Meteopodzim 2020

/ 04.12.2020 /

Antikrepuskulární paprsky při zlaté hodince

Foceno 26. září 2020 z vyhlídky ve Strážovicích směrem nad východní obzor.
Když 26. září přešlo přes jižní Moravu srážkové pásmo, vytvořily se tak zvláštní světelné podmínky, že mě vyhnaly s fotoaparátem ven. Zkusil jsem ze Strážovského vrchu zahlédnout 167 km vzdálené Alpy. Viditelnost však nebyla tak dobrá, snad právě v důsledku zvýšené vlhkosti vzduchu po dešti. Nicméně, nebyla to úplně marná cesta. Slunce ještě zdaleka nezapadalo pod obzor, ale už tak získávala jinak sněhově bílá oblaka při tzv. zlaté hodince hřejivé barevné odstíny, které byly ještě umocněny kontrastem s modravě studenou zataženou oblohou v pozadí. Před Sluncem přecházející oblačnost nízkého patra a vlhký vzduch snadno rozptylující světlo společně vytvářely vhodné podmínky pro zaznamenání antikrepuskulárních paprsků, které jako by se sbíhaly na opačné straně oblohy, než bylo Slunce.

Alpy

Foceno 27. září 2020 ze samotného vrcholu Stražovjáku.
Hned druhého rána 27. září se viditelnost extrémně zlepšila. Lze si to vysvětlit tím, že v noci se poměrně výrazně ochladilo, vzduch nebyl schopný pojmout tolik vodní páry, a ta proto zkondenzovala na ochlazeném zemském povrchu. Nejlepší podmínky pro pozorování Alp z našeho území nastávají v ranních až dopoledních hodinách, kdy je Slunce již nad obzorem, ale zemský povrch ještě není dostatečně prohřátý (a tak ani atmosféra, která za vyšších teplot pojme více vodních par, které zvyšují vlhkost vzduchu, která snižuje dohlednost). Dle zpráv z meteorologických stanic byl také v tu dobu velmi čistý vzduch.

V zajetí bouře na sklonku sezóny

Foceno z Petrovce u Archlebova 10. října 2020
Málokdy se na podzim dočkáme tak dobře vyvinutých bouřkových struktur, jako tomu bylo 10. října, již na sklonku letošní bouřkové sezóny. Od Brna postupovala poměrně nenápadná bouře, která ještě před dosažením Ždánického lesa přestala být elektricky aktivní a k nám tedy dorazila již spíše jako přeháňka. Na jejím čele bylo možné pozorovat rozsáhlý návějový oblak (Cumulonimbus arcus), který se táhl od severního po jihozápadní obzor. Pozorovatel tak mohl mít dojem, že se ocitá v zajetí bouře, která se blíží a postupně obklopuje pozorovatele ze všech stran. Jednalo se o nejlépe vyvinutý oblak arcus za celý letošní rok. Na panoramatu výše je zachycena jen severní až severozápadní část, kde byla tato typicky bouřková struktura ve tvaru oblačného límce nejlépe patrná. Svůj tvar získává díky teplému proudění postupujícímu šikmo vzhůru proti směru pohybu bouře. Za oblačným límcem, kde je základna oblaku velmi tmavá a řádně natrhaná, je prostředí velmi turbulentní. Postupuje odtud především sestupný studený vzduch vedoucí ke vzniku silného studeného větru, který vane od bouře. Vítr neustále zesiluje a již z dálky tak na sebe bouřkový oblak upozorňuje své okolí. 

Podzim z kopule ždánické hvězdárny 

Foceno v den státního svátku 28. října 2020.
Ivan Mládek zpívá v jedné své písničce, že „…nejkrásnější období je patrně podzim…“ a má možná pravdu, protože každé roční období má něco do sebe. Když se vydaří takový podzimní den, kdy svítí Slunce a listy na stromech jsou obarveny do nejrůznějších odstínů, je to prostě krása. Člověk se zastaví a říká si, že žije určitě na nejkrásnější planetě ve Sluneční soustavě a možná v celém vesmíru. A potom si říká, že Česká republika uprostřed Evropy a Ždánice, vklíněné na úpatí Ždánického lesa, patří zřejmě mezi ta nejkrásnější místa na té naší úžasné planetě. Co můžeme chtít víc? Není to neskonalé štěstí, že máme možnost žít své životy právě v tomto nádherném koutě světa? Všechno nejlepší Česká republiko!

Dušičkové počasí nad Moravským Toskánskem

Foceno dne 3. listopadu 2020.
Klesající teplota na podzim postupně uspává celou přírodu. Na oblačnosti středního patra nesměle probleskují ranní červánky. V údolí se válí inverzní mlha, ze které vyčnívá pouze věž ždánického kostela a která krajině propůjčuje zádumčivou melancholickou náladu. Minulé větry již očesaly většinu listí na keřích, ale nyní je bezvětří a keře se ozdobily krůpějemi rosy, jakoby plakaly za umírajícím létem. Ale příroda si potřebuje odpočinout a nabrat sil zase do další sezóny.

Stratus nad Ždánickým lesem

Foceno 16. listopadu 2020.
Až na pár jasných dnů a nocí byl listopad, kvůli dlouho trvající teplotní inverzi, poněkud ponurým obdobím věčně zatažené oblohy. I teplotní inverze ovšem může být zajímavá. Teplota vzduchu obvykle s rostoucí výškou klesá. Při teplotní inverzi pozorujeme opačný trend – s rostoucí výškou roste i teplota. Nad naším územím se v listopadu vytvořila především v důsledku průniku teplého vzduchu, který má nižší hustotu, a proto se nasouval nad chladnější vzduch. Teplá fronta tak funguje jako ‚poklička‘, která uzamkne při zemi chladný vzduch, který není schopen pojmout tolik vzdušné vlhkosti, která je nucena kondenzovat do podoby mikroskopických vodních kapiček. Vytváří se tak hustá a neprůsvitná vrstva oblaku stratus. Jeho základna může sestoupit až k zemskému povrchu a omezit viditelnost v horizontálním smyslu na méně než jeden kilometr (mlha). Oblak stratus v listopadu zahalil většinu území ČR. Nad jeho vrcholky, ležící často výše než 1000 m n. m., bychom v některých dnech vystoupali pouze na horách. Ve Ždánicích panuje poslední dobou zvláštní situace, kdy je základna oblaku poněkud výše, než bychom z výše uvedených principů očekávali. Mlhou jsou zality pouze vrcholky kopců a mlha se kupodivu neutváří v nížinách s rybníky, kde by přirozeně měla být nižší teplota vzduchu než v okolí. Zároveň zde nepanuje žádný silný vítr, jen vánek. Tuto situaci si vysvětlujeme tím, že zde musí existovat přízemní vrstva s vyšší teplotou, než jaká je na vrcholcích kopců. Že by to bylo teplo z našich domovů?