Měsíc plný otazníků

/ 25.08.2022 /

"Pavle, už jsi někdy držel v ruce Měsíc?" Na naši ždánickou hvězdárnu nám přijel přednášet o neuvěřitelném Měsíci neuvěřitelný Mgr. Pavel Gabzdyl, vystudovaný geolog, povoláním astronom a fotograf, který strávil stovky nocí s okem přilepeným k dalekohledu namířeným na Měsíc a později se s Měsícem seznámil tak osobně, jak jen to jde. Při svém studiu na Ústavu geologických věd, Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně se mu totiž dostaly do rukou vzorky, původem přímo z Měsíce! Jednalo se o lunární meteority, které byly z povrchu Měsíce vymrštěny během dopadu jiného vesmírného tělesa a které potom časem dopadly na povrch Země. Taková přírodní vesmírná doručovací služba měsíčních vzorků… Ve své přednášce Měsíc plný otazníků se nám v kontextu nových poznatků pokusil odpovědět na čtyři otázky, které na první pohled vypadají jednoduše, ale které ve skutečnosti jednoduché vůbec nejsou.

Otázka první – Jak veliký je Měsíc?

I když se to nezdá, Měsíc na obloze lze  bez problému zakrýt malíčkem na natažené ruce a ve skutečnosti se za malíček vejde dokonce dvakrát! Na fotografii pořízené mobilem se bude Měsíc jevit jen jako titěrný bod a pokud se pokusíte vyfotografovat například úplné zatmění Slunce, nebo Měsíce, budete dozajista zklamaní. Proč se nám ale zdá Měsíc na obloze větší? Za superúplňku, kdy je Měsíc v úplňku a současně v přízemí byste řekli, že je veliký skoro jako kolo od vozu. Přitom Měsíc v superúplňku se jeví jen asi o 14% větší než když je mikroúpňku, když je úplňkový Měsíc v odzemí a oproti standardnímu úplňku je superúplněk větší jen asi o 7%! Tak malého rozdílu si prakticky nemáte šanci všimnout. Je to stejné jako kdybyste ze vzdálenosti 3 metry pozorovali kovovou padesátikorunu (superúplněk), dvacetikorunu (standardní úplněk) a desetikorunu (mikroúplněk). Zřejmě zde platí, že přání je otcem myšlenky a ukazuje to, jak veliký vliv má na nás naše psychika. Stejně tak platí, že se nám Měsíc nízko nad obzorem zdá mnohem větší, než když je vysoko na nebi. I toto souvisí s našim subjektivním vnímáním reality a i tato otázka není dosud uspokojivě vysvětlena. Může to souviset s jasností, se srovnáváním s objekty na horizontu, ale zřejmě se jedná o kombinaci mnoha různých subjektivních aspektů. I souhvězdí se nám jeví u obzoru také větší než vysoko na nebi.

Otázka druhá – Jak vznikl Měsíc?

Náš Měsíc je pátý největší ve Sluneční soustavě a jediný velký měsíc u terestrických planet. Jak je možné, že si tak malá planeta jako Země může dovolit tak veliký Měsíc? Víme, že náš Měsíc je ochuzen o těkavé látky, že má méně železa než Země, systém Země – Měsíc má velký moment setrvačnosti a že měsíční orbita je k ekliptice skloněna asi o 5°. Kromě toho mají Měsíc a Země prakticky stejné izotopické poměry, takže obě tělesa musela vzniknout ve stejné části Sluneční soustavy. Asi v polovině 70. let byla publikována teorie velké srážky, která se dostala i do učebnic. V 90. letech se zdála situace jasná. S mladou Zemí se kdysi téměř tečně srazilo těleso o velikosti asi Marsu, vznikl ohnivý prstenec a následně z něj náš Měsíc. Jenže pak přišel rok 2001 a sním nová přesnější analýza vzorků, které dovezly posádky Apollo. Výsledek? Poměry izotopů nejsou jen podobné, ale úplně stejné! To ovšem znamená, že když je materiál Měsíce a Země totožný, nemůže být měsíční materiál složený z 80% z impaktoru, jak předpokládá teorie velké srážky. V současnosti existuje hned několik teorií vzniku Měsíce, ale žádná nedává úplně přesné výsledky. Jistě víme jen to, že Měsíc vznikl úplně jinak než všechny ostatní měsíce ve Sluneční soustavě. Je prostě výjimečný!

Otázka třetí – Jak Měsíc vypadá?

