Země v noci

/ 16.02.2024 /

Astronomové se zpravidla dívají ze Země do vesmíru a poodhalují jeho tajemství. Dozvídají se, jak funguje příroda a svět ve kterém žijeme. Není ovšem bez zajímavosti, když se jeden astronom, Mgr. Jiří Dušek, Ph.D. zadívá naopak z vesmíru na Zemi. Ve dne bychom při zběžném pohledu snad ani nepoznali, že naši planetu obývá druh zvaný lidé. I přes technologické úspěchy naší civilizace prozatím neumíme postavit stavby, které by byly na první pohled patrné z vesmíru. Ovšem na noční straně naší planety je situace naprosto odlišná. Ještě zhruba před sto lety tonula noční strana Země ve tmě podobně jako noční strana Měsíce a zdobila ji snad jen občasná polární záře. Ovšem za dobu pouhých několika posledních dekád se situace dramaticky změnila. Přisvítili jsme si náš noční svět mnoha výkonnými světelnými zdroji, které se na noční straně Země rozhodně z vesmíru přehlédnout nedají. Je to mnohdy pohled skoro až s filozofickým přesahem, který nastavuje zrcadlo celému lidstvu. Na mnoha zajímavých záběrech, které nám Jiří Dušek ukázal, pořízených především z Mezinárodní vesmírné stanice bylo patrné, že noční světla vyznačují zpravidla vyspělejší a bohatší části světa s větší koncentrací obyvatel. Prozrazují například, že východní polovina USA je mnohem hustěji zalidněná, než západní část. Většina obyvatel světa žije podél pobřeží a tak například v Evropě jsou krásně patrné dlouhé mnohatisícikilometrové osvětlené linie pobřeží. V Beneluxu mají například úplně nesmyslně pouličními lampami v noci osvětlené dálnice a silnice a tak je zde zřetelná světelná pavučina spojující svítící ostrovy vesnic a měst. Světla je zde tolik, že dokonce nasvětluje i části samotné ISS, když nad touto oblastí prolétá a obyvatelé této části světa již prakticky nemají šanci uvidět hvězdnou oblohu. Vesuv v třímilionové Neapoli, nebo Etna na Sicílii se zase jeví jako tmavé ovály v záplavě okolních světel a nutí nás k zamyšlení, co by se asi tak stalo, kdyby se po čase Vesuv opět probudil k životu. Ostatně ve středu Etny byla patrná i malá červená skvrnka, čili sopečná erupce. Pohled na Egypt nám zase ukázal skutečnost, že prakticky všichni lidé z tohoto stamilionového národa žijí buď v deltě Nilu, nebo ve dvacetikilometrovém pásu kolem něj. Znesvářené státy Indie a Pakistán vybudovaly mezi sebou víc než tisíc kilometrů dlouhý plot, který je v noci osvětlen a tak zviditelňuje kudy přesně vede hranice dělící oba státy. Úplně ikonický je potom pohled na světlem rozdělený noční Korejský poloostrov. Jihokorejská republika s asi 40 miliony obyvateli se řadí k ekonomicky nejvyspělejším částem světa a tak jižní polovina tohoto poloostrova doslova září. Zato severní část, kde se nachází KLDR a kde žije asi 20 milionů obyvatel doslova tone ve tmě, snad s malou výjimkou hlavního města. Ten rozdíl je doslova propastný, přitom v polovině minulého století byly oba státy na prakticky stejné výchozí úrovni. Světla prozrazují také nové a rychle rostoucí megapole na jižním pobřeží Perského zálivu. A osvětlené jsou navíc také oblasti ropných polí přímo na moři, nebo v poušti. V noci jsou z vesmíru jasně viditelná díky ohňům planoucími nad ropnými plošinami. Vnitrozemí Austrálie zase osvětlily rozsáhlé požáry buše. Jejich množství zřejmě souvisí se změnou klimatu. Díky elektrifikaci je dále jasně nasvětlen celý indický subkontinent. Zajímavé a vlastně i děsivé byly obrázky silných světel z rybářských lodí plujících kolem Bangkoku, anebo severně od Taiwanu. Zelené, nebo bílé světlomety přitahují mořské živočichy z veliké dálky, podobně jako u nás můry a tento průmyslový rybolov doslova drancuje mořské ekosystémy…

Noční světla na naší planetě vypadají z vesmíru na první pohled docela hezky, zejména pokud je lemuje okraj planety s airglow, ale je to smrtící krása. Prozatím to navíc vypadá, že celosvětově bude nočního světla bohužel přibývat. Nadměrné svícení poškozuje přírodu a způsobuje dramatický úbytek zejména nočních živočichů, například hmyzu. Ale i třeba stromům s nasvětlenými korunami neopadává v zimě listí a nakonec usychají… Nejde o to nesvítit vůbec, ale měli bychom svítit vždy s rozumem. Svítit jen tam, kde je to nutné, čistě do dolního poloprostoru, používat chromatičnost kolem 2700 K, nebo ještě lépe 2200 K a svítit jen tak intenzivně, jak je potřeba. Dobrým příkladem v tomto směru je podle Jiřího Duška například nové pouliční osvětlení ve Ždánicích. Kdybychom takto postupovali na celém světě, obloha by potemněla, bylo by na ní vidět více hvězd a příroda by si oddechla.

Atraktivní součástí programu byla také Terralóna, nafukovací model Země, který svítil před vstupem do hvězdárny a přitahoval pozornost přicházejících návštěvníků.

Pokládáme si za velikou čest, že premiéra této přednášky Jiřího Duška proběhla právě na naší hvězdárně. Přednáška byla velice pěkná a zajímavá a vzbudila zasloužený zájem veřejnosti.

Na přednášce se Jiří Dušek věnoval rovněž aktuálnímu stavu světelného znečištění v naší republice. Bohužel přes veškerou snahu a novelu stavebního zákona, který se mimo jiné věnuje i této problematice, se zdá, že situace se bude i v budoucnu spíše zhoršovat. Podle názoru Jiřího Duška je to dané především nastavením naší společnosti tak, že většinová populace, alespoň prozatím, neřeší světelný smog jako palčivý problém a nesprávné svícení je mezi lidmi více méně tolerováno.

V rámci přednášky se Jiří Dušek věnoval také individuální diskuzi.

Po skončení přednášky se Terralóna opět stala středem zájmu návštěvníků i náhodných kolemjdoucích.

Terralóna, nebo Temnalóna? Při pohledu ze strany Tichého oceánu se to ani příliš nepozná a naše planeta se z tohoto směru jeví vskutku spíše jako tmavý „vodní“ svět. Foto Jasmína Vachová.

Ředitel stroje na zázraky Mgr. Jiří Dušek, PhD. na ždánické hvězdárně.