Meteozima ve Ždánicích

/ 02.03.2024 /

Zima na hvězdárně

3. 12. 2023

Zima 2023/2024 byla podle měření CHMI historicky nejteplejší. Sníh v takové vrstvě, aby se dalo běžkovat, ležel v okolí Ždánic pouze na začátku prosince. Během ledna se ještě tu a tam ukázal sněhový poprašek, ale v únoru už běžně vystupovaly teploty přes 15°C, takže ke konci měsíce se již ukázaly první květy. Holt globální změna je tu… Ale když přišla na několik dní ladovská zima, bylo to krásné.

Obleva

14. – 15. 12. 2023

Sněhová pokrývka ze začátku prosince odolávala asi dekádu, ale potom přišlo v polovině měsíce teplejší období a sníh doslova mizel před očima. Takto se před hvězdárnou ztrácel sníh v rozmezí jediného dne. Na bílé Vánoce bylo nutné v roce 2023 vyrazit někam do vyšších poloh.

Zasněžené Alpy

25. 12. 2023

Pokud nás sledujete, víte, že se každý rok snažíme z nedalekého kopce ve Strážovicích vyfotografovat asi 170 km vzdálené vrcholky Alp. Dobrá viditelnost panovala hlavně koncem prosince. Ze snímku je také zřejmé, že byla letošní zima nadprůměrně teplá, a zatímco v Alpách bylo sněhu ještě dost, z okolí Ždánic se koncem prosince sníh pomalu vytratil.

Zamrzlé sklo, nebo ledy na Europě?

27. 12. 2023

I když byla teplota přes den nad nulou, v noci klesala pod bod mrazu. Na sklech automobilu vykreslil mráz překrásný vzor, ne nepodobný vzorům zamrzlého oceánu na Jupiterově měsíci Europa (viz výřez).

Vysoký prosincový úplněk obklopený halovou září

27. 12. 2023

V období kolem zimního slunovratu jsou dny krátké a Slunce se plouží jen nízko nad obzorem. Zato úplňkový Měsíc chodí po nebi vysoko a nastávají nejvýhodnější podmínky pro pozorování měsíčních halových jevů. Jedním z nejběžnějších je tzv. malé halo vznikající na droboučkých šestibokých ledových krystalcích vznášejících se v atmosféře a tvořící vysokou subtilní oblačnost.

Západ Slunce u Svatého kopečku

30. 12. 2023

Po zimním slunovratu jsme mohli z oblíbené vyhlídky ve Strážovicích obdivovat, jak se dny pomalu prodlužují. Ke sklonku roku se Slunce pohybuje nízko nad obzorem, takže Slunce zapadá téměř za Svatým kopečkem v Mikulově. Těsně předtím, než se Slunce dotklo horizontu byl vidět i krátký zelený záblesk. O tom, že byl v ten den čistý a suchý vzduch svědčil také velmi výrazný obrys Alp na obzoru, který nešlo pouhým okem přehlédnout. Ještě před příjezdem na místo nás zaujaly větrné elektrárny v popředí, kterých bylo východně od Alp vidět nepočítaně. Některé lopatky dokonce házely prasátka od zapadajícího Slunce. Připomnělo nám to, jak jsme přesně před dvěma lety fotili ze Strážovic silvestrovské Alpy.

---

Příchod tlakové výše

19. 1. 2024

Pro zimní období bývá charakteristické spíše pošmourné počasí. Ovšem najednou se nad západním obzorem objevil proužek světla a hranice oblačnosti se začla postupně odsouvat na východ. Na modrém nebi se ukázal kromě naší nejbližší hvězdy i náš nejbližší kosmický soused. Zkrátka zázrak zvaný modrá planeta.

Ledovka

23. 1. 2024

Když mrholí, nebo prší na podchlazenou zem, či jiný chladný povrch, dochází k namrzání a vzniku hladké ledové plochy. Takto vzniklá ledová vrstva se nazývá ledovka. Je to třpytivá krása, která však někdy dokáže polámat i stromy a na kterou je potřeba dávat si vždycky veliký pozor.

