Meteoléto 2021

/ 14.09.2021 /

Noční svítící oblaky

20. 6. 2021

Je skoro půl třetí ráno a Petr nemůže spát. Vstane, udělá si čaj a sleduje NLC kamery na stránkách ukazy.astro.cz pro případ, že by svou momentální nespavost mohl nějak smysluplně využít. A skutečně. Ve 2:30 se na kameře z Lovoše objevila noční svítící oblaka. Zamířil tedy na osvědčené pozorovací místo u odpočívadla pro kamiony nad nedalekým Věteřovem, odkud je krásný výhled nad severovýchodní obzor. Oblaka se vyšplhala jen nízko nad obzor, ale i pouhým okem byla patrná jako slabá 'polární' záře. Na fotografii se tato nejvýše položená a nejchladnější pozemská oblaka krásně vybarvila ve svitu úsvitu – to právě v mezosféře vycházelo Slunce. První mezosférická noční svítící oblaka tak byla letos zaznamenána až den před letním slunovratem – takřka v polovině sezóny. Na pozorování této nepředvídatelné oblačnosti nám zbývá už jen polovina pozorovacího času. Setkali jsme se s nimi letos ještě někdy? Ohlédněte se spolu s námi za meteorologickými úlovky letošního léta a uvidíte.

Duha nad krajinou dlouhých stínů

21. 6. 2021

Letní a zimní večery jsou typické dlouhou zlatou hodinkou. Slunce klesá k obzoru relativně pozvolna, pod menším úhlem než na jaře nebo na podzim. Pokud před Sluncem nepřechází oblaka, ozáří Slunce krajinu do zlata a také oblaka nabývají netradičních barev. Na krajinu Moravského Toskánska se v tuto dobu také promítají dlouhé stíny a máme-li štěstí na meteorologické jevy, je zaděláno na působivé fotografie. Například na snímku výše je zachycena krajina mezi Archlebovem a Žarošicemi a jasná část primární i sekundární duhy, ke které nás na fotografii pomyslně vede silniční cesta spojující obě tyto vesnice.

Surreální cumulonimbus mamma

21. 6. 2021

Den ale ještě neskončil. Za takových podmínek se vyplatí vyčkat si na západ Slunce, kdy se barva oblohy rychle mění a kdy nastává něco, co by se dalo v přirovnání ke zlaté hodince popsat jako oranžová a červená desetiminutovka – zkrátka západ Slunce se vším všudy. Bouřkové oblaky postupující od Brna na jihovýchod s sebou táhly nejen srážkové pruhy, na které se utvářela duha, ale také krajkovou vlečku – bouřkovou kovadlinu zdobenou oblačnými útvary mamma a rozprostřenou po celé obloze. To a taky Slunce nízko nad západním obzorem zadělalo na pěkný malér. Bouřková kovadlina působila jako bariéra, která směrem k pozorovateli propouští minimum světla rozptýleného na modré obloze. Oblaka i krajina kolem tak při západu Slunce odmodrala ještě víc než obvykle a každá fotka, která z fotoaparátu vyšla, působila dojmem záběru z Marsu pořízeného při prachové bouři. Bouřková kovadlina se zbarvila do medově zlatavé barvy a jen místy přes ni v nadhlavníku prosvítala skutečně fialová záře oblohy. Byl to zkrátka naprosto atypický, surreální pohled na pozemskou oblohu.

Supercela, nejčastější původce tornád

24. 6. 2021

Je polojasno, Slunce praží, zemský povrch se prohřívá, vrcholí příliv teplého vzduchu od jihu a na Česko míří studená fronta. Už několik dní se v komunitě profesionálních i amatérských meteorologů diskutuje o tom, že meteorologické modely prezentují 24. červen jako den bouřkových extrémů. ESTOFEX vydává nad jz. Moravou třetí stupeň a výstrahu před extrémními bouřkami s velkými kroupami. CAPE, střih větru, vlhkost vzduchu, helicita; všechny parametry jakoby naměřené nad americkou Tornado Alley nasvědčují tomu, že Česko zasáhnou supercelární bouře, nejčastější původci tornád na světě. Po páté hodině odpolední jsme nad Moravou pozorovali první bouřkové projevy – rozsáhlou šedou bouřkovou kovadlinu sahající do výšky 20 km, s doprovodnou oblačností mamma. Občas byly vidět blesky, slyšet hromy, cítit nesnesitelné dusno, ale jinak se nic zvláštního nedělo. Cestou zpět jsme nad jihozápadem pozorovali nápadně ukloněný stěnový oblak, který je mezi lovci bouřek známý spíše jako wall cloud. Právě z tohoto oblaku, utvářejícím se nejčastěji pod základnou supercely, se nejčastěji utvářejí tornáda. Vydáváme se do Strážovic, kde je lepší výhled. Bouře jde směrem na Kyjov. V její struktuře prosvítá nápadně zelená barva a každé dvě vteřiny se v ní ještě odráží namodralá záře blesků. Když okraj bouře zasáhne i nás, vracíme se. Na silnicích potkáváme rozsáhlé kaluže vody a popadané větve, na přední sklo padají kroupy. Po návratu zjišťujeme, že blízko Hodonína udeřilo tornádo kategorie EF4. Nezbývá než projevit soucit a doufat, že něco podobného v budoucnosti nezasáhne i naši hvězdárnu.

