Tunguská událost před 115 lety

/ 27.02.2023 /

Co se stalo onoho slunečného rána 30. června 1908 nad střední Sibiří v oblasti řeky Podkamenná Tunguska? Je to krajina na hranici permafrostu, prakticky po celý rok zamrzlá. Není prakticky vůbec obydlená, jen asi 70 kilometrů daleko od místa události se nacházela osada Vanavara obývaná místním národem – Evenky. Asi v 7:15 hodin místního času zalila celou krajinu obrovská záře a následně došlo k ohromnému výbuchu, zřejmě mnohem většímu, než byla hirošimská atomová bomba. Do atmosféry se dostalo veliké množství malých částic, které způsobily noční bílá oblaka viditelná dokonce i nad Evropou.

Je s podivem, že takováto spektakulární událost vzbudila jen relativně malý vědecký zájem. Bylo to zřejmě i tím, že Rusko prožívalo v té době bouřlivé politické časy a tak až 13 let po události se do místa exploze vydala expedice vedená Leonidem Alexejevičem Kulikem. Kulik byl významný ruský mineralog a jeho výprava se v roce 1921 snažila najít meteority. Jenže neúspěšně. Do druhé světové války zorganizoval Kulik ještě další čtyři expedice. Z dobových fotografií je patrné, že ještě dvacet let po události byl les v celé postižené oblasti zcela zdevastován. Stromy byly zpřelámané jako špejle, ožehnuté a bez větví a ležely poskládané ve směru od epicentra výbuchu. Nikde však nebyl nalezen žádný kráter. Kulik nicméně nalezl jezero Čeko s relativně strmými břehy, které mohl dát do souvislosti s explozí na Tunguzce. Další expedice v roce 1929 již byla s lepším vybavením, byla pořízena mnohem lepší fotodokumentace, ale žádného výrazného průlomu dosaženo nebylo. Leonid Kulik zemřel na tyfus v německém zajateckém táboře v roce 1942. Výzkum v lokalitě Podkamenné Tungusky pokračoval i po válce a bylo zorganizováno více než deset epedic. Bylo prokázáno, že jezero Čeko nemůže být stopou po impaktu vesmírného tělesa, protože je starší než z roku 1908. Zasažená oblast je asi 2000 kilometrů čtverečních veliká, padlo asi 80 miliónů stromů. Odhadovaná energie výbuchu je asi 10 až 25 megatun TNT…

Co tedy byla Tunguská událost? Teorií vzniklo v průběhu času více. Už od 30. let existovala teorie amerického astronoma Freda Whippla, že se jednalo o impakt vesmírného tělesa, pravděpodobně komety. Slovenský astronom Ľubor Kresák přišel v 70. letech s myšlenkou, že by se mohlo jednat o úlomek krátkoperiodické komety Enke. Jádro komety je v podstatě „špinavá sněhová koule“, což je křehké těleso, které se rozpadlo již v atmosféře a na zemském povrchu se tudíž nic nenašlo. Jiný náš astronom, Zdeněk Sekanina, publikoval v roce 1983 analýzu, že těleso vybuchlo asi 8 km nad zemí a závěr zněl, že se jednalo o kamennou planetku. V 90. letech přišel italský tým vědců s představou, že původcem události bylo těleso 30 až 100 metrů veliké, které explodovalo 5 až 10 km vysoko a na zem dopadla jen ohnivá smršť a nikoliv vlastní těleso. V roce 2020 přišli vědci ze Sibiřské federální univerzity s teorií, že se jednalo o železný meteorit, který ovšem nedopadl na zem, ale jen proletěl atmosférou v délce asi 3000 km. Vyrojila se samozřejmě i spousta konspiračních teorií. Havárie mimozemské kosmické lodě, jaderný výbuch, střet Země s antihmotou či se slunečním plasmoidem, kulový blesk, nebo elektrický výboj, který vyvolal Nikola Tesla… Tunguská událost se dostala i do podvědomí sci-fi literatury nebo filmu.

I když dodnes zřejmě přesně nevíme, co se před 115 lety nad Sibiří odehrálo, tato legendární událost nás ani v současnosti nepřestává fascinovat.

O přitažlivosti tématu přednášky svědčil veliký zájem veřejnosti. Počet rezervací překročil kapacitu ždánického planetária a bylo nutné přidat sedadla navíc.

Přednáška Petra Hájka byla neobyčejně zajímavá a Petr Hájek byl skvělý přednášející.

RNDr. Petr Hájek nám na hvězdárně ve Ždánicích ukázal, že i Jupiter potkávají vesmírné srážky. Například tyto velké tmavé skvrny způsobily v roce 1994 dopady fragmentů komety Shoemaker-Levy 9. Díky své velké gravitaci, Jupiter naši Zemi v podstatě chrání a kdyby Jupiter ve Sluneční soustavě nebyl, byli bychom zasahovaní vesmírnými projektily určitě mnohem častěji.