Meteopodzim 2022

/ 02.12.2022 /

Příchod studené fronty

15. 9. 2022

Letní bouřková sezóna se s námi rozloučila a na podzim už jsme se s žádnou bouřkovou aktivitou nesetkali. Posledním rozloučením s bouřkovými strukturami byl návějový oblak na čele studené fronty, která přinesla krátkodobé ochlazení do jinak nadprůměrně teplého podzimu.

Dramatická oblaka

20. 9. 2022

Modř blankytné oblohy, bělost oblaků, sytost barev a spousta krásy celého světa, to je dílo mimo jiné i fyzikálního jevu zvaného rozptyl světla. Jak neuvěřitelně dramatické divadlo dokáží vykouzlit miliardy a miliardy zhustků molekul naší atmosféry a v nich se vznášejících droboučkých kapiček unášených větrem, do kterých svítí Slunce. Tmavé základny oblaků, značící jejich větší mocnost, jsou rovněž dílem tohoto jevu. Sluneční paprsky mají v silnějších oblacích mnohem větší pravděpodobnost rozptýlit se do všech směrů, ještě než dosáhnou jejich základny.

Undulatus se stíny kumulů

30. 9. 2022

Slunce je již pod obzorem a oblačnost se proměnila v uhlíky západu táhnoucí se přes půl nebe. Jejich struktura (undulatus) svědčí o tzv. vlnovém proudění, které spočívá v tom, že proudící vzduch pravidelně stoupá a klesá. Na vrcholu každé vlny se vzduch ochladí, čímž zkondenzuje část vodní páry v něm obsažené a vznikne oblak. Po vyčerpání kinetické energie začne vzduch klesat, ale blíže k zemskému povrchu se vzduch opět ohřeje, což způsobí jeho opětovný vzestup a vznik další vlny a dalšího oblaku… A když se navíc, kdesi za obzorem, k tomu přidá několik kupovitých oblaků vrhajících stíny do levé části obrazu, vznikne krása podzimního večera. Protáhněte si nyní směry těchto stínů. Setkají se v tzv. úběžníku, v místě, odkud svítí naše Slunce. Možná budete překvapeni, jak mělce pod obzorem se Slunce nachází.

Halové jevy okolo Měsíce

5. 10. 2022

Halové jevy jsou optické jevy v atmosféře vznikající nejčastěji lomem a odrazem světla na vysoké oblačnosti tvořené ledovými krystalky. Nejčastěji se s nimi setkáme ve dne. Pátého října bylo možné některé z nejběžnějších halových jevů pozorovat i v noci. Malé halo s poloměrem 22° nápadně připomíná duhu kolem Měsíce. Po bocích je malé halo zvýrazněno perselenii a v horní částí horním dotykovým obloukem. Při horním okraji snímku, kde se kříží kondenzační stopy od letadel, je možné zaregistrovat také cirkumzenitální oblouk. Jasně zářící „hvězda“ za jednou z těchto kondenzačních stop je planeta Jupiter.

Moravské Toskánsko

26. 10. 2022

Když se na silnici mezi Bučovicemi a Ždánicemi přehoupnete přes hřeben Ždánicekého lesa, otevře se před vámi za chvíli nádherná vyhlídka na mírně zvlněnou, fantasticky krásnou krajinu. A když scenerii dokreslí mlžná jezera rozlévající se v údolích, oblačnost středního patra doposud ve stínu naší planety a vysoká vrstva tvořená kondenzačními čarami na hranici stratosféry nasvětlená paprsky vycházejícího Slunce, je to pohled, který bere za srdce.

Výhled z kopule

2. 11. 2022

Z kopule hvězdárny máme skvělý výhled nejen na oblohu plnou hvězd, ale i na líbeznou krajinu v okolí. Třeba na nedaleký Věteřov s místní krajinnou dominantou – vysílačem na přilehlém kopci. Tady je náš domov.

Návrat moře do vídeňské pánve

12. 11. 2022

Kombinace teplotní inverze ve vhodné nadmořské výšce s velmi suchým vzduchem nad inverzí se v sobotu postarala o výjimečnou podívanou. Díky velmi dobré dohlednosti byly ze Stražovjáku pozorovatelné vzdálené vrcholky Bílých a Malých Karpat čnící nad ostře vymezeným oblakem mlhy. Dívali jsme se tak z jednoho okraje vídeňské pánve na druhý docela nevšedním způsobem. Podobný pohled "na protější břeh" by se nám naskytl asi před 10-15 miliony lety, kdy z našeho území začalo ustupovat třetihorní moře.

Vzdálené vrcholy Malých Karpat (60-71 km) nad kterými se táhne orografický oblak. Zleva: Havranica, Záruby, Veterlín, Čierna skala, Starý plášť, Vápenná, Vysoká a Čertov kopec

Bílé Karpaty, zleva: Mikulčin vrch (55 km), Kobylec, Malý a Velký Lopeník (54 km)

Bílé Karpaty, zleva: Jelenec (50 km) a Velká Javořina (48 km)