První astrofotografie ze ždánické „osmdesátky“

/ 31.03.2023 /

Přestože je ždánická „osmdesátka“ - dalekohled AZ800 f/6.8 (ASA) zatím pouze v testovacím režimu, pravidelně se dívá do nebe a pomocí CCD kamery pořizuje astronomická data. Hlavním úkolem tohoto přístroje je sice odkrývání tajemství proměnných hvězd a výuka studentů, nicméně občas se v pozorovacím čase najde chvíle, aby se dalekohled podíval i na něco opravdu krásného, co sice nepřináší ani věhlas, ani jmění, co je však nefalšovaným uměním ve světě vědy. Astronomická fotografie není jen momentka, podobně jako běžná fotografie. Objekty hlubokého vesmíru se snímkují opakovaně, přes různé barevné filtry a obraz se také opravuje o různé nedokonalosti způsobené optickou konstrukcí samotného dalekohledu i snímacího senzoru. Výsledkem je potom krásný barevný obraz, který ukazuje mnohem více podrobností, než bychom mohli ve stejném dalekohledu spatřit očima. Pokochejte se tedy několika hvězdnými klenoty, tak jak nám je nabídlo ždánické nebe během několika březnových nocí. Autorem těchto astrofotografií je doc. RNDr. Miloslav Zejda, Ph.D.

Mlhovina „Koňská hlava“

Pod levou hvězdou v pase Oriona zvanou Alnitak můžeme fotoaparátem zaznamenat krásný a velice známý objet. Jedná se o temnou mlhovinu katalogizovanou jako Barnard 33, ale mnohem známější je pod označením „Koňská hlava“, kterou mlhovině propůjčil její tvar. Jedná se o siluetu tmavé mlhoviny, která se nachází před červeně zářící emisní mlhovinou z mezihvězdného vodíku. Vzdálenost této mlhoviny je přibližně 1500 světelných let a jedná se o místo, kde se rodí hvězdy. Všimněte si, že mlhovina „Koňská hlava“ pouze součástí mnohem rozsáhlejšího komplexu temných mlhovin, které se nachází v celé spodní části obrazu.

Velká mlhovina v Orionu

Nejjasnější a nejslavnější mlhovinou v souhvězdí Oriona je „Velká mlhovina v Orionu“, hvězdná kolébka katalogizovaná jako M42, která se nachází v Orionově meči. Je prakticky na hranici viditelnosti očima a už v malém dalekohledu se jedná o velmi nápadný a krásný objekt, který při potulkách zimní hvězdnou oblohou určitě nevynecháte. V zorném poli pak spatříte něco jako mlhovinového „ptáka“, jehož roztažená křídla jsou protkána mlhovinovými vlákny a kterému v srdci tepe čtveřice hvězd zvaná Trapez. Právě díky těmto čtyřem hvězdám celá mlhovina svítí a právě tyto hvězdy vytváří mohutný hvězdný vítr, který čechrá celou vnitřní oblast mlhoviny.

Detail středu Velké mlhoviny v Orionu

Toto je zvětšenina z předchozího obrazu, která ukazuje čtveřici centrálních hvězd tvořících lichoběžník zvaný Trapez. Hvězdy Trapezu jsou extrémně mladé, jejich stáří se odhaduje asi na milion let. Každá z těchto hvězd je řádově tisíckrát zářivější než Slunce a jejich hvězdný vítr, který je spíše hvězdnou vichřicí, doslova odfoukl okolní materiál, takže si v mlhovině kolem sebe vytvořily velikou dutinu.

Vírová galaxie

V souhvězdí Honících psů, kousek pod ojí Velkého vozu, můžete v dalekohledu spatřit dva blízké mlhavé obláčky, ve skutečnosti galaxie tančící v gravitačním objetí. Tvoří je větší spirální galaxie M51, ke které se v minulosti přiblížila menší NGC 5195, která si z té větší vytáhla jedno rameno, nicméně za tuto svoji opovážlivost zaplatila úplnou ztrátou svého původního tvaru. Časem, ovšem v řádu stovek milionů let zřejmě obě galaxie splynou v jedinou. Ve ždánickém čtyřiceticentimetrovém dalekohledu si za bezměsíčných nocí můžete všimnout spirální struktury M51 i na vlastní oči. Vzdálenost tohoto galaktického páru se odhaduje přibližně na 23 milionů světelných let.

Galaxie M81

Po celé jarní období nastávají výhodné podmínky pro pozorování této překrásné galaxie nacházející se v souhvězdí Velké medvědice ve vzdálenosti asi 12 milionů světelných let. Díváme se na ni šikmo z nadhledu a proto má v zorném poli při vizuálním pozorování tvar mlhavé elipsy. I když je zřejmě o něco málo menší než naše vlastní Galaxie, ve které žijeme, je prakticky srovnatelná. Kdybychom se tam nacházeli, viděli bychom hvězdy, rozházené po obloze samozřejmě úplně jinak než na té naší pozemské, mlhoviny, hvězdokupy a možná i tamější pás mléčné dráhy. A někde na opačném konci nebe bychom ve hvězdářském dalekohledu spatřili podobný slabý mlhavý obláček, což by byl náš hvězdný domov, naše Galaxie…