Ždánická astronomická zima

/ 25.03.2024 /

Východ Měsíce za hvězdárnou

27. 12. 2023

Kolem zimního slunovratu se úplňkový Měsíc pohybuje vysoko po obloze a nastává tak období, kdy lze z kopce mezi Ždánicemi a Archlebovem spatřit Měsíc vycházející přímo za naší hvězdárnou. Každému takovému snímku předchází pečlivé plánování a výpočty. Místo odkud budeme pozorovat si vybíráme podle toho, na jakém azimutu bude Měsíc v daný den vycházet nad horizontem. To lze zjistit například v programu Stellarium. Podle zjištěného azimutu (45°) pak volíme místo, ze kterého budeme Měsíc nad hvězdárnou pozorovat. S tím nám pomohou mapy.cz a nástroj ruční měření, který nám kromě vzdálenosti mezi dvěma body změří i azimut. Ten by se měl co nejvíce blížit azimutu východu Měsíce ze Stellaria. Za hvězdárnou není volný horizont, tudíž jsme museli započítat ještě nadmořskou výšku kopců v pozadí a zjistit tak úhel, nad kterým bude Měsíc nad hvězdárnou vidět.

Jak přesně takové fotografie vznikají se dozvěděli například členové našeho hvězdářského kroužku o astrofotografii.

Kvadrantida s výbuchem

4. 1. 2024

Kvadrantidy patří k vůbec nejaktivnějším meteorickým rojům vůbec, ale vzhledem k tomu, že maximum tohoto roje nastává 3. ledna, není zdaleka tak populární jako například srpnové Perseidy. Navíc v zimě nebývá zpravidla úplně dobré počasí. Nicméně i přes ne zcela ideální podmínky v roce 2024, nějaké ty meťásky uvízly v záznamu našich televizních kamer a s tou nejhezčí, ozdobenou kromě stopy navíc i slušivým výbuchem v závěru letu, bychom se s vámi rádi podělili.

Záznam letu této kvadrantidy si můžete prohlédnout na následujícím videu: https://youtu.be/HvhR8SGKzZg.

Leden byl však meteoricky velmi bohatý měsíc, nehledě i na Kvadrantidy. Zaznamenali jsme dokonce dva velice jasné bolidy a není bez zajímavosti, že záznam toho vůbec nejjasnějšího byl využit rovněž k výpočtu prostorové trajektorie tělesa v atmosféře a před tím i ve Sluneční soustavě (viz. https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/dva-prekrasne-lednove-bolidy.html).

Jupiter planetární kamerou

9. 1. 2024

Na začátku ledna nás navštívil kolega, student geologie z Masarykovy univerzity Marek Bernhauser, který sebou přivezl svou planetární kameru QHY5III462. Na obloze zrovna zářil Jupiter, takže jsme s Markem mohli otestovat, jak si spolu jeho planetární kamera a náš planetární dalekohled 120/900 rozumí. Za optický výtah dalekohledu jsme vložili 2x barlow a na něj jsme přidělali Markovu kameru. Bohužel, seeing byl poměrně špatný. Nicméně, kamera dokázala během dvou minut nasnímat více než 14 tisíc snímků, takže když se v Autostakkertu!2 z této sekvence vybralo a zpracovalo 10 % těch neojstřejších snímků, a když se výsledný snímek ještě doostřil v Registaxu, mohl výsledek co do ostrosti směle konkurovat nejlepším pokusům získaných s hvězdárenskou technikou i za mnohem lepších seeingových podmínek. Vyvážení barev se povedlo naprosto perfektně. Je zde tedy velký potenciál pro další spolupráci a těšíme se, až s Markem zase nějaké planety (nebo Měsíc) nafotíme.

Na snímku je vedle Jupitera vidět napravo měsíc Io, který právě vrhal stín na Jupitera – stín těsně přiléhá k pravému okraji horního tmavého atmosférického pásu Jupitera.

Autor: Marek Bernhauser

Marek projevil zájem naučit se fotografovat s naší CCD kamerou, takže zatímco se s kamerou a s nezbytným softwarem seznamoval, osadili jsme astrograf Sky Watcher 150/750 bezzrcadlovkou Canon R10 a nechali ho lapat světlo z Plejád – nejjasnější hvězdokupy na obloze. Mezitím, co se Marek naučil kameru ovládat, nasnímala bezzrcadlovka asi šedesát minutových expozic (ISO:3200) plus korekční snímky (58 DF, 64 FF). Hvězdokupa obsahuje mladé, mohutné hvězdy – modré obry, kteří mají vysokou povrchovou teplotu a svítí na velkou vzdálenost jako majáky. Ty jsou vidět pouhým okem třeba i z centra Brna. V dalekohledu uvidíme desítky až stovky dalších méně jasných hvězd.

