografovat i mobilem. Přesvědčit se o tom mohou i naši návštěvníci. Někdy vyhlašujeme v kopuli soutěž o nejlepší fotku Měsíce z mobilu, takže ti nejšikovnější si pak z hvězdárny mohou odnést třeba takovouto památku. Zajímavostí je, že podobnou fázi vykazovala v dalekohledu i planeta Venuše, ale ta už se fotografuje mnohem hůře. Foto Petr Hykš.

Měsíc, zemský stín a Moravské Toskánsko

2. 7. 2023

S příchodem úplňku se astronomům a astrofotografům uzavírá okno pro pozorování vzdálených mlhavých objektů, jako jsou komety, mlhoviny a galaxie. Zároveň s tím se však otevírá okno pro pozorování a fotografování jevů, které jsou k nám mnohem blíž. Jeden až dva dny před úplňkem lze při východu Měsíce pozorovat, jak náš nejbližší kosmický soused stoupá po obloze v narůžovělém pásu, který je v průběhu nadcházejících minut postupně zahalován temnějším a temnějším pásem, který se zvedá od obzoru nahoru. Oba jevy souvisejí s naší atmosférou. Narůžovělý pás vzniká díky rozptylu slunečního světla, které při průniku atmosférou naší planety postupně odmodrává, až se k nám vrací v narůžovělé podobě. Tento páse se nazývá Venušin, ale planeta Venuše do něj jako Jitřenka nebo Večernice nikdy nevstupuje. Temný pás představuje stín naší planety promítaný na molekuly vzduchu vysoko v její atmosféře. Foto Petr Hykš.

Rudý Měsíc nad Miloticemi

3. 7. 2023

Druhého dne jsme se vydali na nedaleký Stražovják. Měsíc však vycházel téměř o hodinu později než minulého dne, takže se hodilo mu jít naproti a vystoupat někam vysoko, odkud bude vycházející Měsíc vidět co nejdříve. Shodou náhod měl také vycházet na azimutu, který odtud odpovídal směru na zámek v Miloticích. To stálo za pokus. Foťák na stativu mířil najisto, a tak se nabízelo pořídit fotky krajiny ještě za světla. Pak už se jen čekalo na hlavního aktéra. Měsíc měl vycházet asi ve 21:50 – jenže odbila desátá a Měsíc nikde. Že by byly naše výpočty špatně? Čekali jsme na první záblesk světla, jak se Měsíc začne šplhat nad obzor. Takových záblesků bylo – většinou auta nebo letadla, ale Měsíc stále nikde. Asi po deseti minutách se konečně ukázal už poměrně vysoko nad obzorem v mezeře mezi oblaky. Měli jsme velké štěstí, že se ukázal alespoň na minutku. Prvotní plán tedy kvůli nepřízni počasí sice nevyšel, ale nebylo to úplně marné – takhle rudý Měsíc nad Miloticemi jsme ještě neviděli. Foto Petr Hykš.

Hvězdný hřbitov M27 „Činka“

7. 7. 2023

Toto je velice vděčný astrofotografický objekt a klenot letního hvězdného nebe, planetární mlhovina M27 v souhvězdí Lištičky, podle svého tvaru nazývaná též „Činka“. Tento pozůstatek po rozpadu jedné hvězdy podobné Slunci se již několikrát stal vděčným objektem pro zvěčnění i z naší hvězdárny. Například na adrese https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/astrojaro-2023.html si můžete prohlédnout, jak ji letos koncem května zachytil dalekohled ASA AZ800. Výše uvedený obrázek mlhoviny pořídil náš nadaný kroužkař Martin Kořínek vlastním dalekohledem DOBSON 305/1500 GoTo, snímačem byl mobilní telefon Samsung Galaxy S23 Ultra 5G, fotografie byla pořízena metodou snímání obrazu za okulárem. Celková doba expozice byla 1h 22min, každý snímek s expozicí 10 sekund, ISO 500, snímky byly složené v programu Sequator.

