Kometa s pořadovým číslem 1 aneb nejznámější kometa všech dob

/ 10.02.2025 /

Komety jsou neskutečně zajímavá kosmická tělesa, která budí pozornost lidí již od nepaměti. Ale o skutečné povaze komet neměli lidé dlouho ponětí. Po celá staletí překvapoval tento fenomén pozorovatele svým náhlým zjevem na obloze a je zajímavé, že prakticky bez výjimky byly komety spojovány s předzvěstí něčeho špatného (hladomory, epidemie, války a živelné pohromy…). Pokus o vysvětlení podstaty komet nabídl Aristoteles (384 –322 př.n.l.), který je považoval za meteorologické jevy v atmosféře. Naproti tomu indický učenec Varāhmihir (505-587 n.l.) považoval komety za kosmická tělesa, která se objevují periodicky. Historicky nejaktivnější v pozorování komet byli Číňané. První dáma mezi kometami, Halleyova kometa, které byla přednáška Petra Hájka věnována především, byla v Evropě vyobrazena na gobelínu zobrazující korunovaci anglického krále Harolda v roce 1066. A dále na počátku 14. století, na slavné a velice realistické fresce Giotta di Bondoneho v kapli Scrovegni v Padově. Právě odtud pochází kometa jako symbol betlémské hvězdy a Vánoc. Jako první dokázal kosmickou podstatu komet Tycho Brahe, když se mu podařilo změřit, že velká kometa z roku 1577 je nejméně 4x dál než Měsíc. Další průlom znamenalo dílo Isaaca Newtona, který prokázal, že pohyb komet řídí gravitace a jejich trajektorie má podobu řezu kužele. Na základě této myšlenky jeho současník Edmond Halley zjistil, že 3 z 23 komet mezi roky 1337 –1698 mají podobné orbitální elementy a půjde tedy zřejmě o stejnou kometu. Předpověděl dokonce její návrat na roky 1758–9 a i když se sám již této doby nedožil, objevil ji německý astronom Johann Gregor Palitzsch. Z úcty k Halleyovi pak dostala označení 1P/Halley. Byl to dokonalý triumf nebeské mechaniky. Dnes se o kometách ví, že se jedná o malá ledová, ale přitom velice tmavá tělesa, přilétající do blízkosti Slunce z velkých vzdáleností. Jádro komety si můžete udělat i doma – vezme se voda, smíchá se s tonerem z tiskárny a trochou organických látek, směs se promíchá s pevným oxidem uhličitým a celé se to nechá zmrznout. Z povrchu kometárních jader se pak v blízkosti Slunce uvolňují lehké těkavé látky, které sluneční vítr nasměruje směrem od Slunce a tak se na své odletové dráze komety pohybují ohony dopředu.

Samotná Halleyova kometa již byla v historii pozorována mnohokrát i když ve své době neměli lidé samozřejmě nejmenší tušení, že se jedná o tutéž kometu. Nejvíce se k Zemi přiblížila v roce 837 a to na vzdálenost pouhých 5,1 milionu kilometrů. Byla tehdy pozorována 40 nocí a maximální délka ohonu dosáhla 60°! Oběžná doba Halleyovy komety 76 let je srovnatelná s délkou lidského života a také proto je pro nás tato kometa tak symbolická. Například Mark Twain ve svém životopise z roku 1909 napsal: „Přišel jsem s Halleyovou kometou v roce 1835. Příští rok se opět vrátí a já očekávám, že s ní odejdu.“ Tato předpověď se mu splnila, zemřel 21. dubna 1910, den po průchodu Halleyovy komety přísluním... Návrat komety v roce 1910 byl vskutku výjimečný. Nejen že se geometricky jednalo o poměrně těsný průlet, ale navíc Země prošla ohonem komety. A protože v něm astronomové před tím identifikovali oxid uhelnatý a jedovaté sloučeniny na bázi kyanu, vznikla ve veřejnosti dokonce obava z možné otravy. Již tehdy byly sdělovací prostředky mocné a mnozí pochybní obchodníci prodávající speciální pilulky, plynové masky a deštníky proti kometě se snažili šířit paniku a těžili ze strachu lidí. V podstatě se to do dnešních dnů moc nezměnilo, jen namísto letáků a inzerátů v novinách používají současní obchodníci se strachem, dezinformátoři a šiřitelé všelijakých konspiračních teorií řetězové E-maily a sociální sítě.

