Ždánický meteopodzim

/ 01.12.2024 /

Skoroperleťový obláček

2. 9 2024

Perleťová oblaka hrající všemi barvami jsou vzácné typy oblaků ve stratosféře v polárních oblastech vznikající v zimním období, zhruba ve dvojnásobné výšce než běžná nejvyšší oblaka typu cirrus. Tento obláček samozřejmě není tímto typem oblaků, ale jedná se o běžnější tzv. „duhový oblak“ probarvený difrakcí světla procházejících slunečních paprsků. Bílé světlo se rozloží na barevné složky na jednotlivých malých kapičkách vody, nebo drobných ledových krystalcích, které vznikají uvnitř oblaku, a následnou interferencí těchto světelných vln mezi sebou vzniká barevný nádech oblaku. Podmínkou je, aby byl oblak poměrně tenký až poloprůhledný a měl vysokou koncentraci velmi malých kapiček nebo krystalků o přibližně stejné velikosti. Výsledek je pak ale skoro stejně krásný jako u samotných perleťových oblaků. (foto Karel Trutnovský)

Povodně 2024

12.-18. 9. 2024

Po velmi teplém začátku září zamířila nad ČR tlaková níže Boris. O vydatných deštích se vědělo asi 3 dny dopředu, a především na návětrné straně Jeseníků hrozily povodně. S ohledem na další vývoj počasí jsme v úterý, den před příchodem studené fronty, vyrazili k nedalekým meandrům řeky Moravy ve Strážnickém Pomoraví, abychom si mohli později udělat srovnání. Byli jsme zvědavi, jak bude krajina vypadat příští týden. Očekávalo se, že řeky dosáhnou nejvyšších stavů v sobotu ráno, a že srážky ustanou už v neděli. V pátek 13. se však situace začala zhoršovat. Půda už byla nasycená, ale tlaková níže setrvávala takřka na místě a silný a vytrvalý déšť a vítr měl pokračovat ještě tři dny. V noci na neděli déšť a vítr ještě zesílil, řada komunikací byla kvůli vysoké hladině vody uzavřena a jen na Moravě byly desetitisíce domácností kvůli větru odříznuty od elektřiny. V neděli dopoledne byla situace skutečně katastrofická, především na Jesenicku, kde voda dosáhla až ke střechám domů, a dál na východě Moravy. Do evakuace byla nasazena i armáda a vrtulníky. Velmi silně zasáhly povodně také Polsko, Rakousko a Německo. Situace se i synopticky velmi podobala povodním z roku 1997. Ani letos se to bohužel neobešlo bez lidských obětí. V okolí Ždánic byla situace naštěstí klidná a pršet tady přestalo již v neděli ráno. V následujícím týdnu začala hladina Moravy na dolním toku velmi slabě klesat. Ve středu jsme tedy jeli pořídit srovnávací snímky.

Podle měřící stanice ve Strážnici vzrostla během týdne hladina řeky Moravy na dolním toku desetinásobně (71–710 cm) a přešla tak ze stavu sucha na extrémní povodeň (hydro.chmi.cz).

Srovnání výšky hladiny řeky Moravy mezi dny 11. 9. (nalevo) a 18. 9. (napravo). Voda zaplavila údolní nivu a stoupla až k informační tabuli o hnízdění ptactva. To odpovídá více než stoleté vodě.