Beránky – oblaka hezkého počasí

1. 7. 2021

V letních měsících probíhá často během dne následující schéma chodu počasí - ráno bývá vymetená obloha a krásně jasno, ale jak začne Slunce hřát, začnou se tvořit oblaka, která postupem času houstnou a mohutní. Když se však na sklonku dne začne Slunce sklánět k západu, pozbyde svou sílu, nutící v konvektivních buňkách cirkulovat ohřátý vzduch vzhůru. Se zapadajícím Sluncem počne se oblačnost rozpadat a pak oblaka předají štafetu bezmračné noční obloze plné hvězd. Jedním z typických letních oblaků je tzv. „cumulus humilis“, neboli česky „plochý kupovitý oblak“, který se vyznačuje tím, že má větší základnu než výšku. Roztřepené okraje těchto oblaků na obrázku (tzv. „fractus“) svědčí o skutečnosti, že se tyto oblaky vzápětí po svém vzniku rozpadají. Někdy se tomuto typu oblačnosti také lidově říká „beránky“ a často bývají příslibem pěkného letního dne. To ovšem neznamená, že se během dlouhých teplých letních dní nemůže v pozdějších hodinách zformovat i mnohem mohutnější a rozsáhlejší oblak přinášející letní bouři.

Dvojitá duha

1. 7. 2021

Přesně týden po ničivé události na jižní Moravě se nad naší hvězdárnou vytvořila duha. Možná jako symbol toho, že smutek nemá trvat příliš dlouho.

Výjimečně jasná mezosférická oblaka

3. 7. 2021

Leží v mezosféře ve výšce asi 90 km. Krystalizují na meteorickém prachu. Jsou to nejvyšší a nejchladnější oblaka na Zemi. Svítí odraženým slunečním svitem v době, kdy je Slunce pod obzorem. V sobotu třetího července po desáté hodině večer se nad západním obzorem znovu rozzářila noční svítící oblaka. Na první pohled připomínala jemně vláknitý oblak cirrus, vysokou troposférickou oblačnost. Jeho složitá struktura byla jasně patrná i pouhým okem. S postupující tmou byl však oblak stále jasnější a rozsáhlejší a bylo čím dál jasnější i to, že se jedná o oblak ležící v mezosféře. I když ne v takové parádě, mezosférická oblaka se na obloze znovu objevila i následujícího dne. Téměř na den přesně jsme tak mohli oslavit pozorování z pátého července loňského roku, kdy se tato oblaka rozzářila takřka na celé obloze.

Pozitivní blesk CG+

27. 7. 2021

Focení blesků v krajině plné kopečků je buď dobrá zkouška odvahy nebo dobrá zkouška šílenství. Na vzdálenost 20-30 km je focení bouřek poměrně bezpečné, musíte si dávat pozor jen na jednu věc a tou je CG+, což je blesk původem z vrcholové části bouřkového oblaku. Vzdálený pozorovatel jej popisuje jako 'blesk z čistého nebe'. Je obvykle nositelem kladného náboje, ale mezi lovci bouří je znám především jako nositel několika rekordů: nejdelší, nejdéle trvající, nejhlučnější, nejsilnější a nejvíce smrtelný. Nejdelší zaznamenaný blesk měřil 709 km, nejdéle trvající trval 17 sekund. Je tedy jasné, že s blesky typu CG+ není radno si zahrávat. Tato fotografie byla pořízena ze vzdálenosti 25 km, bouřka se pohybovala směrem od pozorovatele směrem za Vyškov. Nad severním obzorem se mohutný bouřkový oblak rozsvěcel každých 20 sekund a krajinu letmo osvětloval Měsíc po úplňku. Hromy většinou nebylo slyšet a nad hlavou bylo možné místy pozorovat hvězdy. Byla to nádhera.

Cumulonimbus arcus

28. 7. 2021

Tak jako to loňské, i letošní meteoléto je ve znamení bouřkových situací. Bouřek bylo letos na Moravě poměrně dost a nesly s sebou pozoruhodné struktury. Sledujeme-li bouřkový oblak, který se přibližuje směrem k nám, můžeme se velmi často setkat s útvarem cumulonimbus arcus, který je v podstatě vyobrazením frontálního rozhraní – oblak se utváří na studené frontě. Z bouřkového oblaku vypadávají poměrně vydatné srážky, které ochlazují vzduch v okolí. Chladný vzduch klesá a zvedá před sebou teplý vzduch. Jak známo, vítr vane vždy ve směru od bouřky a je to právě studený vítr, který se až do příchodu bouře takříkajíc zvedá. Po přechodu oblaku arcus obvykle následují vydatné dešťové srážky. Máte-li možnost sledovat meteorologický radar, můžete poměrně dobře odhadnout odkud se právě blíží bouřkový oblak a oblak arcus na čele bouře nebo přeháňky můžete příští léto vyhlížet spolu s námi.

