Astrojaro 2023

/ 01.07.2023 /

Lov na úzký srpek

21. 4. 2023

Na jaře svírá ekliptika (rovina ve které obíhá Země kolem Slunce) na večerní obloze veliký úhel s obzorem. Planety se proto jeví vysoko na nebi a také u Měsíce nastávají příhodné podmínky k pozorování tenkého srpku „nově zrozeného“ Měsíce, kdy se náš nejbližší kosmický soused nachází úhlově relativně blízko Slunce a současně i docela vysoko nad obzorem. Pokud bychom ale chtěli spatřit tenoučký ubývající Měsíc, je v našich zeměpisných šířkách potřeba hledat na ranní obloze, nejlépe na podzim. V těchto obdobích bývá také dobře patrný popelavý svit Měsíce, tedy tmavá Měsíční krajina nasvětlená téměř úplňkovou Zeměkoulí. Na rovníku bychom si s vhodnou dobou pozorování tenkých měsíčního srpků hlavu lámat nemuseli. Měsíc tam vždy vychází a zapadá kolmo k obzoru, takže příhodné podmínky nastávají před a po každém novoluní. Tečka vlevo nahoru od Měsíce, u horního okraje snímku je planeta Venuše. Foto Karel Trutnovský.

Polární záře

23. 4. 2023

Když se Slunce aktivní a je na něm hodně skvrn, je veliká šance, že se také uvolní oblak sluneční hmoty a odletí od Slunce pryč do vesmíru. A pokud takovýto oblak zasáhne naši Zemi, může v její atmosféře vykouzlit hru světel zvanou polární záře. Například ve Skandinávii bývá toto nebeské představení k vidění docela často, ovšem v našich zeměpisných šířkách zase tak úplně časté není a pokud je vidět, nastává často jen nevysoko nad severním horizontem. Navíc je potřeba ke spatření polární záře mít místo s malým světelným smogem. V dubnu jsme však takovouto vzácnou příležitost měli. Celooblohová kamera, která je součástí meteostanice robotického 80 cm dalekohledu, umístěného na naší hvězdárně, zachytila oné noci nejprve červenavou polární záři plazící se nad severním obzorem (u horního okraje snímku), aby později roztáhla svůj jemný červený závoj v mohutném výpadu až skoro do nadhlavníku (slabý načervenalý pruh táhnoucí se ke středu snímku od kopule vpravo).

Chromosféra ze Slovenska

26. 4. 2023

Slunce hýří aktivitou a nabízí velice pěkné a zajímavé pohledy. Obzvláště atraktivní je jeho vrstva zvaná chromosféra, na které je v H-alfa dalekohledu možné očima spatřit opravdu hodně podrobností a která se jeví doslova jako hladina rozbouřeného moře s jasnými ostrovy aktivních oblastí, temnými filamenty a protuberancemi zvedajícími se nad okrajem Slunce. Ovšem zachytit tuto krásu není vůbec jednoduchá věc, protože dynamický rozsah oka je mnohem větší, než dynamický rozsah jakéhokoliv fotoaparátu. Možné to nicméně je když se to umí a důkazem jsou úchvatné fotografie sluneční chromosféry, které nám zaslal příznivec naší hvězdárny ze Slovenska, Miloš Obert. Moc děkujeme!

Polostínové zatmění

5. 5. 2023

Když se dostane úplňkový Měsíc do stínu Země, nastává zatmění Měsíce. Pomyslným astronautům na měsíčním povrchu by se Slunce zakrývalo temným kotoučem Země. Když se na měsíční obloze schová Slunce za temný kotouč naší planety jen částečně, můžeme ze Země spatřit tzv. polostínové zatmění Měsíce. Tehdy je sice vidět kotouč Měsíce celý, ale směrem k plnému stínu se jeví jakoby „zakouřený“. A přesně tento úkaz nastal v pátek 5. května 2023. Maximální fáze polostínového zatmění sice proběhla ještě když byl Měsíc pod obzorem, nicméně pozorovatelé v jihovýchodní části naší republiky měli výhodu, že u nás Měsíc vychází přeci jen o něco dřív než jinde a tak jsme „zakouření“ spolu s návštěvníky naší hvězdárny nakonec přeci jen spatřili. Na obrázku je vidět, jak se ještě za soumraku vyhoupl Měsíc nad bukovanský hřeben a jak je jeho horní část o trošičku méně jasná než spodní, i když by tomu díky pohlcování světla v atmosféře Země mělo být naopak. Nápadná naoranžovělá barva Měsíce je potom dána intenzivním „odmodráváním“ nebeských objektů na obloze, když se nachází nízko nad obzorem a jejich světlo prochází přes silnou vrstvu naší atmosféry. Dále si můžete všimnout, že kotouč vycházejícího Měsíce je mírně zploštělý, za což může atmosférický jev zvaný refrakce. Foto Karel Trutnovský.

