Hvězdáři sobě!

/ 13.03.2023 /

Dva klarinety a fagot není zase tak netypická kombinace nástrojů, jak by se na první pohled mohlo zdát. O tom nás přesvědčili prof. RNDr. Zdeněk Mikuláček, CSc., doc. MUDr. Jaroslav Strmiska a Natálie Khemlová, tvořící trio Komorní dechové harmonie Brno v koncertu nazvaném „Hvězdáři sobě!“.

Koncert uváděl laskavým a vtipným slovem Zdeněk Mikulášek, profesor Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, bývalý dlouholetý ředitel brněnské Hvězdárny a planetária a v neposlední řadě příznivec naší ždádnické hvězdárny. Na úvod zazněla svěží hudba Františka Xavera Duška, přítele Wolfganga Amadea Mozarta a dále tři renesanční tance od Paula Peurla. Následovaly skladby od jedné z největších hvězd hudebního nebe všech dob, geniálního Wolfganga Amadea Mozarta. Komponoval velice důkladně promyšlené skladby, jejichž stavba svědčí o bezesporném citu autora pro matematiku. Jean-Jacques Rousseau se o této hudbě zmiňuje jako o krásném počítání. Mozart si prý dokonce na kraje partitur zapisoval i vzorečky! Ždánickou hvězdárnou zaznělo Mozartovo Divertimento B-dur, č. 2 a atmosféra připomínala čas na renesančním zámku. Tato hudba potěšila každého návštěvníka hvězdárny, stejně jako kdysi těšila renesanční šlechtice.

Překvapením pro posluchače byl potom přídavek – skvostné adagio od Ludwiga van Beethovena pro dva klarinety a fagot.

Přelom 19. a 20 století byla doba velkých vědeckotechnických očekávání, ale termodynamika byla v té době teprve v plenkách. Hudební skladatel Julius Fučík, žák Antonína Dvořáka a autor jedné z nejhranějších skladeb - Pochod gladiátorů, je také autorem zajímavé skladby s názvem Perpetuum mobile. Dnes je již sice jasné, že perpetua mobile prvního ani druhého druhu díky prvnímu a druhému zákonu termodynamiky fungovat nemohou, ale stejnojmenná skladba Julia Fučíka se hrává dodnes. Vypadá to, že se Fučíkovi navzdory přírodním zákonům podařilo vytvořit jedno funkční perpetuum mobile, které pracuje dodnes.

Odlehčený závěr koncertu patřil skladbám „Vždy milá – mazurka“ od Františka Kmocha a „Česká polka“ z opery Lesův pán od Bohuslava Jeremiáše. Ukázali jsme si, že tanec polka není zdaleka tak rychlý, jak si většina lidí představuje.

Astronomie, matematika a fyzika má k hudbě blíž, než by se na první pohled zdálo. Snad to souvisí s onou hudbou sfér Johannese Keplera a s harmonií, kterou je prostoupen celý náš vesmír. I pohled na oblohu plnou hvězd je dech beroucí a ne nadarmo se říká, že pokud má mít nějaká vědecká teorie šanci na úspěch, měla by být také elegantní a krásná. A můžeme dodat, jako hudba, která zazněla na naší hvězdárně.

Celý jarní koncert „Hvězdáři sobě“ se vydařil a to jednak díky vynikajícímu provedení skladeb od tria Komorní dechové harmonie Brno a jednak díky zajímavému průvodnímu slovu prof. Zdeňka Mikuláška. S hudbou je to jako s vínem. Může vám chutnat, ale pokud se o tomto lahodném moku dozvíte navíc nějakou tu zajímavost z jeho zákulisí, bude vám určitě chutnat ještě mnohem lépe.

O tuto kulturní akci byl zájem, o čemž svědčí množství rezervací. Nakonec musela být doplněna ještě další sedadla.

Koncert se konal ve foyer ždánické hvězdárny, protože pro hudbu je zde nejlepší akustika ze všech prostor hvězdárny. Slovem provázel prof. Zdeněk Mikulášek.

Trio Komorní dechové harmonie Brno v akci.

Zasloužený potlesk.

Trio Komorní dechové harmonie Brno, zleva Jaroslav Strmiska, Natálie Khemlová a Zdeněk Mikulášek. Velice si vážíme toho, že trio Komorní dechové harmonie přijalo naše pozvání a tak mohl proběhnout tento koncert v prostorách hvězdárny ve Ždánicích.