Kolébka hvězd M17 „Omega”

8. 7. 2023

Zatímco předchozí obrázek, který pořídil Martin Kořínek, ukazoval planetární mlhovinu, v podstatě hvězdný hřbitov, o den později namířil svůj dalekohled na místo, kde se nové hvězdy naopak rodí. Obrovská prachoplynová oblaka, ve kterých červeně září mezihvězdný vodík, jsou místem, kde se tvoří desítky, nebo i stovky nových mladých hvězd. Ostatně díky těmto hvězdám také tato mlhovina svítí a nejeví se pouze jako „temná díra“ ve hvězdném poli. Tato mlhovina spojená s hvězdokupou se nachází v souhvězdí Střelce a protože se podobně jako planetární mlhovina „Činka“ nachází v místech kudy prochází Mléčná dráha, mají oba tyto objekty neobyčejně bohaté hvězdné okolí. Také tento snímek pořídil Martin Kořínek svým dalekohledem DOBSON 305/1500 GoTo, pomocí telefonu Samsung Galaxy S23 Ultra 5G. Celková doba expozice byla 1h 5min 20s, každý snímek s expozicí 10 sekund, ISO 500, snímky byly složené v programu Sequator.

Meteor ze ždánického rybího oka 

20. 7. 2023

Součástí meteostanice univerzitního dalekohledu ASA AZ800 je rovněž celooblohová kamera sledující chod oblačnosti. Ale nejen to. Už se s ní povedlo zachytit dubnovou polární záři i červencová noční svítící oblaka (NLC). 20. července ve 22:37 hodin zanechal potom svoji stopu meteor, který proletěl asterismem Letní trojúhelník. Perseida to sice ještě nebyla, i když směr jeho trajektorie zhruba odpovídal tomuto meteorickému roji, ale příslib srpnových létavic ano.

Perseidy z Velké Javořiny

12.-13. 8. 2023

Zatímco loni jsme fotografovali Perseidy z okolí hvězdárny, letos jsme se rozhodli podniknout cestu na nejvyšší horu Bílých Karpat. Sotva jsme se však vydali na cestu, začali jsme se obávat, jestli nám bude přát počasí. Ve vyšší troposféře se totiž na obloze tvořila vysoká oblačnost. Nicméně, nevzdávali jsme se. Po příjezdu na Velkou Javořinu jsme ještě za světla hledali ideální místo, odkud by bylo vhodné Perseidy fotografovat. Nakonec jsme vybrali takové místo, odkud bude souhvězdí Persea, odkud Perseidy vylétávají, zakryté vysílačem, což nám nabídne zajímavou kompozici. Počasí nám naštěstí docela přálo a chvílemi se i zcela vyjasnilo. Během asi čtyř hodin focení jsme zachytili desítky meteorů. Pak se bohužel obloha zatáhla neprůsvitnou oblačností. Přiložený snímek vznikl prolnutím tří vrstev:

1) základem je hvězdné pozadí (18x15s, ISO:1600, f/2.8 + 47 dark frames), složeno v Sequator a upraveno v Lightroom (teplota, expozice, jasy, stíny, saturace červené); ke zpracování byla vybrána sekvence snímků na které bylo ze 4 hodin focení nejméně oblačnosti (většinu noci cirrus po letadlech, ke konci pozorování altocumulus) a jiných rušivých elementů

2) vrstva s meteory – vybráno 17 expozic s těmi nejjasnějšími Perseidy, každý snímek byl podle hvězd manuálně zarovnán s předchozí vrstvou, následně byly ze snímků vyříznuty meteory a složeny do jedné vrstvy, dodatečně upravená saturace, teplota a barva pozadí do průhlednosti

3) startrails (asi 500 expozic), složeno v StarStax metodou gap filling, složený obraz byl nanesen s 97,7 % průsvitností, gumou byla odmazána jen rušivá světla v krajině (okolo chodili lidi se zapnutým světlem). Foto Petr Hykš.

Nejjasnější perseida

14. 8. 2023

V noci z 13. na 14. srpna velkolepé divadlo Perseid prolétajících oblohou pokračovalo. Nad ránem, ve 2 hodiny 3 minuty a 45 sekund světového času prořízl noční temnotu nejjasnější meteor, který se nám během letošních Perseid povedlo zachytit. Meteorická kamera směřující západním směrem, která sleduje meteory pro Společnost pro meziplanetární hmotu (SMPH) zachytila dokonce i stopu, kterou po sobě meteor zanechal (viz video na adrese: https://youtu.be/mHw6M6ipqcE). Celkem letos zachytila naše západní ždánická meteorická kamera asi 200 Perseid a protože sleduje jen omezený výsek oblohy, lze usoudit, že na celém nebi se v létě objevilo určitě hodně přes tisíc „slzí svatého Vavřince“…

