Ohlédnutí za příměstským astrotáborem 2021

/ 21.08.2021 /

Úryvek ze Solaříkova deníku:

Je to už dávno. Velmi dávno. Mnoho desítek let. Tehdy patřila naše ždánická hvězdárna k významným astronomickým institucím v celém tehdejším Československu. Scházeli se zde hvězdáři a pozorovali v noci meteory a hlavně proměnné hvězdičky a ve dne Sluníčko. A žádný z nich si vůbec nevšiml, že jsme se mezi nimi proplétali my, maličkatí astroskřítci, takové dušičky zdejší hvězdárny. Nakukovali jsme v noci do okulárů dalekohledů, a povzbuzovali meteory, aby šumohvízdně létaly ždánickým hvězdářům nad hlavou. Já jsem prosím astroskřítek sluníčkový a jmenuji se Solařík. V noci jsem nikdy nepozoroval, protože jako každý správný sluníčkový skřítek v noci spinkám. Zato ve dne jsem byl vždycky aktivní a bylo mě prý všude plno. Dokonce jsem někdy nechtě probudil i ostatní noční astroskřítky. Ti mi za to na oplátku občas umazali Sluníčko tmavými skvrnami, ale to mi vůbec nevadilo. Aspoň se budou mít hvězdáři na co dívat, říkal jsem si vesele. Potom ale přišla na naši hvězdárnu nepříznivá doba, kdy celá hvězdárna osiřela a byla po mnoho roků uzavřená a hvězdáři sem nemohli chodit. Skřítci pak neměli do dělat, nudili se a tak postupně odešli na nedaleké sousední hvězdárny, kam se chodit mohlo. Ve Ždánicích zůstal jen já, protože jsem byl nejvíce zarputilý a říkal jsem si: přece tuhle hvězdárnu neopustím. Každá špatná doba jednou skončí a co by pak říkali hvězdáři, kdyby našli naši hvězdárnu úplně prázdnou, bez skřítků? A tak jsem se zašíval tu v ubytovně, tu v sauně, ale nejraději jsem měl vždycky vinárnu. V létě je tam totiž příjemný chládek. Jen ráno jsem vždycky vykoukl, abych zkontroloval Sluníčko a když bylo úplně beze skvrn, tak jsem si alespoň nějakou malinkou udělal sám, abych nezapomněl na své kamarády. A věřil jsem, že se zase jednou moji kamarádi astroskřítci na hvězdárnu vrátí spolu s hvězdáři.

Dodnes tady na hvězdárně přebývám a většinou se tu zašívám ve své oblíbené vinárně. To víte, léto je léto a v létě bývá často horko... Mám tam i svůj poklad, který jsem během let nashromáždil a o který se rád podělím s novými hvězdáři a milovníky astronomie. A možná i s vámi. Jenže v astronomii nelze nic koupit za peníze, všechno je zadarmo, a všechno se musí zasloužit. Když třeba chcete, aby se po vás jmenovala kometa, musíte ji objevit. Anebo planetka. Pokud jste hodní a zasloužíte si to, může ji nějaký hvězdář pojmenovat právě po vás. A tak je to i v případě mého astropokladu. Pokud jej chcete skutečně získat a mít z něho radost, musíte si ho zasloužit. Musíte se snažit a je-li snaha dostatečně veliká, to by nebylo aby bylo, aby se to nesplnilo.

Sice mne, astroskřítka sluníčkového, asi nikdy neuvidíte. Jsem totiž dobrý duch hvězdárny a samozřejmě ve dne neviditelný. Ale věřte mi, že zde někde doopravdy jsem. Občas mne hvězdáři mezi půlnocí a ránem na hvězdárně zaslechnou, jak odfukuji když spinkám. Ale když si na místečko kde spím posvítí baterkou, světlo mě okamžitě vzbudí a jako každý správný sluneční skřítek ihned zmizím. Najít kufřík s mým pokladem ve vinárně ale asi tak velký problém nebude i když ve vinárně bývá tma, anebo jen přítmí, když se rožne. V tu chvíli již vlastně budete mít můj „Solaříkův“ poklad tak říkajíc na dosah. Bude vás od něj dělit jen několik centimetrů, ale překonat tyto poslední centimetry bude pro vás asi největší výzva. Poklad je totiž uzamčený a otevřít ji lze pouze pomocí klíčů, které si musíte zasloužit. Ostatně jako všechno ostatní v astronomii. Musíte být šikovní, bystří, musíte lecos vědět o vesmíru a zejména o Sluníčku, protože to mám já, skřítek Solařík, samozřejmě nejraději. A když se mi budete líbit, možná vám postupně ty klíčky vydám a vy si potom poklad budete moci otevřít...

Každý den jsme si na domečku povídali o naší nejbližší hvězdě – Sluníčku.

Astropříměsťák bez pokusů je jako velbloud bez hrbů.

Objev Solaříkova pelíšku ve hvězdárenské vinárně.

Tady sluníčkový astroskřítek Solařík asi spinká.

Toto je prosím Solaříkův poklad uzamčený na pět zámků.

Díky přiložené knize jsme se mohli s astroskřítkem Solaříkem seznámit.

Luštění zapeklitých úkolů skřítka Solaříka.

Solarografy, ukazující chod Sluníčka po nebi během roku, se nachází v malé dírkové komoře.

Solarograf – Adamova skupina.

Solarograf – Filipova skupina.

Vesmírné pexeso.

Cestou na hvězdárnu a do planetária jsme se občas zastavili na školním hřišti.

Hra na komety v parčíku u hvězdárny. Komety to mezi planetami věru nemají jednoduché...

Pozorování sluneční fotosféry a chromosféry probíhalo ze zahrady DDM Ždánice.

Zejména červená chromosféra se nám předvedla v celé své kráse. Na okraji slunečního disku tančily protuberance a samotnou chromosféru zdobily filamenty. Celá chromosféra se pak jevila jako rozbouřená hladina moře...

Když bylo dobré počasí, mohli si ti nejšikovnější mladí hvězdáři zkusit u projekčního dalekohledu sami namalovat sluneční fotosféru. Jejich jména se potom ocitnou v opravdovém vědeckém článku, coby pozorovatelé naší hvězdárny.

Snažili jsme se, co jsme mohli. Každý den jsme si o Sluníčku povídali, hráli různé astrohry a ve ždánickém planetáriu si promítali pořady o Slunci i o hvězdičkách. Prokládali jsme to fyzikálními pokusy, například o světle, protože především naše Slunce je naprosto skvělým zdrojem světla. A když nám to počasí dovolilo, prohlíželi si také Slunce speciálními slunečními dalekohledy a ukázali si, co by se stalo, kdybychom si nedali pozor a podívali se přímo do Sluníčka nekrytým dalekohledem. Papír byl propálený během jediné sekundy! Protože jsme byli pilňásci, nechal nás náš astroskřítek Solařík každý den najít jeden klíček od svého tajuplného kufříku. Poslední den bylo objevení klíčku nejtěžší. To museli naši malí hvězdáři prostřednictvím zapeklité křížovky prokázat, co vše se o Sluníčku během celého týdne naučili. Protože však nakonec naši malí příznivci astronomie všechny úkoly zvládli, získali klíče od všech zámků a mohli si Solaříkův poklad otevřít. Určitě jsme pak Solaříkovi udělali také velikou radost, když jsme mu ve vinárně z plna hrdla zapěli píseň o Slunci "Z granulace čouhaj zrna", kterou jsme se během týdne společně naučili. Děkujeme ti sluníčkový astroskřítku, dobrý duchu naší hvězdárny!

(uveřejněno se souhlasem DDM Ždánice)