Astrojaro 2020

/ 18.06.2020 /

Jaro bylo v roce 2020 ve znamení koronavirové pandemie a tak astroúlovky ze ždánické hvězdárny z tohoto období můžete najít již v dřívějším článku na adrese https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/astroulovky-z-doby-koronavirove.html. Po uvolnění vládních opatření se opět začal na naši hvězdárnu vracet život. Návštěvníci mají možnost užít si přednášky a pořady v planetáriu a pokochat se pohledy do nebe. A s nimi navštěvuje hvězdárnu i náš spolupracovník Petr Hykš, který pořídil několik hezkých obrazů večerního nebe. Astronomické jaro letos končí 20. června ve 23 hodin a 44 minut, kdy nastává letní slunovrat a 21. června si již budeme užívat astronomické léto!

Jak vypadá Večernice v dalekohledu? Jasná "hvězda", kterou několik měsíců vídáme vždy po západu Slunce nad západním obzorem? Záleží, kdy se díváte. Venuše při pohledu ze Země průběžně mění svou fázi i zdánlivou velikost. Večernice vždy couvá a zároveň se zvětšuje. V průběhu jara 2020 jsme mohli tuto její proměnu velmi dobře sledovat a v posledních dnech, kdy se jevila jako tenký srpek, byl na ni opravdu skvostný pohled! Takto Venuši zobrazil ždánický čočkový dalekohled ED 120/900, obraz srpku planety získal Petr Hykš zpracováním v programu Registax.

Konjunkci Venuše a Merkura jsem 21. května večer málem propásl, ale byla to nádherná podívaná. Představte si, že i v hledáčku teleobjektivu byla Venuše krásně patrná jako srpeček. Planety byly nízko nad obzorem, z kopule pozorovatelné tak do 21:20 hodin. Konjunkci jsem ulovil se svou třístovkou na stativu na čas 1/15 s. Následující den sliboval večer opět krásnou šanci k pozorování. Za jeden den se obě planety vůči sobě měly posunout tak, že Merkur již nebyl pod Venuší, ale nalevo od ní. Počasí se však bohužel pokazilo a pozorování nepřálo. 

Že by obří spirální galaxie v Panně? Ale kdepak. Dne 12. června jsme po desáté hodině večerní před hvězdárnou vyhlíželi mezosférickou oblačnost. Obloha nad severním obzorem však byla zatažena oblaky středního nebo nízkého troposférického patra. Zato nad jihem, přímo mezi dvojící jasných hvězd Arcturus a Spica jarních souhvězdí Pastýře a Panny, jsme zahlédli izolovaný, jemný vláknitý oblak podobající se spirální galaxii, snad dosahující velikosti souhvězdí Velké medvědice. Vzhledem k vývoji počasí toho dne se lze domnívat, že se jednalo o pozůstatek bouřkového oblaku přezdívaný orphan anvil - osiřelá kovadlina. Bouřkový oblak prostupuje všemi třemi troposférickými patry a někdy zasahuje i do stratosféry, ale nemá dlouhého trvání. Se zapadajícím Sluncem zanikají vzestupné proudy, které oblak živí, a tak je bouřkový oblak odsouzen k zániku. To poslední, co z něj zůstane, je právě jeho nejvyšší část, kovadlina tvořená ledovými krystalky.

Je pozdní večer, úterý 16. června, Slunce zapadlo před hodinou a dvaceti minutami. Nastal nautický soumrak, během kterého můžeme pozorovat hvězdy na modré obloze a kolem letního slunovratu někdy i mezosférická oblaka, která jsou rovněž na snímku. Jako první upoutají naši pozornost spíše oblaka troposférická. Mají hrubší, často nesouvislou strukturu, ve spodní a střední části snímku jsou tmavá a v horní části snímku poněkud světlejší. Nízko nad obzorem prosvítají mohutnou vrstvou oblačnosti proužky červených a oranžových odstínů, poslední doteky světla zapadajícího Slunce. Nad touto vrstvou oblačnosti, zhruba ve středu snímku, pak vidíme něco mlhavého a zářivého s nejasnými obrysy. To jsou mezosférická "noční svítící" oblaka. Visí ve výšce asi 85 km a odráží se v nich světlo od Slunce podobně, jako na ještě výše letících satelitech. Při bližším pohledu zjistíme, že oblaka mají vláknitý charakter, a že jsou místy proděravěná a zvlněná. Taková odrůda oblačnosti je nazývána lacunosus, resp. undulatus. Nejvyšší partie oblaku mají jemně nafialovělý nádech. Časosběrné video této pozoruhodné oblačnosti si můžete prohlédnout na internetové adrese: https://www.youtube.com/watch?v=uQbOqeWSELs.