Ždánické meteorologické léto 2024

/ 02.09.2024 /

Multicela v Moravském Toskánsku

6. 6. 2024

Meteorologické léto začalo opravdu zostra. Na čtvrtek 6. 6. předpovídaly modely rozvoj supercel v oblasti východních Čech. Pár se jich v ten den opravdu urodilo. Dovolujeme si však tvrdit, že na jižní Moravě byla situace meteorologicky mnohem zajímavější. Během jednoho dne jsme zaznamenali několik meteorologických jevů, v tomto případě byly spojeny s postupem bouřkové linie, multicely. Tato linie bouřek táhnoucí se asi od Břeclavi přes Brno k Olomouci postupovala od západu na východ a dorazila i k nám do Moravského Toskánska. Na jejím čele se vytvořil velmi pěkně organizovaný návějový oblak, shelf cloud, který byl nápadný už z dálky.

 

Ještě z dálky se nám povedlo zachytit i jeden blesk. S postupem oblaku k nám začaly být blesky doprovázeny hromy a byly čím dál hlasitější.

 

Oblak se táhl od jihozápadního k severozápadnímu obzoru a jak se na návějový oblak sluší, přinášel sebou vítr a přívalové srážky. Celý oblak je zachycený na panoramatickém snímku.

 

Detail struktury návějového oblaku s přiloženým radarovým snímkem zachycujícím podobu pozorované multicely (složené z několika bouřkových buněk) kolem osmé hodiny večer. Z terénu jsme se stáhli ještě, než se spustil lijavec. Bouřková linie však postupovala dál a teprve se nám chystala předvést opravdovou podívanou. Stále vytrvale pršelo a hřmělo, ale začalo přibývat světla. Slunce bylo nízko nad obzorem a osvěcovalo krajinu kolem. Vrátili jsme se tedy do terénu a doufali jsme, že se sluníčko do deště opře a vykouzlí pořádnou dvojitou duhu – a dočkali jsme se.

 

Ještě, než srážky ustaly, celá obloha se zbarvila do oranžova a nad Archlebovem zářila parádní dvojitá duha. Na spodní části bouřkové kovadliny se zase začaly tvořit oblaka mamma, mezi kterými občas prosvištěl horizontálně větvený blesk anvil crawler. Byla to neuvěřitelná podívaná.

 

Oblaka cumulonimbus mamma nad Ždánicemi v dálce a červená duha při západu Slunce. (fotografie pořídil Petr Hykš)

 

Vývoj blesku

9. 6. 2024

V neděli 9. června ve 22:39 se povedlo našemu kroužkaři Martinovi Kořínkovi zachytit z nedalekých Lovčic překrásný bouřkový výboj, ale nejen to. Kromě výše uvedeného obrázku si můžete také na přiloženém videu všimnout, jak blesk rostl, postupoval z leva do prava a hledal si svoji cestičku. Bleskový elektrický výboj přitom ionizuje vzduch a vytváří tak jasně zářící plasmu, která zviditelňuje kanál výboje. Navíc elektřina rychle okolní vzduch zahřívá, ten se tím pádem v mžiku roztáhne a vytvoří tak charakteristický zvuk hromu. Když dobu v sekundách od spatření blesku do zaslechnutí hromu vydělíte třikrát, dostanete přibližně vzdálenost bouře v kilometrech. Naše video je ovšem bez zvuku a zpomalené oproti skutečnosti 64 krát. Můžete si ho prohlédnout na adrese: https://youtu.be/7bQ8arNwOkU.