Jako v Africe

28. 1. 2024

V průběhu ledna se zapadající Slunce přesouvalo od Svatého kopečku přes Tabulovou horu až k samotnému Děvínu, nejvyššímu z Pavlovských vrchů. Když se sešlo dobré počasí, byly to opravdu pozoruhodné pohledy. Teprve když jsme si fotografie prohlíželi v detailu, všimli jsme si, že se v popředí dokonce pásly antilopy, tedy srny. Ačkoliv při bližším pohledu vypadají některé z nich spíše jako klokani.

Západ Slunce za Děvínem

30. 1. 2024

Na konci ledna se zapadající Slunce naposledy dotklo Děvína. I přes oblaka a opar při obzoru se mu povedlo pár nazelenalých záblesků. Občas Slunci vyrostly na bocích malé růžky, které pomalu stoupaly po okraji nahoru, a když se potkaly, kus Slunce se odtrhl a od zelených okrajů ke žlutému středu postupně vyhasínal. Pro pořádný zelený záblesk nebyl vzduch dostatečně čistý. Zato šlo na zvlněném okraji Slunce krásně pozorovat teplotní zvrstvení atmosféry. V únoru Slunce Pavlovské vrchy opustilo, a to znamenalo jediné – pomalu ale jistě se blížilo jaro a léto.

Zelený záblesk.

--- 

Suchý déšť nad Nenkovicemi

20. 2. 2024

Když se zapadající Slunce přesunulo z Pavlovských vrchů nad zástavbu ve Strážovicích, donutilo nás to přesunout se na jiné kopce v okolí. Pěkný výhled na západ je třeba z kopce mezi Archlebovem a Žarošicemi od bývalého letiště. Odtud lze sledovat, jak se Slunce pomalu blíží k ropným čerpadlům nad Uhřicemi, takže je jasné, kde budeme fotit zapadající Slunce v létě. Dnes se nám Slunce schovalo za mraky, ale při pohledu na jih směrem na Nenkovice jsme si všimli nasvícených srážkových pruhů, které se před dopadem na zem vypařují. Pozorovatel na zemi by si tak možná ani nevšiml, že z nebe nad ním padá déšť.

Zelený ozim v Moravském Toskánsku

25. 2. 2024

Jižně od Strážovic leží místo, které je mezi fotografy známé jako Strážovické mirabelky. Ty na jaře vykvetou bílým květem, takže spolu se zvlněnou krajinou v pozadí vytvářejí úchvatnou scenerii, která sem láká fotografy z celého světa. Zdejší krajina je však fotogenická snad ve všech ročních obdobích. Koncem února, když se k večeru Slunce sklání k obzoru, se pole porostlé ozimem v protisvětle rozsvítí zelenožlutou barvou a stíny na nich vykreslí každou nerovnost. Zeleně zářícímu ozimu nemohou vedle fotografů odolat ani srny z okolí, které se v podvečer vydávají na pastvu. A aby nebylo pochyb o tom, že jsme skutečně na Jižní Moravě, dokresluje celou scénu Pálava v pozadí.

Příliv prachu ze Sahary

29. 2. 2024

Jednou za čas k nám do střední Evropy vítr zanese prach až ze saharské pouště. Přes den se tak obloha jeví spíše šedá než modrá, jako by bylo zataženo průsvitnými oblaky vysokého patra cirrostratus. Že je něco jinak napoví i Slunce, když se blíží k obzoru. Pohled na něj není tak nepříjemný jako obvykle, jako by nesvítilo tak ostře. Obloha kolem něj je nápadně zbarvena do světlé žluté barvy a u obzoru postupně přechází v tmavý, šedý pás. Když se Slunce přiblíží k obzoru a klesne jeho jas natolik, že pohled na něj je příjemný (nenutí nás to odvracet zrak), můžeme si v detailu prohlížet jeho barvu a obrys. Nebylo červené a zploštělé jako obvykle, ale žluté a krásně kulaté. Dokonce se zdálo malinko vyšší než širší. Velmi podobný západ Slunce jsme pozorovali téměř přesně před třemi lety, 25. února 2021.

Detail zapadajícího Slunce nízko nad obzorem. Obzoru se tentokrát Slunce nedotklo, ale schovalo se za neprůsvitnou vrstvu prachu. Tmavé skvrny na snímku však nejsou smítka prachu, ale sluneční skvrny. Ta největší, která se téměř dotýká slunečního okraje, byla dokonce vidět i pouhým okem.