Negativní blesk CG-

8. 8. 2021

Blesky jsou nesmírně složité přírodní fenomény. Pokud jim však budete věnovat pozornost, všimnete si určitých zákonitostí. Říká se, že blesk nikdy neudeří do jednoho místa. To je pouze pověra, blesky přednostně zasahují vyvýšené objekty a ve velkoměstech mohou do téže stavby uhodit desítky blesků během jediné noci. Pohyb blesku je složitý. Dá se zjednodušeně popsat tak, že blesk si přednostně hledá co nejjednodušší cestu. Může se jednat o nejkratší cestu nejmenšího odporu, kudy se elektrický náboj nejsnáze šíří. Blesk mezi oblakem a zemí se nazývá CG a může mít buď kladný nebo záporný náboj. Kladný náboj mají obvykle blesky mířící z nejvyšší části bouřky, tento typ blesku jsme si zde již představili. Negativní blesky jsou mnohem častější a vyskytují se typicky přímo pod základnou bouřkového oblaku. Mohou být přímé nebo větvené (jako ten na přiloženém snímku). Obvykle se elektrický náboj nevybije pouze jednou, ale hned několikrát za sebou. Vodivý kanál se tak při každém takovém vybití drobátko posouvá. Za výjimečných podmínek, kdy se blesk vybíjí při velmi silných poryvech větru, se může vodivý kanál posouvat tak výrazně, že lze takový jev zachytit jakýmkoli fotoaparátem umožňujícím fotografování dlouhých expozic. Velice šikovným fotografem a také odborníkem na měsíční geologii, Pavlem Gabzdylem, byl stuhový blesk fotograficky zaznamenán letos 25. července nad Brnem. Stuhové blesky se na jeho vysoce kvalitních snímcích objevily hned několikrát a jsou tak významné, že si je vyžádali zahraniční odborníci a jsou nyní předmětem probíhajícího výzkumu.

Cumulonimbus pileus

10. 8. 2021

Na snímku je oblak pileus utvářející se nad vrcholkem bouřkové oblačnosti. Oblak pileus má tvar čepičky nad vrcholky oblaků a je ukazatelem silného vzestupného proudění. Často se s ním setkáváme u konvektivních oblaků s vertikálním růstem, jako je cumulus congestus nebo cumulonimbus. Vzniká v oblasti updraftu a vytváří se v důsledku přínosu vlhkého vzduchu do relativně sušších poloh, kde je zároveň dostatečně nízká teplota k tomu, aby z vlhkého vzduchu kondenzoval oblak. Nad kondenzační linií se tak vytváří čočkovitý oblak, v podstatě oblak lenticularis, který však není živený přísunem vlhkého vzduchu nad terénními překážkami, ale nad vzestupnými konvektivními proudy. V některých vzácných případech, jako na přiloženém snímku, má oblak pileus podobu připomínající oblak lenticularis duplicatus, kdy se vytváří hned několik oblačných čepiček nad sebou.

I v létě občas z nebe padá led…

16. 8. 2021

Průvodním jevem letních bouří může být i krupobití. V bouřkovém oblaku dochází k velmi rychlému vertikálnímu proudění vzduchu, přičemž tento vítr je tak silný, že dokáže udržet i velké kousky ledu, které se v něm tvoří. Teprve až dosáhnou takové velikosti, že je již tento vítr nedokáže unést začnou z oblaku vypadávat ve formě srážek. Krupobití, které provázelo bouři v odpoledních hodinách trvalo jen několik minut. Jinak zemi skrápěl velmi silný přívalový déšť. Kroupy, které dopadly v okolí ždánické hvězdárny měly velikost asi 1 cm. Představte si, jaké asi musely být podmínky uvnitř tohoto bouřkového oblaku, když v sobě dokázal udržet centimetrové kousky ledu! Inu i v létě může přijít pořádná zima, ale jen na chviličku…

Hradba oblaků a kovadliny jižně od Brna

27. 8. 2021

Oblaka se nachází v různých výškách. Na snímku jsou u obzoru patrná středně rozvinutá kupovitá oblaka typu mediocris, které mají přibližně stejně velkou základnu jako výšku. Jedná se o oblaka nízkého patra a z takovýchto oblaků téměř nikdy neprší. Když se však rozvinou více do výšky, mohou přejít přes formu congestus, kde výška oblaku převyšuje jejich základnu, až nakonec může jejich horní okraj dosáhnout do tropopauzy, což je hranice mezi troposférou a stratosférou. Zde dochází k teplotnímu zlomu, který nedovoluje kupovitým oblakům růst dále vzhůru a ty se začnou rozšiřovat do stran – vzniká tzv. kovadlina, neboli nimbus. Základna takovýchto oblaků je stále velmi nízká, ale jejich výška sahá až na vrchol troposféry, cca 10 km vysoko. Pod takto rozsáhlými oblaky - cumulonimby, již bývá šero a často bývají původcem letních bouří.