 

Přehlídka halových jevů

14. 6. 2024

V období kolem letního slunovratu stoupá Slunce v poledne vysoko nad obzor a otevírá se tak okno k pozorování některých jevů, které jindy v roce vidět nejsou. Typickým příkladem je jeden z halových jevů – cirkumhorizontální oblouk, který vypadá jako vodorovná duha. Ukázal se nám při pohledu z okna v 11:45 spolu s malým halem okolo Slunce, a když jsme pak vyšli ven s foťákem, nestačili jsme se divit – malé halo bylo opsané dotykovými oblouky, a hlavně se kolem nadhlavníku vinul kompletní parhelický kruh. Ve 12:00 tyto jevy dosahovaly největší jasnosti a k cirkumhorizontálnímu oblouku se ještě z levé strany přidal nápadný infralaterální oblouk. Zpracováním metodou míchání barevných kanálů se na některých objevilo také slabé 46° halo a možná i 120° parhelia. Nejvzácnějším jevem byla dvojice slabých Wegenerových oblouků, které vytvářejí kříž v místě mírného zjasnění na parhelickém kruhu naproti slunci. Krásná přehlídka halových jevů! Škoda jen, že jsou tak pomíjivé. Ve 12:20 už totiž bylo vidět pouze malé halo.

 

V době pozorování bylo Slunce 62° nad obzorem, takže dotykové oblouky malého hala utvářely eliptické opsané halo kolem méně nápadného, kruhového 22° hala.

 

Nízko nad obzorem hrál všemi barvami cirkumhorizontální oblouk a zleva seshora k němu šikmo přiléhal méně výrazný infralaterální oblouk.

Zpracováním metodou RB substrakce vyniklo 46° halo, které je oproti malému halu dvakrát větší.

Kompletní parhelický kruh se středem v zenitu. V horní části parhelického kruhu, přímo naproti slunci, je viditelné zjasnění (protislunce) a křížení vzácných Wegenerových oblouků. (fotografie pořídil Petr Hykš)

Kromě Petra Hykše se stejný jev povedlo zachytit i Karlu Trutnovskému ze silnice mezi Nesovicemi a Snovídkami. Obraz vznikl jako mozaika z několika snímků. Karel Trutnovský měl veliké štěstí, že tento jev spatřil, protože halové divadlo mívá jepičí život a velmi brzy se začaly halové jevy vytrácet. Díky Petře za avízo po telefonu!!!

 

Dramatická paleta barev na sklonku dne

16. 6. 2024

Člen našeho kroužku Astronomie a astrofotografie František Paulík, jehož úlovek jasné květnové polární záře jste si mohli vychutnat na našich internetových stránkách v článku „Ždánické astronomické jaro 2024“ zachytil také z Nemotic uprostřed června objektivem svého fotoaparátu opravdu dramatický západ Slunce. Oblačnost večerní bouře nad západním obzorem vzplála v hřejivých slunečních paprscích oranžově, zatímco východní horizont se ozdobil krásnou duhou, přičemž bylo jasně patrné, že obloha pod obloukem duhy o poznání jasnější, než obloha vně.

 

Západ slunce pod kovadlinou

19. 6. 2024

Další bouřkové situace jsme se dočkali ve středu 19. 6. Většinu dne bylo jasno, den před slunovratem bylo opravdu teplo a konvekce jela na plné obrátky. Dlouho však chyběla vlhkost nezbytná pro tvorbu oblaků. Tu do našeho kraje přinesla studená fronta, která na Moravu dorazila v pozdním odpoledni a večer. Nejdříve, kolem čtvrté hodiny, se bouřky tvořily v oblasti východně od Pardubic. V dalších hodinách bylo možné sledovat, jak bouřkové kumulonimby rostou i na Třebíčsku. Výškový vítr postupně natáhl jejich kovadliny až k nám. Obloha byla poseta oblaky a v mezírkách mezi nimi občas prosvítaly do všech směrů krepuskulární paprsky. Už tak pohádkovou atmosféru ještě dokonalo zapadající Slunce, které náhle sestoupilo mezi oblaky a horizont. Po západu Slunce se spustil déšť a všechno se zbarvilo do oranžova. Po dešti bylo v dálce v mezerách mezi oblačností ještě možné sledovat vrcholky bouřkových oblaků s jasnými růžovými okraji zboku nasvícenými již zapadlým Sluncem. Od té doby na sebe veškerou pozornost strhla bouřka na Prostějovsku, která zůstala bleskově aktivní ještě dlouho do noci. (foto Petr Hykš)

 

