Ždánická meteozima

/ 13.03.2022 /

Sněžná čára

První den meteorologické zimy – 1. 12. 2021

Jen zřídka je možné z oken ždánické hvězdárny spatřit sněžnou čáru. Zpravidla to bývá výsadou vysokých pohoří, kde se uplatňuje teplotní rozdíl mezi údolím a vrcholky hor. Výškový rozdíl vrcholu kopce Babí lom, neboli Strážovjáku oproti údolí je pouhých asi 200 výškových metrů, ale když se sejdou vhodné meteorologické podmínky, můžete tuto ozdobu vysokých hor spatřit i v Moravském Toskánsku.

Noc, kterou hvězdáři příliš v lásce nemají

3. 12. 2021

Když se po nebi tahají cirrovitá oblaka, nejsou astronomové zrovna moc nadšení. V podstatě neví, zda pozorovat či nikoliv. Spatřit pěkně mlhoviny, nebo galaxie je opravdu problém a slabší objekty nelze pozorovat prakticky vůbec. Díky zvýšenému jasu pozadí se moc nedaří ani astrofotografii. A pokud se týká odborných pozorování, například přesného měření jasností hvězd při tranzitu exoplanet, tak na tento typ pozorování rovnou úplně zapomeňte. Má tedy cenu chodit na hvězdárnu? Kupodivu ano. Planety, dvojhvězdy anebo Měsíc jsou natolik jasné objekty, že dokáží takovouto subtilní oblačnost prosvítit skoro bez ztráty kytičky. A podívat se na Měsíc plný kráterů, srpek Venuše, Jupitera s oblačnými pásy a čtyřmi měsíčky, nebo na Saturna opásaného prstencem je přece také veliká krása.

Ladovská zima

10. 12. 2021

Kdybyste si chtěli v okolí Ždámic v zimě zaběžkovat, ideální podmínky nastaly v prosinci. Leden a únor již žádnou bohatou sněhovou nadílku nepřinesl. A i když byla teplota 10. prosince lehce nad nulou a sníh ze stromů postupně opadával, přeci jen jsme si říkali – budou letos bílé Vánoce, nebo ne?

Silvestrovské Alpy za soumraku

31. 12. 2021

Bujaré oslavy na konci roku 2021 předcházela výjimečná viditelnost. Hodinu po západu Slunce bylo možné pozorovat obrys rakouských Alp, jak se rýsovaly před načervenalým soumračným nebem. Když je opravdu dobrá viditelnost, můžete z nedalekých Strážovic zahlédnout i pouhým okem několik horských vrcholů. Ten nejvyšší (Schneeberg) leží ve vzdálenosti asi 165 km.

Stín v údolí

7. 1. 2022

Mráz leze po ránu za nehty. Ale je krásně. Protější hřeben Strážovjáku se již koupe v prvních paprscích Slunce, zatímco v údolí Soudného potoka se ještě rozlévá kaluž stínu. Vzduch je plný droboučkých, okem neviditelných částeček aerosolu na kterých se rozptyluje světlo ze Slunce podobně jako v místnosti naplněné divadelním dýmem. A my se nepřestáváme divit, jak krásně se dnes ráno dokáží sluneční paprsky zviditelnit. Vítej nový dne!

Krása zimních skel

7. 1. 2022

Otáčíme klíčkem ve dveřích a vcházíme do hvězdárny. Na stěnách visí vesmírné obrázky, které namalovali děti ze ZUŠ Ždánice, ale dnes je tu i několik obrázků navíc. Každé okno je vyzdobeno jemnými krystalky ledu, které během noci namaloval mráz. Vznikly postupným vymrzáním vzdušné vlhkosti na podchlazeném povrchu. Vzhledem k tomu, že ve hvězdárně je příjemně teplo, svědčí to o dobrých izolačních vlastnostech oken.

Sněhová stěna

21. 1. 2022

Rostislavu Schöfrovi a Oldřichu Kuneckému se podařilo z okna ždánické hvězdárny zaznamenat příchod silné sněhové přeháňky. Čelo oblaku vypadalo jako veliká stěna, jako oblak písečné bouře na poušti. Pracovníci, kteří právě v této chvíli absolvovali školení BOZP podotýkali, že možná někdo tam nahoře právě zkouší sněhový hasicí přístroj… Během pár minut napadlo několik centimetrů sněhu a na dálnici, dle zpráv v rozhlasu, vznikla kalamita. Ve Ždánicích však vítr, který tuto bouři provázel, naštěstí, kromě několika ulomených větví, žádné větší škody nezpůsobil. Video z příhodu sněhové bouře si můžete prohlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=-DZ1Dao9Ng8.

Moře vzhůru nohama

27. 1. 2022

Západy Slunce bývají někdy překrásné. Zejména, když se jeho poslední paprsky dotknou zvlněné základny oblačnosti. V tu chvíli si říkáte, že i vzduch je tekutina a vlní se podobně jako moře. Obraťte si obrázek vzhůru nohama a budete se možná cítit ne jako koncem ledna ve Ždánicích, ale jako touto dobou někde na jižní polokouli na břehu vyhřátého moře.

---

Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

10. 2. 2022

Málokterá oblaka jsou tak rozmanitá a poutavá jako právě oblaka středního troposférického patra, která řadíme k typu Altocumulus. Často pokrývají celou oblohu (stratiformis) a slunce jimi snadno prosvítá (translucidus). Obzvlášť fotogenické jsou ty, které jsou tvořeny mnoha obláčky oddělenými mezerami, kudy může prosvítat modrá obloha (perlucidus). Oblaka z tohoto dne navíc měnila své skupenství. Většinou jsou oblaka středního patra tvořena vodními kapičkami v tekutém stavu. Někdy, jako i v tomto případě, se jednalo spíše o směs podchlazených vodních kapiček a ledových krystalků.

Medúzovitý oblak

10. 2. 2022

Dosáhla-li teplota v této oblačné vrstvě kritické hranice, kapičky začaly hromadně zamrzat a vypadávat v podobě srážkových pruhů nedosahujících povrchu země (virga). Srážkové pruhy oblakům často propůjčují pozoruhodný vzhled připomínající medúzy. Naposledy jsme tento typ oblaku popisovali 4. 10. 2021 v minulém ročním období. V dnešním případě se jedna taková medúza promítala poblíž Měsíce a působila opravdu majestátně.