Zatmění Slunce v Austrálii

/ 30.10.2023 /

Ve filmu Helios, který měli návštěvníci naší hvězdárny možnost letos pravidelně shlédnout od začátku března do konce června, byla představena osobnost a práce prof. Miloslava Druckmüllera, CSc. a tým jeho spolupracovníků. Filmaři v tomto dokumentu také popsali průběh velkého amerického zatmění v roce 2017 a peripetie s tím spojené. Příprava a realizace takové velké expedice je neskutečně náročná věc, takže prof. Druckmüller v dokumentu sdělil, že cestování a pořizování dat rád propříště přenechá svým kolegům.

Expedice za zatměním Slunce 20. dubna 2023 tedy již proběhla v tomto duchu, do Austrálie odcestovali Mgr. Jana Hoderová, Ph.D., doc. Ing. Pavel Štarha, Ph.D. a student pátého ročníku Matěj Štarha. Prof. Druckmüller pomáhal expedici připravit a věnoval se pak následnému zpracování dat. První část přednášky nám Jana Hoderová popisovala samotný průběh expedice. Přípravy trvaly přibližně rok a z Evropy do Austrálie cestovali oklikou přes Havajské ostrovy, protože celou expedici organizovala havajská univerzita pod vedením prof. Shadie Habbal. Sebou si vezli přístroje ve stavu rozloženém prakticky na šroubky. Některé součásti byly vytisknuté na českých 3D tiskárnách značky Průša, o kterých si Američané mysleli, že je to jejich výrobek značky PRofiUSA! Originální bylo rovněž improvizované řešení protizávaží dalekohledu ztvrzující pravidlo „zlatých českých ručiček“. Vše je totiž kvůli přepravě letadlem podřízeno skladnosti a lehkosti. Po mezipřistání na Havaji byly přístroje seskládány a zkontrolovány. Z čarokrásné Havaje neviděli prakticky nic. Po strávení několika pracovních a bezesných nocí v areálu univerzity cesta pokračovala přes Sidney do Perthu a odtud na místo pozorování na nejzápadnějším výběžku Austrálie. Jeden až dva kufry do ruky a batoh na záda plné technického vybavení pro pozorování. Největším postrachem astronomů bylo pak převažování batohů na letištích… Protože pás totality zatmění se prakticky jen dotknul západního pobřeží Austrálie, byla zvolena dvě pozorovací stanoviště – hlavní část expedice, vedená Shadií Habbal a Pavlem Štarhou, pozorovala z poloostrova nad zálivem Exmouth a dvojice Jana Hoderová a Matěj Štarha se spolu s lovci zatmění přesunula na titěrný neobydlený ostrůvek v souostroví Lowendal. Ostrůvek byl maličký pouze jako dvě fotbalová hřiště a bičovaný byl větrem tak, že vodní tříšť přestřikovala přes celý ostrov! Vlastní zatmění trvalo pouhých 60 sekund. Během této chvíle, kdy se zúročuje práce mnoha lidí a pro kterou byly vynaloženy nemalé finanční prostředky posloucháte cvakání spouští a je to vabank. Těch 60 sekund se člověku vryje na trvalo do paměti. Jana Hoderová ukončila svou část přednášky slovy - … A Miloši, vezeme ti práci, pětiterový disk plný dat!“.

Potom nás prof. Druckmüller seznámil s výsledky zpracování pozorvání tohoto zatmění. Slunce bylo v maximu své aktivity, takže koróna měla značně komplikovanou strukturu a navíc se povedlo zachytit i veliký výtrysk koronální látky, tzv. CME. Jedná se o vůbec největší CME, které se podařilo během zatmění Slunce fotograficky zachytit. Hlavním úkolem expedice však bylo pozorování iontů železa ve sluneční koróně. Prof. Druckmüller nám vyložil princip vzniku spektrálních čar, které jsou doplněny zvláštním zeleným kroužkem odpovídající záření 13x ionizovaného železa. Bílá koróna je samozřejmě velice slaboučká oproti oslnivě jasnému slunečnímu kotouči a tak je dobře vidět pouze během úplných zatmění Slunce. A pouhá dvě promile ze světla této bílé koróny potom náleží záření od 9x do 14x ionizovaného železa! Úžasné je to, že i navzdory různým rušivým vlivům lze tyto obrazy vůbec pořídit. Sluneční koróna je ve skutečnosti překrásně barevná, avšak tyto barvy nemůžeme běžně vidět ani během úplných zatmění. Zviditelnit se dají pouze tak, když matematicky odstraníme větší část světla bílé koróny.

Veliký dík patří kromě lidí z VUT Brno, kteří se podíleli na expedici, především prof. Shadii Habbal, děkance havajské univerzity, která celou expedici organizovala a sehnala také značné finanční částky na pořízení nového technického vybavení. Jednalo se o speciální úzkopásmové filtry a CMOS kamery, bez kterých by obrazy sluneční koróny, které nám ukázal prof. Druckmüller na přednášce, jednoduše nemohly vzniknout. Jedná se o vůbec nejostřejší obrazy rozložení iontů železa v koróně Slunce, jaké se kdy podařilo získat.

Jana Hoderová a Miloslav Druckmüller na ždánické hvězdárně. Počet rezervací na jejich přednášku je mile překvapil.

Tato dvojpřednáška se těšila velikému zájmu a počet návštěvníků překročil nominální kapacitu planetária. Přednáška byla skvělá.

V první části přednášky jsme se s Janou Hoderovou přenesli do Austrálie. Na obrázku je hlavní pozorovací stanoviště – klimatizovaný stan s odepínací střechou s přístroji a počítači pospojovaných neskutečným množstvím kabelů. Podle obrazů Slunce na monitorech zbývá do zatmění jen pár minut. Žádná chyba se neodpouští.

Druhou část přednášky jsme věnovali zpracování výsledků pozorování v podání Miloslava Druckmüllera.

Tento obraz sluneční koróny vznikl jako kompozice iontů železa Fe X (červená), Fe XIV (zelená) a kontinua (bílá). Tento obraz ve vysokém rozlišení a další výsledky si můžete prohlédnout na osobních stránkách Miloslava Druckmüllera na adrese: http://www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Eclipse/Ecl2023a/0-info.htm.