Meteoléto 2022

/ 02.09.2022 /

První letošní odrazy z mezosféry

14. 6. 2022

Každým rokem se snad čím dál častěji kolem letního slunovratu objevují oblaka, která jsou vidět pouze za soumraku. Ulovit noční svítící mezosférická oblaka je skutečná meteoletní výzva. V okolí hvězdárny dokumentujeme každý jasnější výskyt těchto oblaků a ta první se nad severním obzorem ukázala 14. června, tedy prakticky v půlce sezóny. Oblaka nebyla příliš jasná, ale jejich jemně zvlněná struktura a namodralé zbarvení je i za úplňku na fotografiích jasně prozrazovala. Pěkný výhled na mezosféru za Ždánickým lesem, ale doopravdy pěkné to bude, až ty slunečnice v popředí rozkvetou.

Supercela mířící na Kyjov

1. 7. 2022

Pravidlo, že měsíce červenec a srpen sebou přinášejí nejvíce bouřkových situací, se začalo potvrzovat hned prvního července. Fotografie z odpočívadla ve Strážovicích zachycuje boční pohled na stěnový oblak (murus) supercelární bouře postupující na Kyjov.

NLC nad slunečnicovým polem

5. 7. 2022

Slunečnicové pole rozkvetlo a mezosférická oblaka na sebe nenechala dlouho čekat. Začátkem července se naskytl pohled na již o něco jasnější oblaka s výrazněji zvlněnou strukturou. Patrně se zde mísí jak orografické tvary undulatus, tak i střihové útvary fluctus. Oblohu jako by v popředí sledovali další pozorovatelé oblohy. Ne že by před svitem tisíců hvězd vyloženě sklápěli zrak, ale jejich nezaujatý pohled napovídal, že i přes noc zůstávají věrni nejjasnější hvězdě denní oblohy.

Odrazy z mezosféry

9. 7. 2022

Po čtyřech dnech se nad severním obzorem objevila noční svítící oblaka znovu. Táhlo už na jedenáctou hodinu a oblaka spíše pohasínala.  I tak se jednalo o asi nejjasnější noční svítící oblaka letošního léta. Jestli bylo možné letos pozorovat nějaká jasnější, pak jedině na ranní obloze. Největšího jasu dosahovaly i pouhým okem jasně nápadné pásy ve střední části, zatímco ve svrchní části již oblaka přecházela ve slabé červánky. 

Invaze oblaků Altocumulus lenticularis (1)

13. 7. 2022, 12:30

Jednou za čas nastávají v našem regionu podmínky, kdy se modrá denní obloha promění v oblohu plnou ‚létajících talířů‘. Právě s nimi lze nejlépe srovnat čočkovitá oblaka středního troposférického patra známá také jako Altocumulus lenticularis. V posledních letech jsme tato oblaka pozorovali hlavně v březnu (16., 22. a 30. 3. v letech 2017, 2018 a 2021). Tehdy se jako jediné a v hojném počtu objevovaly hlavně nad jihozápadním obzorem. Letos se ukázaly v červenci, po celé obloze a jejich výskyt trval několik hodin. Invaze oblaků.

Altocumulus lenticularis (2)

13. 7. 2022, 14:30

O to víc nás letos překvapila jejich letní invaze – tak lze nejlépe vystihnout jejich rozsáhlý výskyt prakticky po celé obloze. Výskyt těchto typicky horských mraků na Moravě si vysvětlujeme tak, že k nám doputovaly ze závětří hor (Alpy? Tatry?). Po překonání terénu se vzduch propadal a rozvlnil. Vznikly gravitační vlny (gravity waves, nikoli gravitational waves), které samy o sobě vidět nejdou, ale můžou se nám promítat třeba na oblacích. Díky vhodným vlhkostním poměrům v troposféře se gravitační vlny vyobrazily právě v podobě těchto oblaků na jinak čisté obloze. Bylo to trochu jako na horské dráze. Při výstupu vzduchu nad kondenzační hladinu, která odpovídala výšce asi 4000 m (měření meteorologické stanice Brno-Tuřany), vlhkost zkondenzovala a vznikl oblak. Při spádu pod tuto hladinu se zase vypařovala. A tak pořád dokola. Vznikala oblaka neobyčejně fotogenických tvarů, která prakticky stojí na místě – mění se pouze jejich tvary. Zvětšují se a zase zmenšují, spojují se a zase se rozdělují. Oblaka byla pozorována snad po celé Moravě a také na Slovensku. Vhodné podmínky panovaly ještě druhého dne.

Podvečerní příchod bouře

14. 7. 2022

Po týdenní bouřkové abstinenci, kdy jsme si už pomalu odvykli na letní bouřkové počasí, se s příchodem studené fronty obnovila dodávka nových bouřkových situací. Přecházela přes Česko v pozdním odpoledni a nevyhnula se ani jižní Moravě. Bouřky, které nás navštívily, nebyly nijak zvlášť organizované. Nebýt toho, že je občas provázely blesky a hromy, považovali bychom je spíše za přeháňky. Na východě byly pozorovatelné slabé antikrepuskulární paprsky, zatímco od západu se poněkud netradičně blížila jedna nevýrazná bouřka. Pohled na čelo bouřky s návějovým oblakem obklopeným modrou a žlutou září byl dechberoucí.

Stratocumulus volutus

14. 7. 2022

V popředí bouřkového oblaku na předchozí fotografii postupoval poměrně nízko nad obzorem oblak nápadně připomínající oblačnost volutus, o které jsme psali již v článku věnovaném letošnímu meteojaru. V popředí slunečnic, které spolehlivě měří denní chod Slunce po něbi, jsme se tak v podstatě rozloučili s první polovinou letošního meteorologického léta. Celé toto meteoobdobí se však nachýlí se až ve chvíli, kdy slunečnice na tomto poli odkvetou a nám pak nezbude než vyčkávat, jaké zajímavé meteorologické jevy nám do okolí hvězdárny přinese podzim. 

Cumulus congestus se „sukýnkou“

28. 7. 2022

Rychlé vzestupné vzdušné proudy se často projevují výraznými kupovitými oblaky. Uvnitř tohoto oblaku je vzduch o několik stupňů teplejší, než v jeho okolí. Vrcholy těchto oblaků mohou dosáhnout až do tropopauzy. Zde se nachází teplotní zlom a nad ní ve stratosféře teplota s výškou neklesá, ale naopak stoupá. Vzestupné proudy proto již nemohou stoupat výš a tak se vrcholy oblaků začínají roztahovat do šířky a vzniká tzv. kovadlina oblaku – cumulonimbus. Oblačná kupa na našem snímku sice ještě tropopauzy nedosáhla, ale její růst je tak rychlý, že se kolem jejího vrcholu vytvořil závojový oblak. Tato oblačná „sukýnka“ se vytváří jen u těch nejrychleji rostoucích oblaků. (foto Roman Klimek, Haluzická hájenka)

Tři úkazy v jednom snímku

11. 8. 2022

Po poledni nastala na obloze zajímavá situace. Kolem Slunce vykreslila mocná difrakce barevné soustředné kruhy, pod Sluncem se objevila „díra“ v oblaku zvaná „cavum“ a ještě níže tenká linka kondenzační čáry z letadla. I toto je speciální typ oblaku, který se ovšem nachází mnohem výš, až na hranici troposféry a stratosféry. O výšce kondenzační čáry svědčí stín, který tato čára vrhá na poloprůhlednou oblačnost pod sebou a která je patrná jako tmavá rovnoběžná linka v dolní části snímku.