O získaná data jsme se podělili s našimi kolegy a se členy astrofotografického kroužku, kteří si mohli zpracování vyzkoušet. Takto snímky zpracoval v Deep Sky Stackeru a v Adobe Lightroom jejich autor, Petr Hykš.

… a zde jsou stejná astrofotografická data, jak je zpracoval v programu PixInsight náš deep-sky ekvilibrista a odborný spolupracovník v našem astrokroužku „Astrofotografie“ - Karel Koss.

Stříbrný střípek (NGC 891) a kupa Abell 347

10. 1. 2024

Je jasná zimní noc a na hvězdárně ve Ždánicích se chystáme vyfotografovat něco hezkého. Jenže co vybrat? Plejády jsme fotili včera. Mlhoviny v Orionu jsou ještě nízko nad obzorem. Tu vchází do kopule Karel Trutnovský a přináší originální řešení. V souhvězdí Andromedy leží vedle Velké galaxie M31 viditelné i bez dalekohledu také galaxie NGC 891 nazývaná Stříbrný střípek (Silver Sliver). Díváme se na ni přesně zboku a se svým temným prachovým pásem nám připomíná Mléčnou dráhu, se kterou sdílí také podobnou velikost. S jasností 10,8 mag byla ve ždánické čtyřicítce (Ritchey–Chrétien 406/3250) vidět jen jako nenápadná šmouha bez prachového pásu. Poté, co jsme si v atlasu všimli, že je obklopena mnoha dalšími galaxiemi, bylo jasné, že je pro dnešek vybráno. Po zaostření optické soustavy Bahtinovou maskou na hvězdě HD 14771 uprostřed snímku byla vybraná oblast snímána asi 2 hodiny. Na výsledném snímku jsme vedle hvězd a galaxie Silver Sliver napočítali dalších 82 galaxií.

Technické parametry astrofotky: 109x60s (ISO:3200), +54 DF, +26 FF.

Ke galaxiím jsme se pokusili přiřadit jejich názvy a označení a zjistili jsme, že jsou členy galaktické kupy Abell 347, která leží ve vzdálenosti 240 milionů světelných let. Ta je součástí jedné velké struktury, kterou tvoří asi 1000 galaxií rozprostřených po obloze mezi souhvězdími Persea a Ryb (Perseus-Pisces Supercluster). Poznámka: U třinácti galaxií jsme nebyli schopni dohledat jejich označení. Tyto objekty jsou označeny červeným křížkem.

Večerní fotografování

12. 1. 2024

Vždycky jsme rádi, když se k nám naši návštěvníci vracejí. Když je jasno a na večerní pozorování přijde kroužkař Jakub a paní Dagmar, je jisté, že si zase zkusíme v dalekohledu vyfotit něco hezkého. Dalekohledy jsou sběrače světla, takže si někdy vystačíme i s mobilem. Na zimní obloze v souhvězdí Oriona najdeme i pouhým okem viditelnou Velkou mlhovinu, kterou se dá mobilem poměrně slušně zachytit. I když se málokdy podaří, aby byly hvězdy hezky bodové, stejně nás pokaždé ohromí, jak je tato mlhovina krásně barevná. Růžově září oblaka vodíku a modré odstíny pocházejí z rozptylu světla zejména na oblacích prachu, který tvoří také hnědá neprůsvitná vlákna.

Za asistenci při pořizování fotografií z mobilu děkujeme paní Dagmar Freiwaldové. Foto a zpracování: Petr Hykš.

Batman v kráteru Plato

19. 1. 2024

Na pozorování Měsíce je skvělé to, že každý měsíc vypadá trochu jinak. Nejzajímavější je hranice světla a stínu, jejíž aktuální polohu lze vyjádřit ve stupních. Když kolem první čtvrti dosáhne colongitudo hodnoty 13°, lze v kráteru Plato pozorovat promítání Batmana. Měli jsme veliké štěstí, že nám večerní pozorování vyšlo právě na takový okamžik. Jak ostatně popisuje Pavel Gabzdyl v publikaci Lunární noci pro fajnšmekry (str. 36): „Na podívanou, při které Batman promítá na lunární Gotham své logo, máme jen pár desítek minut, protože už při col. 13,2° se jižní stín začne nápadně zkracovat a Batman tak přijde o jedno ucho.“ Vedle klikatého stínu měsíčního Batmana jsme mohli pozorovat také dlouhý špičatý stín hory Pico a stíny měsíčních Apenin východně od kráteru Eratoshenes. Na jižní polokouli Měsíce byl nápadný zlom Rupes Recta a kráter Tycho se středovým vrcholkem.

