Žraloci z moravské laguny a poločas rozpadu banánu

/ 28.09.2024 /

Při příležitosti celorepublikové akce Noci vědců se v pátek 27. 9. 2024 na naší hvězdárně konala mimořádná přednáška pro veřejnost na téma Žraloci z moravské laguny. O čem to bylo? Představte si, že vstupujete do sálu planetária. Už z dálky vidíte modré světlo, které vás láká dovnitř. Usadíte se pod ním na sedačce a ještě, než přednáška začne, směřuje váš zrak k lampičce, která na stole před vámi osvěcuje plyšového žraloka, lupu a odborné texty, na kterých se leskne žraločí zub usazený v kameni. Náš spolupracovník Mgr. Petr Hykš nás tentokrát provedl nikoli hlubinami vesmíru, ale vodami mělké mořské laguny, která se v jurském období druhohor rozlévala na území dnešní Moravy.

Petr Hykš nás na začátku své přednášky pozval do svého světa geologa a paleontologa. Popsal nám svůj životní příběh a to jak na Hádech u Brna našel svoji první zkamenělinu a jak se setkal s lidmi, kteří se mu stali přáteli a naučili ho dívat se na svět očima paleontologa. S jejich vedením také vypracoval první článek k doktorátu, který nás přenesl v čase na druhohorní jižní Moravu.

Moravská laguna tehdy doslova bujela druhohorním životem – jak dokládal atlas jurských zkamenělin z lomu na Hádech na stole před námi. Zastoupeny byly mořské houby, ramenonožci, serpulidní červi, mlži, plži, ježovky, mořské okurky, amoniti, belemniti, žraloci a mořští plazi. Většina vyobrazených nálezů pochází z rukou sběratelů z Brna a okolí, kteří mají sbírání zkamenělin jako koníček. Kolekce některých z nich zahrnovaly i zuby vzácného žraloka Notidanoides muensteri, které na Hádech více než 90 let unikaly pozornosti. Je to jeden ze žraloků šedounů, kteří mají pilovité zuby a jeho pozůstatky se našly především na území dnešního Německa. Podoba žraloků šedounů se za dobu 160 milionů let téměř nezměnila; patří tedy mezi tzv. živoucí fosilie.

Ve spolupráci se sběrateli se po usilovném hledání našlo na Hádech celkem 6 takových zubů, které představují jedny z nejstarších známých pozůstatků tohoto druhu na světě. Než však byly tyto závěry vyvozeny, bylo potřeba zjistit stáří těchto zubů co nejpřesněji.

Nejznámější metoda datování hornin je ta radiometrická. Podle doby, za kterou se přemění polovina mateřského izotopu na ten dceřiný, lze určit stáří horniny. Například nestabilní izotop draslíku ⁴⁰K se za jednu a čtvrt miliardy let přemění na plyn argon. Draslík je poměrně hojně zastoupen v draselných živcích, ale i v tak všední věci jako je například banán – a jistě je tam i ten radioaktivní ⁴⁰K. Když tedy cestou na hvězdárnu uvidíte na chodníku ležet už jenom půl banánu, můžete směle odhadnout jeho stáří na asi 1,25 miliardy let. To by však platilo pouze v případě, že by byl celý banán tvořen pouze radioaktivním draslíkem a ničím jiným, a že by za tu dobu neshnil, což je krajně nepravděpodobné. K datování zubů našeho žraloka se spíše hodila metoda biostratigrafická, na kterou je poněkud větší spoleh. Ta horniny datuje podle indexových fosilií (opaku živoucích fosilií), které se na Zemi vyskytovaly jen velice krátce a ukazují tedy na poměrně krátký časový úsek, který odpovídá amonitové zóně cordatum. A kolik to tedy je přesně let? Asi 160 milionů, plus minus jeden milion let. Přesné číslo ještě nikdo neví. Zjednodušeně řečeno: Potřebovali bychom datovat víc jurských banánů.

Full-domová projekce nás na závěr přednášky seznámila s vývojem kontinentů za posledních 600 milionů let a pak nás přenesla přímo do hlubin jurského moře. Sál planetária se tak na Noc vědců proměnil ve stroj času se střešním průzorem a kolem nás plavali amoniti, ryby, ryboještěři, žraloci a pliosauři. Byl to velice příjemný večer.

Přednáška znamenala pro všechny návštěvníky velice zajímavě strávený čas. Byla bezvadně připravená a Petr Hykš okořenil svůj odborný výklad také různými vtipnými obrázky a tak nám čas uběhl jako nic.  

Odborný článek o žralocích N. muensteri vyšel v prestižním časopise Palaeontographica. Slovy jednoho z recenzentů, kteří článek před publikací kriticky zhodnotili: „N. muensteri je velmi málo probádaný druh žraloka a každý střípek informace o něm má vysokou hodnotu.“

Exemplář žraločího zubu starého 160 milionů let usazený v bílém vápenci. Žraločí kostry jsou chrupavkové a tak jediné co se z dávnověku zpravidla zachová jsou pouze zuby těchto predátorů. Zub bude na hvězdárně později vystaven ve vznikající expozici zkamenělin.

Mgr. Petr Hykš v moravské laguně ždánického planetária.

Po ukončení přednášky bylo na programu pozorování večerní hvězdné oblohy, avšak vzhledem k nepříznivému počasí si mohli zájemci jen prohlédnout astronomické dalekohledy. Protože bylo úplně zataženo a dokonce i chvílemi poprchalo, byl k vidění nejen čtyřicetimetrový dalekohled určený pro veřejná pozorování, ale výjimečně též robotický dalekohled MUNI Brno o průměru 80 cm. V případě probíhajícího pozorování se totiž tento dalekohled nachází ve vzdáleném režimu ovládání a nebývá proto během noci přístupný.