NLC nad Ždánicemi

23. 6. 2024

I letos v létě jsme se věnovali dokumentaci nočních svítících oblaků (NLC). Za celé léto jsme je viděli nejméně třikrát. První slabší NLC jsme zaznamenali 13. června. Nejkrásnější noční svítící oblaka letošního roku se nad severním obzorem ukázaly tři dny po letním slunovratu. Tehdy, krátce po desáté hodině, byla jejich světlá, vláknitá struktura jasně vidět i pouhým okem. Místy byl oblak nápadně zvlněný, jinde měl spíše podobu dlouhých vláken vybíhajících do všech směrů. Fotoaparát zaznamenal i tolik typické modré odstíny. Mezitím co nás kousali komáři oblaka dál zjasňovala, ale od severu se k nám postupně nasouvala tmavá, troposférická oblačnost, která nám postupně zakryla výhled. Jednalo se o nejjasnější NLC roku 2024 a určitě byly jasnější než ty loňské. (foto Petr Hykš)

 

Oblaka cumulonimbus mamma

26. 6. 2024

S oblaky mamma jsme se znovu setkali koncem června. Tehdy došlo k rozvoji bouřkových oblaků v Rakousku, ale výškový vítr zavanul vysoko položené bouřkové kovadliny až k nám. A právě na spodní části bouřkové kovadliny se tato oblaka nejčastěji vytváří. Po tomto předvoji k nám došla i bouřka jako taková, která se projevovala silnými nárazy větru, blesky a hromy. Kromě náznaku návějového oblaku nad západním obzorem jsme však žádné další bouřkové struktury nezaznamenali. (foto Petr Hykš)

 

Návějový oblak podruhé

30. 6. 2024

Další snímek z konce června zachycuje příchod studené fronty, která na Moravou opět přinesla bouřky. Jedna bouřka mířila na Brno a druhá mířila přímo k nám. Vyčkávali jsme na její příchod na našem obvyklém stanovišti. Postupovala zhruba od jihozápadu a s příchodem prvních kapek se nám ukázala v celé své kráse. Pod strukturou návějového oblaku vypadávaly vydatné srážky, které rozptylovaly světlo tak, že pod oblakem byla vidět nazelenalá záře. Takový pohled nikdy neomrzí.

 

Srovnání příchodu bouřky 6. a 30. června 2024. Fotky jsou pořízené ze stejného místa, můžete si tedy zkusit najít mezi nimi pár rozdílů. Zajímavé je, jak rychle během letošního června zezlátlo obilí. (fotografie pořídil Petr Hykš)

 

NLC ze ždánické kopule

8. 7. 2024

Zdá se, že postupně se změnou globálního klimatu na naší planetě roste i pravděpodobnost tvorby nočních svítících oblaků. Tyto sice nebyly příliš rozsáhlé, ale zato byly velice jasné a z kupule naší hvězdárny se nad Ždánickým lesem leskly doslova jako perleť. (foto Karel Trutnovský)

 

Ještě poslední NLC ze ždánické kopule

11. 7. 2024

Na hvězdárně probíhal ve druhém červencovém týdnu od rána do večera astronomický příměsťák a tak se Karlovi Trutnovskému občas ani nevyplatilo jezdit do Brna a přespával na hvězdárně. A i když období kolem letního slunovratu astrofotce zpravidla příliš nepřeje, letos nám přálo na noční svítící oblaky. Tato čtvrteční NLC byla sice v porovnání s pondělními poněkud subtilnější, ale zato byla mnohem rozsáhlejší a táhla se přes velkou část severozápadního obzoru. Nad Ždánicemi zapadá večerní Měsíc a oblaka NLC jsou patrná vpravo od něj. Sezóna NLC tím pro Ždánice pomalu skončila. (foto Karel Trutnovský)

 