Za asistenci při pořizování fotografií z mobilu opět děkujeme paní Dagmar Freiwaldové. Foto a zpracování: Petr Hykš.

Hodonínská elektrárna

27. 1. 2024

"Jen pro zajímavost Vám posílám foto, jak se osvětluje hodonínská elektrárna. Osvětlují budovu, komíny a také kouř. Asi to berou jako nějakou významnou památku.... Záře se šíří kilometry daleko. No čím více se mluví o škodlivosti světelného znečištění, tím více je světla. Je to boj s větrnými mlýny, ale toto opravdu nemůžeme jako astronomové vyhrát. Lidem je to prostě jedno. Alespoň Ždánice slyší na toto téma a starají se, aby podmínky pro místní hvězdárnu byly co nejlepší. Myslím, že pro osvětu by bylo vhodné Ždánice vyzdvihnout jako vzor (provedení veřejného osvětlení a pod.). S pozdravem Karel Koss." A Karel Trutnovský dodává - takto směrovat reflektory mohou snad jen lidé buď z totální neznalosti, nebo totálního ignorantství. Kdyby stejným způsobem znečišťovala tato elektrárna například vodní tok, jsem přesvědčen, že by zasáhla Česká inspekce životního prostředí, ovšem vypouštění světelného smogu, který není v principu o nic méně škodlivý, je bohužel zřejmě "společensky přijatelnější"...

Měsíc odlovený mobily našich kroužkařů

12. 2. 2024

Když je Měsíc jako srpek, jsou na rozhraní světla a stínu krásně prokreslené krátery a okrajová pohoří měsíčních moří a tato stínohra dává našemu kosmickému sousedu velice plastický vzhled. V okuláru dalekohledu je překrásný a když přiložíte za okulár dalekohledu svůj mobil, můžete si na památku odnést docela pěknou momentku, jakou si pořídili i členové našeho astrofotografického kroužku Alžběta Kusáková, Patrik Pochylý a Charlotte Říhová. Mobil však není jednoduché v ruce za okulárem udržet, proto je nejlepší Měsíc nafilmovat a potom si z filmu vybrat ty nejlepší snímky a také je patrné, že není mobil jako mobil...

Vozka mobilem

12. 2. 2024

Jaké neuvěřitelné fotky lze dnes pořídit samostatným pevně zafixovaným mobilem Samsung Galaxy S23 Ultra ze stanoviště v Lovčicích nás znovu a znovu přesvědčuje náš kroužkař Martin Kořínek. V článku na adrese https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/ulovky-clenu-zdanickych-hvezdarskych-krouzku.html si můžete prohlédnout jeho úžasnou „Andromedu“ a nyní mu dejme slovo, aby popsal „mobilního Vozku“:

„Opět jsem zkusil pomocí mého mobilu vyfotit nějakou mlhovinu. Konkrétně jsem chtěl zkusit vyfotit mlhovinu IC 405 v souhvězdí Vozky. A nevím, jak je to možné, ale podařilo se mně to. Kromě toho jsem také vyfotil další objekty jako mlhovina Kalifornie, Opičí hlava, Duše a Srdce, a možná i IC 443. Když jsem se díval na Stellarium, poloha té IC 443 a mého ''fleku na fotce'' sedí! Na druhé fotce jsem opět potahal křivky, aby byly mlhoviny vidět výrazněji. Docela dobře je tam vidět i Mléčná dráha. Expozice na této fotce je 82 a půl minuty, ISO jako vždy 500.“

Vápníkové Slunce

16. 2 2024

Onoho pátku bylo dobré počasí a tak jsme se spolu s veřejností mohli podívat do tváře naší nejbližší hvězdy. A to nejen v neutrálním filtru a v čáře vodíku (H-alfa), ale také v čáře vápníku (CaK), dalekohledem, který je v naší sestavě nejnovějším přírůstkem. A protože lidské oko spatří v této fialové části spektra jen velmi málo podrobností, je vápníkový dalekohled vybaven fotoaparátem s malou obrazovkou, na které je vidět podrobností mnohem víc. Silnější magnetické pole v chromosféře prozrazují světlejší oblasti, s výjimkou slunečních skvrn, které se i přes přítomnost silných magnetických polí jeví díky nižší teplotě stejně tmavé, jako ve fotosféře. Dobře viditelné jsou ale například světlé tzv. pláže (plage), supergranule a chromosférická síť. Fakule (fakulová pole) jsou v chromosféře pozorovatelné jako světlejší oblasti, což je důsledek koncentrace magnetických polí v intergranulárním prostoru (mezi slunečními granulemi). Existuje úzká souvislost mezi fakulemi a jasnými oblastmi - chromosférickými plážemi (plage), také označovanými jako flokule, uvnitř aktivních oblastí spojených se vznikem slunečních skvrn. A pak už jen stačí zmáčkout spoušť… (foto Karel Trutnovský)

