Jak nejlépe pozorovat vesmír ze Země aneb Evropská jižní observatoř

/ 25.09.2024 /

Evropská jižní observatoř (ESO) byla založena v roce 1962, kdy pět zakládajících evropských zemí podepsalo dohodu o tom, že společně postaví velký astronomický dalekohled na jižní polokouli. Do té doby totiž žádný opravdu velký dalekohled na jižní polokouli nestál a navíc je možné odtud velmi dobře pozorovat jádro naší Galaxie a také obě Magelanova oblaka, což samozřejmě znamená obrovský vědecký přínos. Nejvhodnějším místem pro stavbu se ukázala poušť Atacama v Chile a tak začaly na vrchu La Silla v Chile postupně růst dalekohledy ESO, kterým vévodil 3,6 metrový teleskop spuštěný do provozu v roce 1976. Postupně se také rozrůstal počet členských zemí a po velmi úspěšném českém pořadatelství konference Mezinárodní astronomické unie (IAU), která proběhla v roce 2006 v Praze se k ESO připojila i naše republika. Poté, co česká firma ProjectSoft HK robotizovala na observatoři La Silla dva dalekohledy o průměru 1,5 metru, získali naši astronomové také polovinu pozorovacího času těchto teleskopů, stojících na místě s fantastickými pozorovacími podmínkami. V roce 2000 spustila ESO provoz doposud nejvýkonnějšího dalekohledu světa sestávajícího ze čtyř 8,2 metrových teleskopů, který se nazývá VLT (Very Large Telescope) a který se nachází na vrchu Paranal. Kromě toho provozuje ESO spolu s dalšími partnery unikátní systém šedesáti šesti antén ALMA pracujících v milimetrovém a submilimetrovém pásmu. Tyto jsou postaveny na náhorní plošině Chajnantor v nadmořské výšce více než 5000 metrů, výše jsou už jen satelity...

RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D. je jednak členkou IAU a rovněž zástupkyní naší republiky na ESO, takže informace z této instituce má tak říkajíc z první ruky. Seznámila nás s historií ESO a podrobně nám popsala funkci VLT (aktivní a adaptivní optiku, interferometrii i pozorování v optické a infračervené oblasti). Princip interferometrie využívá kromě VLT také například ALMA, ale u VLT se jedná o viditelné světlo a tento systém skutečně nemá ve světě obdoby. VLT je dnes právem považován za nejvýkonnější pozemní teleskop světa. Soňa Ehlerová nás pak seznámila také s některými výsledky vědeckých pozorování na ESO. Zaměřila se na zajímavosti týkající se rudého veleobra Betelgeuze, srážky neutronových hvězd – tzv. kilonovy a vznik některých těžkých chemických prvků, výzkum ranných fází vývoje vesmíru a temné látky, detekci exoplanet, čili planet u cizích hvězd a sledování centrální oblasti naší Galaxie. Z uvedených příkladů bylo patrné, že se jednotlivé detektory přístrojů i celé observatoře ESO vzájemně doplňují a vytváří tak společně ucelený obraz vesmíru. A jaká je budoucnost ESO? V současné době se staví na hoře Armazones nový Extrémně velký teleskop (ELT) o průměru téměř 40 metrů. Tento dalekohled je již ve značně pokročilé fázi výstavby a první světlo se očekává v roce 2028. Předpokládané rozlišení pětinásobně předčí rozlišení současného VLT a šestinásobně rozlišení kosmického dalekohledu JWST, ale zřejmě největší výhodou bude obrovská sběrná plocha segmentového zrcadla, které více než dvacetinásobně předčí VLT a čtyřicetinásobně JWST. Co se pomocí něj objeví samozřejmě nevíme, ale jisté je, že posune pozorovací možnosti v optickém oboru na kvalitativně lepší úroveň. ELT zůstane určitě po mnoho následujících let největším okem do vesmíru lidstva. Dalším velkým projektem ESO, o kterém se Soňa Ehlerová zmínila a na kterém participuje i Česká republika, je Chrenkov Telescope Array Observatory (CTAO) pro astronomický výzkum v oblasti gama záření. Jeden prototyp zařízení pro CTAO si lze prohlédnout například i na hvězdárně v Ondřejově a pokud byste chtěli zavítat přímo na ESO do Chile, pak vězte, že observatoř La Silla sice není běžně přístupná pro veřejnost, nicméně pořádají se prohlídky u osmimetrových dalekohledů na Paranalu. ESO prostě stojí za to. Je symbolem vzájemné spolupráce mnoha národů a příkladem toho, že společnými silami lze docílit mnohem více, než by zvládl kterýkoliv národ samostatně.

Přednáška byla moc pěkná a zajímavá a těšila se zaslouženému zájmu.

Soňa Ehlerová nás seznámila i s vědeckými výsledky výzkumu vesmíru na ESO.

Budoucnost ESO patří dalekohledu ELT o průměru 39,3 metru.

Letos v létě pokročila výstavba ELT do fáze, kdy probíhá opláštění kopule dalekohledu. Jedná se o jediný dalekohled světa této kategorie, který se skutečně reálně staví, osud dvou dalších obřích dalekohledů (Thirty Meter Telescope a Giant Magellan Telescope) je v současnosti naprosto nejasný z důvodu financování.

Je nám velikou ctí, že Soňa Ehlerová přijala naše pozvání do Ždánic a věnovala nám svůj čas.