Východ Měsíce za kaplí svatého Floriána a Šebestiána

31. 8. 2023

První srpnový úplněk jsme bohužel neviděli, ale o to víc jsme se těšili na ten druhý. Vydali jsme se za ním do nedalekého Bzence. Když do Bzence jedete autem z Vracova, vaší pozornosti určitě neunikne kapli na kopci Starý Hrad, který se zvedá nad jinak celkem rovinatou krajinu. Když jsme to viděli, hned jsme začali přemýšlet nad tím, odkud by se tady dal vyfotit vycházející Měsíc za touto kaplí. O všem nakonec rozhodly výpočty. Stačilo zjistit, jak daleko je potřeba se postavit, aby se šířka základny kaple zhruba rovnala úhlovému průměru Měsíce na obloze a pak už se jen hledalo vhodný měsíc a den, při kterém bude – z nějakého vhodného místa – vidět Měsíc vycházet právě za kaplí na vrcholu kopce. První taková příležitost se nám naskytla právě koncem srpna. Měsíc již couval z úplňkové fáze a vycházel tedy za tmy, takže je snímek složený z několika fotek, aby co nejlépe vystihoval pohled na vlastní oči. Složením vrstev s různou průhledností jsme nakonec docílili i toho, že je Měsíc jasný a kontrastní vůči okolí, což lze nejlépe zachytit právě v době, kdy Měsíc vychází až za tmy. Při detailnějším pohledu si můžete všimnout náhodného pozorovatele stojícího u zábradlí. Musí odtud být úžasný výhled na krajinu kolem. Foto Petr Hykš.

Saturn mobilem

8. 9. 2023

Koncem srpna se schylovalo k opozici Saturna, kdy je k nám z celého roku planeta nejblíž, je největší a nejjasnější. To je ideální doba tuto planetu ze Země vyfotografovat. I kvůli počasí jsme se k tomu dostali až o dva týdny později. I když byla noc ještě mladá a planeta nízko nad obzorem, výjimečný seeing nám dovolil zachytit takové podrobnosti jako je světlý pás nad prstencem nebo Cassiniho mezera při vnějším okraji prstenců. Tento snímek jsme pořídili na večerním pozorování s paní Dagmar Freiwaldovou. Postačilo nám k tomu minutové video z jejího mobilu. Po převedení videa do formátu .avi bylo vybráno 5 % nejlepších z celkem asi 1000 snímků videa, výsledný obraz byl složen v programu Autostakkert2 a upraven v Adobe Lightroom. Na vlastní oči to ale vypadalo ještě lépe. Během večerního pozorování si naši návštěvníci povšimli také měsíce Prometheus, který byl na hranici viditelnosti a téměř se dotýkal prstenců. Obraz zpracoval Petr Hykš.

Úlovek ze ždánické „osmdesátky“

15. 9. 2023

Fotografovat pěkné objekty v souhvězdí Velké medvědice je v létě velice svízelné. Noci jsou krátké a Velká medvědice se jen líně prochází nízko nad severním horizontem. Ovšem v září nad ránem již začíná vystrkovat svůj čumák výš a i když svým ocasem ještě šmejdí při zemi, podmínky pro pozorování a fotografování krásných galaxií v její hlavě se postupně zlepšují. I když je univerzitní dalekohled ASA AZ800 na naší hvězdárně určen především pro odborná pozorování MUNI, přeci jen to astronomovi občas nedá a zamíří jej ve vhodné chvilce na něco opravdu krásného. Třeba na takovou „Doutníkovou galaxii“ M82. Jedná se o nepravidelnou galaxii vzdálenou asi 12 milionů světelných let. Je známá tím, že se v ní v obrovském množství rodí nové hvězdy a dochází zde také k výbuchům supernov. Temná místa v této podlouhlé galaxii, která svým vzhledem opravdu připomíná doutník, lze za dobrých podmínek spatřit na vlastní oči i v našem 40 centimetrovém dalekohledu během veřejných pozorování. Jste srdečně zváni.  Fotografii pořídil doc. Miloslav Zejda, moc mu za její zaslání děkujeme a přejeme spoustu dalších krásných nocí pod hvězdami.