Jak najít meteorit

/ 17.07.2024 /

Nejprve je potřeba si ujasnit názvosloví. Meteor je světelný jev v atmosféře, které vyvolává rychle prolétající kosmické tělísko a když dosáhne vysoké jasnosti, říká se mu bolid. Meteoroid je toto těleso ještě ve volném vesmíru, které nijak nezáří, přičemž může pocházet nejpravděpodobněji z nějakého asteroidu, případně z komety. Meteorit je pak těleso, které přežilo průlet atmosférou a spadlo až na povrch Země. Většinou se jedná o na první pohled obyčejné „šutry“ (kamenné - 92.8%), vzácnější jsou železné (5,7%), přičemž velmi zajímavé jsou na pomezí železo-kamenného (1,5%) s lesklými a průsvitnými strukturami. Některé kamenné meteority mohou dokonce pocházet z Měsíce, Marsu, nebo například planetky Vesta, které se k nám dostaly jako odrobinky při vzniku kráterů způsobených dopadem jiných meteoroidů na tato tělesa. Železné meteority pochází zase z jader planetesimál u kterých došlo k diferenciaci materiálu podle hustoty. Dva čeští astronomové, kteří se velmi zasloužili o rozvoj meteorické astronomie byli RNDr. Jiří Grygar, CSc., který mimo jiné proslul i jako vynikající popularizátor astronomie a RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc., který jako první na světě vypočítal dráhu pozorovaného bolidu Příbram, na základě čehož byly později úlomky meteoritu skutečně nalezeny. Takovému meteoritu, u kterého lze navíc určit jaká byla jeho původní dráhu ve Sluneční soustavě, se pak říká „meteorit s rodokmenem“. Také se zasloužil o vybudování sítě pozorovacích meteorických stanic, které umožňují počítat prostorové parametry drah meteorů a bolidů. Dodnes tvoří čeští astronomové naprostou světovou špičku v tomto oboru, meteoritů s rodokmenem existuje dnes na celém světě asi padesát a z toho téměř o polovinu se zasloužili čeští vědci. Vedle drahých profesionálních celooblohových kamer lze ke snímání drah meteorů s dostatečnou přesností využít i poměrně levné komerčně dostupné televizní kamery a pokud jsou pak k dispozici i přesná meteorologická data, zejména směr a rychlost větru v různých výškách, mohou si zkusit vypočítat místo dopadu dokonce i amatéři, ovšem není to úplně jednoduché. Zajímavé jsou v této souvislosti například internetové stránky www.smph.cz a není bez zajímavosti, že jednou z pozorovacích stanic meteorických sítí CeMeNT a CSMON je také naše ždánická hvězdárna. V souvislosti s historickými meteority se hovoří pouze o pádech, protože samozřejmě neexistují žádné fotografické záznamy jejich letu po nebi. A jak poznáme meteorit? Meteority mívají zpravidla tmavší kůrčičku, která vznikne roztavením a utuhnutím materiálu tělesa během letu atmosférou. Na povrchu mohou mít i rýhy, vzniklé orientací tělesa během letu, když získalo aerodynamický tvar. Meteority bývají trošku těžší na omak, protože obsahují 10% - 20% železa. Bývají také magnetické. Na nábrusu, nebo lomu bývají někdy vidět tzv. chondule, neboli chondry, což jsou malé kuličky. Po nějaké době dochází k oxidaci a vzniku rzi. Na povrchu bývají občas i důlky – regmaglypty, způsobené turbulentními víry při průletu tělesa atmosférou. Pseudometeority jsou pak všechny domnělé nalezené meteority, které však nejsou opravdovými meteority. Zpravidla to bývají různé kusy železité horniny, struska, kousky skla a podobně. Může se přitom jednat o mnohdy velice pěkné a zajímavé kamínky. Na otázku, zda je čerstvě spadlý meteorit horký odpověděl Jan Kondziolka, že po temné dráze, kdy v atmosféře meteoroid nesvítí, trvá průlet a intenzivní brždění jen poměrně krátce a potom následuje několikaminutový volný pád na zemský povrch. Takže spíše bývá jen vlažný a určitě by neměl nic zapálit. Vnitřek meteoritu zůstává stále chladný a prakticky netknutý, protože nejvíce rozžhavené částečky se navíc z padajícího tělesa ztrácí ablazí. Tělíska z meteorických rojů, například Perseidy, na zem prakticky nikdy nespadnou, protože vesměs zanikací mnoho desítek kilometrů vysoko. Bylo toho mnohem více, co nám Bc. Jan Kondziolka během přednášky prozradil, ale v každém případě platí, že pokud najdete v přírodě nějaký podezřelý kamínek, raději rovnou nejásejte z nálezu meteoritu, ale zajděte s ním na nejbližší hvězdárnu, jejíž pracovníci ví, na koho se obrátit o odbornou pomoc. A pokud se z vašeho kamínku pak nakonec posel z nebes přeci jen vyklube, budete mít z toho o to větší radost!

Přednáška byla velice pěkná a zajímavá v podstatě s ní začínala víkendová akce „Letní setkání pod hvězdami“, kterou na na naší hvězdárně zorganizovala Společnost pro meziplanetární hmotu při ČAS.

Bc. Jan Kondziolka nás vzal ještě na dvorek před hvězdárnu, kde jsme společně naslouchali zvuku sov a netopýrů. Netopýři se však cudně schovávali a vylétli až ve chvíli, kdy návštěvníci odešli, ale i tak to bylo zajímavé, protože jsme se s Honzou Kondziolkou naučili rozeznat hlasy některých našich sov a zjistili, že podobně jako u lidí se liší hlasy sováků a soviček. Byl krásný večer a hezká chvilka na této naší planetě, při které jsme kromě sov zaslechli i mnoho dalších živočichů, kteří ve dne spí a v noci bdí.

Honza a Matěj Kondziolkovi na hvězdárně ve Ždánicích.