Meteorologické jaro 2023

/ 03.06.2023 /

Krepuskulární paprsky nad Pálavou

21. 3. 2023

I na zatažené obloze lze někdy pozorovat zajímavé optické jevy. Třeba krepuskulární paprsky, které vznikají rozptylem světla na částečkách aerosolu v atmosféře. Světlo si v tomto případě hledalo sebemenší skulinku mezi oblaky, kterou by mohlo proniknout k zemskému povrchu. Světlo se chvilkami dotýkalo i siluety Pavlovských vrchů.

Jarní duha

11. 4. 2023

Je jaro, kvetou třešně a přicházejí první jarní bouřky. Když se jedna taková přehnala, vykouzlila na obloze krásnou jasnou dvojitou duhu. Na první fotografii je také velmi nápadné zjasnění pod duhou, zatímco obloha mezi primární duhou a sekundární duhou je temnější (Alexandrův temný pás). Z prostoru pod duhou k nám totiž kapičky deště odrážejí světla víc než z onoho pásu, odkud k nám již žádné viditelné světlo přicházet nemůže. Primární duha je tedy takovým rozhraním, kde dešťové kapičky rozhodují o tom, jestli k pozorovateli světlo s různou vlnovou délkou ještě odrazí nebo už ne, takže ve výsledku vidíme na obloze barevný přechod. Srovnání dvou fotografií pořízených s odstupem deseti minut pak ukazuje, jak sice duha zeslábla, ale také jak ve svitu zapadajícího slunce získala celá obloha narůžovělý nádech.

Malé halo

17. 4. 2023

Nejběžnějším halovým jevem bývá světlý kruh kolem Slunce nebo Měsíce, tzv. „malé halo“ o poloměru 22°. Jeho vnitřní okraj bývá načervenalý a vnější namodralý, což je dáno odlišným úhlem lomu různých vlnových délek. Tento jev je totiž způsoben lomem světla na ledových krystalcích, které mají tvar šestibokých hranolů a které jsou tak maličké, že se volně vznáší v atmosféře. Protože Jsou různě orientované, bývá za ideálních podmínek viditelný na nebi celý světelný kruh. Ledové krystalky zpravidla tvoří subtilní průhledná cirrovitá oblaka.

Modrá obloha, kupovitá oblaka a UFO

15. 5. 2023

V atmosféře naší planety se o sebe zachytávají molekuly dusíku a kyslíku a vytváří krátkodobé zhustky, jejíž velikost je právě taková, že selektivně rozptylují světlo. Tomuto rozptylu se říká „Rayleighův rozptyl“ a protože je nepřímo úměrný čtvrté mocnině vlnové délky, je nejúčinněji rozptylováno ultrafialové, fialové a modré světlo. Jenže naše Slunce svítí ultrafialově a fialově mnohem méně než modře, takže máme nad hlavami modrou oblohu. V atmosféře naší planety se navíc nachází velké množství vodní páry, která se ráda kondenzuje kolem jader do malých vodních kapiček, které jsou mnohem větší než zhustky molekul. A takovéto objekty již rozptylují světlo nikoliv selektivně a tak dostáváme směs všech barev, která na lidské oko působí jako bílá barva. Obecně platí pravidlo, že čím jsou oblačné částice větší, tím tmavší se nám oblaka jeví. Ty největší kapičky, nebo ledové krystalky, které se ještě udrží ve vzduchu vytváří velice tmavá, ocelově šedá oblaka. Opravdu veliké objekty již světlo nerozptylují, ale odrážejí, stejně jako „létající talíř“, který jsme sledovali s našimi kroužkaři a který zavítal nad naši hvězdárnu v pondělí 15. května odpoledne. Myslíte, že v něm byli ufoni? Na tuto záludnou otázku Vám odpovíme zase někdy příště…

Bouřková jádra

22. 5. 2023

Zatímco se dopoledne na Moravě prohříval vzduch, postupovala od severozápadu studená fronta. Vyčkávali jsme na ni mezi obcemi Násedlovice a Krumvíř. Od Brna postupovaly bouřky a zdálo se být téměř jisté, že postoupí až k nám. Příroda to však zamýšlela jinak. Zatímco se k nám fronta přibližovala, za zvuku prvních hromů se bouřky nad Ždánickým lesem rozpadly. Mezitím se konvekce chopila iniciativy jinde. Bouřky jako by nás obešly oklikou a převzaly iniciativu u Kyjova. Na radaru se tak mezi Ždánicemi a Dubňany objevily dvě výrazná bouřková jádra, ze kterých se sypaly i kroupy. Díky masivním dešťovým stěnám byla obě jádra jasně vidět i z velké dálky. Situaci jsme pozorovali z cesty mezi Násedlovicemi a Krumvířem, kde je tak krásný výhled do okolí, že se sem v nadcházejícím meteorologickém létě určitě vrátíme vyhlížet noční svítící oblaky.