Návrat v roce 1986 nebyl pro našince ze střední Evropy bohužel moc příznivý a Halleyova kometa byla vidět špatně. Nicméně v mezičase se vyvinula kosmonautika a tak k Halleyově kometě zamířilo hned několik kosmických sond. Výjimečnou mezi nimi byla bezesporu první evropská meziplanetární sonda Giotto, která téměř sebevražedně prolétla v těsné blízkosti jádra komety a pořídila historicky první snímky samotného jádra. Poznání lidstva o kometách se díky sondám dostalo na zcela novou úroveň.

V současnosti se Halleyova kometa nachází na té nejvzdálenější části své elipsy, daleko za drahou Neptunu. Odsluním prošla v prosinci 2023 a už se k nám nyní pomalu blíží. Další její návrat se očekává v červenci 2061 a pak se můžeme opět těšit na velice pěknou vlasatici zdobící severní horizont. Možná však už tou dobou nebudete mít tak dobré oči a také světelné znečištění může být na tak vysoké úrovni, že si ji pozemští pozorovatelé moc neužijí. Určitě ale bude dobře vidět z kosmu a tak si třeba budete moci koupit v té době již cenově dostupnou letenku na oběžnou dráhu, nebo i dražší a navštívit Měsíc. Od posledního návratu Halleyovy komety v roce 1986 se na naší planetě mnohé změnilo a nikdo tehdy nedokázal odhadnout, jak bude vypadat náš svět, naše civilizace a naše technologie v roce 2025. Přibližně stejně dlouhý časový úsek nás do dalšího návratu této slavné vlasatice ještě čeká. Nicméně pokud už nepatříte přímo k mladé generaci a chtěli byste Halleyovu kometu přeci jen spatřit, můžete navštívit naše ždánické planetárium. Zde není problém přenést se i do doby kolem letního slunovratu roku 2061... Astronomové zjistili, že Halleyova kometa se na své současné oběžné dráze nachází už nejméně 16 000 let a ve svých zaznamenaných podobách nevykazuje žádné zjevné známky stárnutí nebo optických změn. A tak se naši potomci mohou těšit ještě na nesčetné další návštěvy této kometární první dámy.

Přednáška Petra Hájka přilákala velké množství návštěvníků.

Edmund Halley sice svoji kometu přímo neobjevil, ale předpověděl její návrat. I když se dnes komety pojmenovávají po svých objevitelích, ta nejslavnější ze všech tvoří v tomto směru výjimku. Ale to nevadí, tento anglický královský astronom si svou kometu určitě zaslouží.

Doposud nejlepší snímek jádra Halleyovy komety se podařilo získat pomocí evropské sondy Giotto. V roce 1986 byl zřízen první přímý televizní přenos mezi kometou a Zemí a lidé poprvé spatřili toto temné těleso.

Jádro Halleyovy komety, jak ho vidí naše ždánické planetárium. Nachází se v současnosti velice daleko od Slunce, takže je úplně zmrzlé a nejeví žádné známky kometární aktivity.

V čase jsme se přenesli ze současnosti do roku 2061. Takto bude začátkem léta ráno zdobit jasná Halleyova kometa severovýchodní horizont.

Říká se, že astronom nikdy nespí a snad je to i pravda. Například nevšedního dne 1. ledna 1801 objevil italský astronom Giuseppe Piazzi první těleso mezi Marsem a Jupiterem nazvané Ceres a o Vánocích v noci z 24. na 25. prosince 2024 si zase nadělil svoji vánoční kometu Martin Mašek. Je to prozatím poslední kometa objevená našim astronomem a pojmenovaná je samozřejmě po něm: C/2024 Y1 (Mašek). Gratulujeme!

Přednáška RNDr. Petra Hájka byla moc hezká, snoubilo se v ní řemeslo astronoma, protože Petr Hájek byl dlouholetým ředitelem hvězdárny ve Vyškově a současně jeho současná profese pedagoga, ředitele Střední školy polytechnické ve Vyškově.