Hvězdářský příměstský tábor 2020

/ 29.08.2020 /

O tom, že vesmír je báječné místo pro život, se během posledního srpnového týdne mohlo přesvědčit 14 dětí na příměstském táboře věnovaném vesmíru. Tento tábor uspořádal Dům dětí a mládeže ve Ždánicích a účastnili se ho děti ve věku od pěti do dvanácti let. Každý den, od 8:00 do 16:00 hodin, byl zaměřený na jinou část astronomie a dění nad našimi hlavami. Pondělí bylo věnováno Slunci, úterý Měsíci a Zemi, středa planetám a ostatním tělesům Sluneční soustavy, ve čtvrtek jsme se vydali daleko do říše hvězd a až na samotný okraj vesmíru a pátek jsme věnovali fenoménu UFO a ufounům. Každé ráno jsme se setkávali v Domě dětí a mládeže ve Ždánicích. Dopoledne bylo vyplněno hrami, povídáním na dané téma a bezpečným pozorováním Slunce astronomickým dalekohledem. A protože jsme měli štěstí na dobré počasí, mohli si naši malí hvězdáři všimnout, jak se Slunce každý den mění. I když se nacházelo v minimu své aktivity, protuberance na okraji slunečního disku se proměňovaly skoro jako živý tvor. Po obědě jsme trávili čas na ždánické hvězdárně, kde jsme si prohlédli kosmonautickou výstavu, pouštěli hvězdářské pořady i pohádky v planetáriu, hráli si v klubovně DDM a prováděli různé experimenty. Novinkou pro všechny byl například holografický projektor, kterým jsme si promítli Slunce a všechny planety Sluneční soustavy. V pozorovatelně se děti rovněž naučily zakreslovat sluneční fotosféru zobrazenou projekčním dalekohledem a někteří se těší, že budou v této aktivitě pokračovat i dlouhodobě, v rámci pravidelného hvězdářského kroužku. Jedná se totiž o nejdéle běžící experiment ve vědě jako takové a jednu z možností, kde se mohou ve vědě uplatnit i naši malí hvězdáři. Byl to krásný týden vyplněný především hrami, ale i poznáním, že náš vesmír je neskutečně krásný, ale také zajímavý a dostupný pro každého, kdo se umí dívat a divit.

Hvězdářského příměstského tábora se zúčastnilo 14 malých příznivců astronomie.

Protože nám přálo počasí, každý den jsme si nenechali ujít pozorování Slunce.

Slunce bylo sice beze skvrn, ale na okraji slunečního disku tančily protuberance.

Pomocí solarografu, který jsme si zpracovali, jsme si ukázali chod Slunce i oblačnosti po obloze a proč se střídají roční období.

Část času byla věnována hrám většinou s kosmickou tématikou, ale našel se i prostor pro volné tvoření.

Na hvězdárně jsme si prolezli lunární modul. Naši hvězdoplavci mohou potvrdit, že v kosmické lodi Apollo skutečně moc místa nebylo.

Na poslední příčce tohoto žebříku se obvykle říká: „Je to malý krok pro člověka a veliký skok pro lidstvo…“

V planetáriu byly připraveny fulldomové projekce i pohádky pro naše nejmenší hvězdáře.

Součástí pořadů byly rovněž různé fyzikální experimenty. Jedním z nich byl také holografický projektor promítající Sluneční soustavu.

Historicky nejstarším a stále probíhajícím experimentem ve vědě je ruční zakreslování sluneční fotosféry.

Přestože na Slunci nebyly žádné sluneční skvrny, byla po celém Slunci patrná granulace a rotace Slunce se dala během několika dní ukázat pomocí posunu fakulových polí.

Za snahu ve hrách, plnění různých úkolů, pomáhání a podobnévěci, získávali malí hvězdáři hvězdičky na své vlastní nebe.

Hvězdářský příměstský tábor byla taková hezká kapka v ohromném moři vesmírného času.

Nejmenším a nejmladším členem naší skupiny byla malá jiřička, vypadená z hnízda a nalezena na Haluzické hájence jeden den před začátkem příměstského tábora. Po celou dobu tábora jsme se o ni všichni společně starali a děti jí nosily z domu mouchy :-). Jmenovala se Altair, což je nejjasnější hvězda ze souhvězdí Orla a i když to s ní z počátku nevypadalo úplně dobře, nakonec se měla krásně k světu.