Boční Měsíc

18. 7. 2024

Nejen kolem Slunce vznikají halové jevy. V principu vznikají při vhodných podmínkách kolem všech svítících těles na nebi, jsou však prakticky neviditelné vzhledem k malému jasu nočních objektů. Asi jedinou výjimku tvoří náš kosmický soused Měsíc a tak občas můžeme zahlédnout nejen ve dne boční Slunce, ale i v noci boční Měsíc. Princip tohoto jevu je stejný, stačí subtilní průhledný oblak s vhodně uspořádanými šestibokými ledovými krystalky. I když pro pozorování halových měsíčních jevů je lepší zimní období, kdy je jasný Měsíc vysoko na obloze, občas můžete zahlédnout měsíční parádičku i v létě. Boční Měsíc je na snímku skvrnka v oblaku vlevo od jasně zářícího skutečného Měsíce, který se už za pár dní dostane do úplňku. (foto Karel Trutnovský)

 

Altocumulus castellanus

22. 7. 2024

Koncem července nás po roce navštívil Daniel, kolega z Anglie a velký nadšenec do počasí, který spolupracuje s Cloud Appreciation Society a ve svém volném čase se také věnuje pozorování a focení oblaků a jiných atmosférických jevů. Jedním z našich nezajímavějších úlovků je učebnicová ukázka oblaku Altocumulus castellanus. Jedná se o oblak středního patra troposféry s plochou základnou a s řadou vrcholků, které připomínají cimbuří. Tento oblak ukazuje na vhodné podmínky pro vznik bouří, které toho dne odpoledne skutečně dorazily. (foto Petr Hykš)

 

Downburst

24. 7. 2024

Celý týden byl bouřkám velmi nakloněn, takže jsme jim často vyráželi kousek naproti a pozorovali přitom celou řadu doprovodných bouřkových jevů. Jednoho dne jsme v okolí obce Kovalovice na Brněnsku sledovali, jak nám bouřkové oblaky vznikají přímo nad hlavou a postupně uzavírají modré nebe nad námi. Nastalo šero, zvedal se vítr a ozývaly se první hromy. Bouřka nás míjela nad severním obzorem a z bezpečné vzdálenosti jsme mohli sledovat srážkové pruhy usměrněné sestupným prouděním od jádra bouře do všech stran. To je charakteristické pro tzv. downbursty (propady chladného vzduchu). V extrémních případech mohou downbursty způsobovat srovnatelné škody jako tornáda.

 

Během týdne, který u nás Daniel strávil, jsme napozorovali řadu zajímavých úkazů denní oblohy. Soustředili jsme se především na bouřky, které nebyly silné, ale provázely je zajímavé doprovodné jevy. (fotografie pořídil Petr Hykš)

 

Západ Slunce z Velké Javořiny

27. 7. 2024

Koncem července jsme se vydali na Velkou Javořinu, odkud jsme plánovali v noci pozorovat vzdálené bouřky. Na místo jsme dorazili ještě před setměním a sledovali jsme, jak Slunce zapadá za vrcholky tmavých bouřkových oblaků, které se v tu dobu nacházely v Německu – více než 200 km daleko. Že se blíží studená fronta naznačovala také vysoká oblačnost Cirrus, ve které se odrážely všechny barvy zapadajícího Slunce, a které se pomalu přesouvaly k nám. Když se začalo stmívat, vyhlíželi jsme nad severním obzorem noční svítící oblaka – ta se tu noc neukázala, ale překvapilo nás, že jsme o půl desáté na obloze ještě stále viděli světlá oblaka Cirrus, která už obvykle bývají v tuto dobu v zemském stínu. Musela být velmi vysoko v troposféře. Tato oblačnost se přesouvala poměrně rychle k zenitu a dál na jih, tudíž bylo jasné, že se o noční svítící oblaka nejedná.

 

Za nautického soumraku ve 21:30 byly na obloze vidět první hvězdy a vysoko položená oblaka Cirrus.

Později v noci jsme fotografovali supercelu v jižních Čechách. Povedlo se nám zachytit blesk vzdálený 230 km. I na tuto vzdálenost byly blesky dobře vidět i očima a měly jasně červenou barvu. (fotografie pořídil Petr Hykš)

 

Antikrepuskulární paprsky a zemský stín

13. 8. 2024

Když jsme jednou večer při západu Slunce jen tak koukli z okna, všimli jsme si nápadných antikrepuskulárních paprsků, které se sbíhaly nad východním obzorem v protislunečním bodě. Očima byl nápadný hlavně jeden tmavý pruh napravo, který bylo možné sledovat dál na jih až na opačnou stranu na západ, kde byla vidět nápadná silueta bouřkového oblaku. V té době se mezi Příbramí a Plzní nacházely rovnou dvě bouřky, které ze vzdálenosti 230-270 km vrhaly tento dlouhý stín. Nad obzorem byl patrný také tmavý horizontální pás – zemský stín, který bývá vidět takřka denně.