Obě fotografie složené do jednoho snímku. (fotografie pořídil Petr Hykš)

Příprava na povodeň v Kyjově

13. 9. 2024

Přestože meteorologové hlásili rekordní srážky zejména v horských oblastech Jeseníků, pršelo velice vydatně na celém území Moravy a nikdo si nemohl být stoprocentně jistý zda někde nemůže nastat například blesková povodeň. Proto se na velkou vodu připravovali například i v Kyjově naproti Klvaňovu gymnáziu. Člověk je potom opravdu rád, když se předpověď nenaplní. (foto Karel Trutnovský)

Rozlitá Svratka v Komárově a Horních Heršpicích

14. 9. 2024

Brno samotné je proti povodním vcelku dobře zabezpečeno díky přehradě Vír u Bystřice nad Pernštejnem a brněnské Kníničské přehradě. Přesto však existuje určité nebezpečí rozlití řeky Svratky při stoleté vodě a proto probíhá podél řeky v Brně výstavba protipovodňových opatření - náplavka. Škoda jen, že při této stavbě bylo na nábřeží Svratky pokáceno velké množství krásných vzrostlých stromů. Snad za několik desetiletí vyrostou nové... Nicméně jižně od Brna se s rozlitím vody počítá a při zářijových povodních, kdy hladina odpovídala přibližně dvacetileté vodě, se voda mírně rozlila ze svého koryta. Všimli jste si mezi stromy brněnské dominanty Petrov (Katedrály sv. Petra a Pavla)? (foto Karel Trutnovský)

18. 9. 2024

Vodou zaplavené lužní lesy, pro které je povodeň přirozenou a vítanou součástí života. (foto Petr Hykš) 

Kondenzační čáry

24. 9. 2024

Kondenzační čáry nejsou tvořeny jenom vodní párou, ale jsou v nich obsaženy i další látky –⁠ kromě výfukových plynů proudivých motorů také pevné částečky popela. Ty tvoří potřebná kondenzační jádra, bez kterých by žádný pruh za letadlem ani žádný oblak na obloze nemohl vzniknout. V závislosti na výšce a meteorologických podmínkách mají kondenzační stopy různou tloušťku a můžou být na obloze i několik desítek minut, nebo se naopak rychle rozpustit. Tvoří se většinou ve výškách kolem osmi kilometrů, kde je teplota vzduchu pod -35 °C. Určitou roli hraje i použité palivo, například u biopaliv se tvoří méně částic popílku, a k dispozici je tak menší počet kondenzačních jader pro tvorbu ledových krystalků. Navíc se v poslední době ukazuje, že mnoho kondenzačních čar přispívá díky své radiační bilanci ke globálnímu oteplování a tak bude v budoucnosti zřejmě snaha navádět letadla do takových letových hladin, kde kondenzační čáry vznikají méně. Také se vám v zimě kouří od pusy? Tak to vězte, že si také děláte svoji malou kondenzační čáru. (foto Karel Trutnovský)

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet je ždánická hvězdárna…

24. 9. 2024

Vysoká vlhkost vzduchu a průběh teploty během dne může dát vzniku i odpoledních mlh. Postupně se pak k večeru začala mlha zvedat. Tento obrázek byl pořízen od Slavkova směrem na Bučovice a Ždánický les. (foto Karel Trutnovský)

Undulatus

14. 10. 2024

Při tzv. vlnovém proudění, kdy proudící vzduch pravidelně stoupá a klesá mohou vznikat oblaka připomínající duny na poušti. Vítr vane prakticky kolmo k oblačným pruhům, v tomto případě od západu k východu, čili zprava doleva. Na vrcholu každé vlny se vzduch ochladí, čímž zkondenzuje část vodní páry v něm obsažené a vznikne oblak. Po vyčerpání kinetické energie začne vzduch klesat. Blíže k zemskému povrchu se vzduch oteplí, což způsobí jeho opětovný výstup, vznik další vlny a dalšího oblaku… (fotografie pořídil Karel Trutnovský)

Podzim u Panského rybníka ve Ždánicích

15. 10. 2024

Ždánický les a jeho okolí vždycky na podzim zezlátne a zbarví se do hřejivých barev, úplně jako z japonského kalendáře. Takový krásný podzimní den vybízí k toulání se po okolí a k úvahám, že žijeme snad na jednom z nejkrásnějších míst na Zeměkouli. Zkrátka jsme se uměli narodit. (foto Petr Hykš)