Měsíc má vázanou rotaci a tak ze Země nemůžeme říct jak vypadá, vidíme trvale jen jeho přivrácenou stranu. Přitom právě odvrácená měsíční strana je neobyčejně zajímavá. Nejsou zde skoro žádná měsíční moře, protože měsíční kůra je zde asi dvojnásobně mocnější než na přivrácené straně. Zato je zde očima těžko rozpoznatelná deprese, obrovská impaktní pánev zvaná Jižní pól- Aitken (dále jen JPA) o průměru asi 2500 km a hloubkou 12 km, pravděpodobně největší impaktní struktura v celé Sluneční soustavě! Objevila ji teprve v roce 1994 sonda Clementine. Největší měsíční moře se samozřejmě nachází na přivrácené straně a jmenuje se Oceán bouří. V roce 2000 zjistila sonda Lunar Prospector, že právě v Oceánu bouří se nachází nejvíce radioaktivních prvků, například thoria (tzv. KREEP bazalty). Dále se v roce 2013 díky sondám Grail ukázalo, že po obvodu Oceánu bouří existuje ohromný magmatický systém lemovaný podpovrchovými riftovými zónami. Jde patrně o jednu velikou pokleslou tektonickou desku. Struktura JPA se přitom nachází prakticky přesně na opačné straně Měsíce než Oceán bouří a zřejmě to není náhoda. Impaktní pánev JPA se vytvořila po dopadu obrovského meteoritu a tepelné vlny, které při tom vznikly způsobily nahromadění tepla a radioaktivních prvků na opačné straně Měsíce! To vedlo ke ztenčení měsíční kůry a dalo vzniknout trhlinám, kterými se v průběhu následujících milionů let vylily na povrch tmavé bazalty a zaplnily prolákliny po dřívějších velkých impaktech. A tak vnikla moře na přivrácené straně Měsíce a tak dostal náš kosmický soused svoji tvář.

Poslední otázka – proč někomu Měsíc vadí?

Měsíc vadí nejvíc kupodivu asi astronomům, kterým znemožňuje pozorování slabých nebeských objektů, například meteorů. Nicméně říká se, že i některým lidem se v období kolem úplňku hůře spí. V poslední době však žije většina z nás ve velkém světelném smogu a v noci často sledujeme jasné obrazovky s nezdravým modravým světlem, proti kterým náš Měsíc úplně bledne. Přesto existují studie, které na velkých vzorcích lidí ukazují, že Měsíc má vliv i na lidi, kteří jej vůbec nepozorují a prý nejhorší spaní nastává u některých lidí jeden až dva dny před úplňkem. Snad to souvisí s životem našich dávných předků, pro které byl Měsíc jediným zdrojem světla v noci a možná proto máme hluboko uvnitř nás samých zakódované nějaké historické genetické hodiny, nějaký cyklus, kterým nás Měsíc podvědomě ovlivňuje. Avšak největší vliv má Měsíc určitě na člověka, který se na něj dívá a přemýšlí o něm. Takového člověka může doslova uhranout svojí krásou a zajímavostí. Měsíc je úžasný společník naší planety i nás samých a je ozdobou nočního nebe.

O Měsíci ještě zdaleka nevíme vše. Jeho výzkum v posledních letech ukázal, že náš kosmický soused je mnohem komplikovanějším tělesem, než jsme si doposud mysleli. V skvělé přednášce Pavla Gabzdyla jsme se dozvěděli o nových názorech na vznik Měsíce, o dosud nevysvětlených jevech, a také o jeho vlivu na život na Zemi.

Na hvězdárně si návštěvníci mohli (a nadále mohou) zakoupit publikaci „Průvodce po Měsíci“, ve které přehledně a velice poutavě Pavel Gabzdyl sepsal své zkušenosti s pozorováním Měsíce snad ve všech možných světelných podmínkách. Tato útlá, ale skvělá knížečka je jedinečná tím, že popisuje 12 vybraných měsíčních útvarů během celého měsíčního dne. Jedná se o dvacetiletou práci a výsledek stojí za to. K dostání je kromě hvězdárny ve Ždánicích rovněž na Hvězdárně a planetáriu v Brně. Moc Pavlovi děkujeme a budeme se těšit na jeho další přednášku a na další publikaci.

Mgr. Petr Hykš a Mgr. Pavel Gabzdyl před jejich společnou Geologickou mapou Měsíce na ždánické hvězdárně.