 

Panorama zachycuje asi 180° pohled od východu (nalevo) přes jih, kde svítí Měsíc v první čtvrti, až na západ (napravo) kde je vidět tmavá silueta kovadliny bouřkového oblaku. (fotografie pořídil Petr Hykš)

Noční blýskání nad Bílými Karpaty

18. 8. 2024

V neděli 18. srpna k nám od západu postupovala studená fronta a měli jsme tak ještě jednu šanci fotit v noci blesky. Bouřku jsme vyhlíželi asi 20 minut před jejím příchodem k nám. Teprve se stmívalo, ale ve směru na Brno už bylo vidět blýskavici. Když už byla pořádná tma, přecházel nad námi návějový oblak a spolu s ním přišel silný vítr a po 15 minutách se spustil déšť. Blesky se nám povedlo vyfotit až když srážky začaly ustávat a my se vydali v autě na vyhlídku do Strážovic. Blýskalo se hlavně směrem na východ až jihovýchod, někde nad Veselím nad Moravou, Bílými Karpaty a na Slovensku. Nejčastěji probíhaly blesky horizontálně mezi oblaky. Přiložený snímek je složený ze tří fotek a ukazuje právě takové mezioblačné blesky.

Zachytili jsme ale také blesky, které pravděpodobně udeřily přímo v Bílých Karpatech. Snímek výše je opět složený ze tří fotek a v případě blesku uprostřed se zdá, že se blesk vznáší nad zemí. Tento blesk pravděpodobně udeřil do některého z horských vrcholů, který je zahalen v mlze. (fotografie pořídil Petr Hykš)

 

Parhelický kruh podruhé

22. 8. 2024

Velmi podobnou přehlídku halových jevů jako jsme fotili 14. června se nám povedlo zaznamenat ještě o dva měsíce později, 22. srpna ve 14:10. Slunce bylo asi 49° nad obzorem a očima jsme zaznamenali malé halo, horní dotykový oblouk, obě parhalia a kompletní parhelický kruh. Na fotografii je poblíž zenitu vidět také náznak velkého hala. Panorama bylo složeno z 22 snímků v programu Image Composite Editor. (foto Petr Hykš)

 

Zapadajícím Sluncem nasvícený kumulonimbus

28. 8. 2024

Koncem srpna se nám na Moravě opět rozjela konvekce – už dopoledne jsme si letmým pohledem z okna všimli kupovitých oblaků podporovaných silnými vzestupnými proudy. Příliš nás tedy nepřekvapilo, když se odpoledne na moravsko-slovenském pomezí vytvořilo několik bouřkových oblaků, kumulonimbů. Chyběla dynamika, bouřky v podstatě stály na místě, takže bouřky měly charakter pulzních bouří, unicel. Izolované bouřkové oblaky pozorované z dálky asi 40 km dosahovaly na nebi úctyhodných rozměrů. Vysoko v troposféře roztáhly kumulonimby své kovadliny a ze základen oblaků začaly vypadávat srážky. Bouře tak přešly do stádia rozpadu. Srážky byly dobře patrné i na radarových snímcích a my se tak mohli těšit na příjemné osvěžení, ale k naší smůle se veškerý déšť vypařil ještě před dopadem na povrch, protože byl v přízemní vrstvě poměrně suchý vzduch. Vysoko položené, mohutné kovadliny oblaků ještě večer odrážely světlo zapadajícího Slunce, a my se tak pomalu loučili létem, které bylo letos na meteorologické jevy velmi bohaté. S bouřkami se však pravděpodobně ještě loučit nemusíme – vysoké teploty tu s námi zůstávají dál a zdá se, že září bude na bouřky také bohaté. (foto Petr Hykš)