Rozbřesk

22. 10. 2024

Dny se už výrazně krátí a tak i cestou do práce, nebo ráno na hvězdárnu, si můžete můžete občas udělat hezkou chvilku pohledem na oblohu. Nejen že se do teplých barev obléká listí na stromech, ale ranní červánky jsou též v barvě podzimu. I když z fyzikálního hlediska bychom asi neměli říkat červánky, nýbrž „odmodránky“, protože červené Slunce osvětlující zpoza horizontu tuto oblačnost samozřejmě nečervená, ale doslova odmodrává tím, jak v hustých vrstvách ovzduší rozptyluje zejména krátkovlnnou složku svého spektra. (foto Karel Trutnovský)

Sundog neboli parhelium

6. 11. 2024

Karel Koss je vynikající astrofotograf, který na naší hvězdárně spolupracuje při vedení hvězdářského kroužku „Astronomie a astrofotografie“. Jeho překrásné astrofotografie také občas zdobí internetové stránky naší hvězdárny. Nicméně, když nejsou zrovna ideální podmínky pro fotografování klenotů nočního nebe, tak stejně jako kdysi znamenitý český astronom Antonín Bečvář neváhá a zvěční zajímavosti v oblacích. Boční Slunce, zvané též parhelium, je relativně běžný halový jev vznikající lomem slunečních paprsků na plochých šestibokých ledových krystalcích tvořících subtilní oblak. Protože se různé vlnové délky lámou pod různým úhlem, má tato nápadná světlá skvrna vpravo od skutečného Slunce, kterou Karel Koss zachytil mobilem ze své pracovny v Bzenci i nápadný barevný nádech.

Ranní duha

15. 11. 2024

Duha vzniká lomem světla slunečních paprsků na vodních kapičkách. Objeví se pak barevný oblouk na opačné straně oblohy, než je Slunce, přičemž současně se přitom Slunce musí nacházet nízko nad obzorem. Většinou můžeme duhu pozorovat ve večerních hodinách, protože denní chod oblačnosti, zejména v létě, vede k tvorbě kupovitých oblaků a s tím souvisejícím deštěm spíše v odpoledních a večerních hodinách. Když pak Slunce zapadá, můžeme duhu pozorovat nad východním obzorem. Jen zřídka se stane, že lze spatřit duhu i ráno nad západním obzorem. A takováto vzácná chvíle nastala v neděli 15. listopadu, kdy již denní chod oblačnosti, vzhledem ke krátkým dnům a malé síle Sluníčka, prakticky není aktivní. (foto Karel Trutnovský)

Hřejivá chvilka

19. 11. 2024

Pošmourné počasí, zataženou oblohu a slabý déšť nám koncem dne zpříjemnila hezká chvilka, kdy se na obloze objevilo zapadající Slunce a osvětlilo vše okolo do hřejivých barev. O příjemnou momentku z parku před hvězdárnou se s námi podělila Monika Vacková.

První sníh

22. 11. 2024

Letos přijel Martin na bílém koni na ždánickou hvězdárnu opět s mírným zpožděním. Dokonce ještě o tři dny později než v loňském roce. A i když sníh druhý den z okolí hvězdárny zmizel, ten poprašek, který se onoho pátečního rána objevil, doslova ozdobil celou krajinu. Jak kdysi zpíval Karel Kryl v jedné své písničce – „mráz cukrem pokryl hory…“ (foto Karel Trutnovský)

Zima přišla i na kalouse

25. 11. 2024

Koncem listopadu se nápadně ochladilo, napadl první sníh a zima přišla i na kalouse, kteří se v podzimním a zimním období shromažďují na stromech, kterým zůstávají věrní po mnoho let. V nedalekém Slavkově u Brna přes den skrytě odpočívá na jehličnatých stromech mezi domy partička nejméně pěti kalousů. Nerušili jsme je dlouho – brzo se setmí a kalousi budou vstávat a rozlétnou se na lov. (foto Petr Hykš)