Velká sluneční skvrna

24. 2. 2024

Koncem února byla na Slunci k vidění zatím největší skvrna tohoto slunečního cyklu. Dosahovala téměř velikosti Jupitera a přes filtr byla vidět i bez dalekohledu. Tato oblast AR3590 byla velice aktivní a došlo zde k několika erupcím, z nichž jedna měla sílu X6,3 a byla tedy nesilnější erupcí tohoto cyklu.

Sluneční skvrnu jsme se pokusili zdokumentovat také pomocí dalekohledu LUNT 60/600, který propouští pouze spektrální čáru 656,28 nm, ve které září vodík. Sluneční skvrny jsou v podstatě poruchy v magnetickém poli Slunce a v okolí těch největších lze pozorovat, jak se plazma ve chromosféře orientuje podél indukčních čar podobně jako železné piliny okolo magnetu. Nápadné byly i tmavé filamenty a protuberance nad slunečním okrajem.

Snímek chromosféry Slunce vznikl projekcí přes okulár do 50 mm objektivu bezzrcadlovky Canon R10. Většina dat vznikla zpracováním 1minutového videa v programech PIPP, Autostakkert!2 a Registax6. Tato data byla zkombinována s jednou expozicí, na které byly zachyceny protuberance. Přesný postup zpracování jsme opět představili zájemcům astrofotografického kroužku, kteří si mohli i toto video sami zkusit zpracovat.

Kometa 12P/Pons-Brooks

4. 3. 2024

Ono pondělí zůstal Karel Trutnovský na hvězdárně o trochu déle a pořídil dalekohledem RC 406/3250 snímky jasné komety zdobící večerní oblohu. Takto snímky (37x4s ISO:20000 (+38 DF, +2 FF)) zpracoval v Deep Sky Stackeru (kometární režim, kometa na snímcích byla označena manuálně) a v Adobe Lightroom Petr Hykš, finální úpravu provedl potom opět Karel Trutnovský. K naší radosti se na výsledné astrofotce objevil, kromě krásně tyrkysové iontové komy také zřetelný náznak ohonu. Hvězdy jsou protažené do čárek, protože se kometa během snímkování mezi hvězdami posunula. O astrofotografická data jsme se pak podělili s našimi kolegy a se členy astrofotografického kroužku, kteří si mohli zpracování sami vyzkoušet.

Testovací focení s RC 406/3250

8. 3. 2024

Začátkem března dokončil Karel Koss přesnou kolimaci optiky hlavního dalekohledu ždánické hvězdárny RC 406/3250, který se používá rovněž pro kroužkovou činnost i veřejná pozorování. Součástí seřizování bylo též pořízení testovacích L-snímků bez flat-fieldů, nejprve galaxie NGC 2903 v souhvězdí Lva a potom Velké mlhoviny v Orionu (M42). Není bez zajímavosti, že objevitelem této velice fotogenické spirální galaxie s příčkou byl slavný anglický astronom William Herschel s rodovými kořeny v Heršpicích u Slavkova, na druhé straně Ždánického lesa. Obraz galaxie byl složen ze čtyřminutových snímků, celková doba expozice byla 1,5 hodiny. V mlhovině M42 je zase krásně vidět centrální čtveřice hvězd – Trapez. Ale především, všechny hvězdičky jsou krásně bodové a jasné hvězdy mají kolem sebe naprosto symetrické difrakční kříže, takže lze konstatovat, že kolimace se povedla a dalekohled poskytuje nyní velmi dobrý obraz.

Seestar S50 a Slunce

20. 3. 2024

Na přelomu astronomické zimy a jara přinesl náš kroužkař Martin Kořínek na schůzku astronomického kroužku „Sirius“ svůj zbrusu nový dalekohled „Smart Teleskop Seestar S50“. I když tento dalekohled nemá okulár a průměr objektivu činí jen 50 mm, jedná se o neobyčejně zajímavý přístroj. Ovládá se pomocí chytrého mobilu a fotografie, které lze tímto zařízením pořídit, jsou skutečně nečekaně dobré. Dalekohled je vybaven i filtry pro pozorování mlhovin a Slunce a vedle přímého pozorování dokáže zaznamenávat i surová data pro pozdější zpracování. Malý, lehký, snadno transportovatelný, ale přitom velký výkonem, to je nejnovější objev Martina Kořínka a také náš.