Úlovky z univerzitní „osmdesátky“

26. 5. 2023

Přestože je těžiště aktivit dalekohledu MUNI na ždánické hvězdárně především odborná pozorování a výuka studentů, přeji jen to astronomovi, který je skutečný srdcař nedá, aby si v pozorovacím programu nenašel vhodnou chvilku a nezamířil tento teleskop i na nějaký klenot nočního hvězdného nebe. A tak vznikly i tyto obrazy kulové hvězdokupy M13 v souhvězdí Herkula a planetární mlhoviny M27 v souhvězdí Lištičky… Foto Miloslav Zejda.

Oranžová koule nad Věteřovem

4. 6. 2023

Nad krajinou se vznáší velká světlá koule. Ačkoliv jsme na jeho očekávali, nějak nám do té krajiny nepasoval. Snad proto, že je Měsíc nad horizontem obvykle deformován atmosférou a potom je nápadně zploštělý. Když tentokrát vycházel zpoza zalesněnou krajinu, byl už poměrně vysoko nad obzorem a měl tak i krásný kulatý tvar. Foto Petr Hykš.

Jarní okna vesmíru dokořán

19. 6. 2023

Bylo jaro, Měsíc v novu a obloha byla čistá. Bylo jasné, že je ten správný čas namířit dalekohledy na hluboký vesmír. Zatímco v létě a v zimě nám pás Mléčné dráhy omezuje výhled, jaro nabízí ideální podmínky pro pozorování těch nejvzdálenějších objektů, jako jsou jiné galaxie. Na fotografiích je zachycena Bodeho galaxie (M81), galaxie Doutník (M82) a také Vírová galaxie (M101) se supernovou (nejjasnější hvězda v horním spirálním rameni, na 11 hodině od jasného jádra této galaxie). 

Světlo ze vzdálených galaxií, které k nám letělo desítky milionů let, sbíral dalekohled Newton 250/1000, vždy po dobu necelé jedné hodiny. Foto Petr Hykš.

Ve spolupráci s Michalem Pazderkou jsme supernovu fotografovali detailněji o měsíc dříve (26. 5. 2023) s pomocí CMOS kamery C2-12000A v ohnisku největšího dalekohledu v západní kopuli o průměru 40 cm.

Než se obloha zatáhla, stihli jsme vyfotografovat ještě jeden klenot jarní oblohy, kterým je Vírová galaxie (M51) v souhvězdí Honících psů. Za dobrých pozorovacích podmínek můžeme náznaky spirálních ramen pozorovat ve ždánickém dalekohledu i na vlastní oči. 

Zanikající hvězda o hmotnosti větší, než má naše Slunce na konci svého života zazářila větším kolektivním jasem než miliardy ostatních hvězd z této galaxie dohromady.

Zpráva o zachycení nové tečky v M101 od Karla Kosse:

„Jak jistě víte, mám novou techniku, dalekohled Newton 305/1200.  První světlo již má dalekohled za sebou, ale nedaří se mi udělat flat-snímky pro kalibraci. Jsem sice smolař, protože od té doby, co mám novou techniku, tak prší a když je jasno, to je zase blboun v úplňku. Takže příležitostí je málo, sezona focení už končí (noci se zkracují). Ovšem díky výběru na test nové techniky štěstěna stála při mně.  Jako první objekt pro první světlo jsem si vybral galaxii M101. No co se nestalo... Krátce po zkušebním foto vybuchla v galaxii M101 supernova s označením SN2023ixf. Posílám single snímek galaxie M101 před výbuchem a po výbuchu. Supernova je asi 8hod. od centra galaxie. 

Galaxie je od nás vzdálená asi 20 milionu světelných let. Supernova je vytvořena zhroucením hvězdy o hmotnosti asi 8-50 hmotností Slunce. Vidí te ji?“

Údaje k foto: snímáno 22.4.2023 a 24.5.2023; místo: Tvrdonice; kamera ZWO ASI 6200 s čipem SONY IMX455 CMOS; dalekohled: N305/1200; komacorektor: Baader MPCC III; filtr: BAADER CMOS: L; expozice 4 min; pointace: Skywatcher Evoguide 50ED+Lacerta MGENIII; montáž: EQ8-R; gain 0, Offset 50; snímáno s projektem NINA, zpracováno v Pixinsight.

Supernovu v Galaxii M101 se v noci z 27. na 28. 5. 2023 povedlo zachytit také našemu kroužkaři Martinovi Kořínkovi jeho vlastním vybavením. Moc gratulujeme! Není tečka jako tečka, toto je největší ohňostroj, jaký umí hvězda vytvořit. Expozice: 10 minut po 10 sekundách; ISO 500; DOBSON 305/1500 GoTo; snímač: mobilní telefon Samsung Galaxy S23 Ultra 5G.