Historie měření Země a navigačních metod pomocí hvězd

/ 21.12.2019 /

Žijeme na třetí planetě od Slunce, největším tělese ve Sluneční soustavě s pevným povrchem. Považujeme za přirozené, že každý ví, že globus je zmenšený model naší planety v určitém měřítku a že každé dítě se ve škole učí o našem místě ve vesmíru. Jen málokdo si však uvědomuje skutečnost, že to jak vypadá svět, ve kterém žijeme, byla po většinu doby existence lidstva pro lidstvo záhadou. Obraz tvaru i velikosti našeho světa se v šeru historie vykresloval jen zvolna. První střípky této velkolepé mozaiky poznání začali skládat takoví velikáni antického světa, jako byli Thalés z Milétu, Pythagoras, Aristotelés, Hipparchos, nebo Ptolemaios. Během času se ukázalo, že Země je kulatá a první správné měření její velikosti provedl již v antice správce alexandrijské knihovny, Eratosthenés z Kyrény. Když si uvědomíme, že tento člověk měl k dispozici pouze kolo a chytrou hlavu, je jeho způsob měření zemského oblouku jednoduše geniální.
Ve středověku byly nositeli vzdělanosti především Arabové, kteří navázali na Babyloňany, Egypťany a Řeky a kterým se povedlo změřit velikost Zeměkoule nezávisle na Eratosthénovi, naprosto jedinečným způsobem, určením rozdílu skutečného a astronomického horizontu.
Avšak nejen určování velikosti naší planety, ale nesmírně zajímavé a důležité byly i metody určování azimutů a zeměpisných souřadnic. Ve starém Egyptě se fenoménem staly pyramidy, a to zejména co se týká přesnosti jejich orientace, nebo určování pravých úhlů. Ve starém Římě využívali zeměměřiči jednoduchou, ale velmi důmyslnou pomůcku, tzv. gromu, zařízení pro určování nejen pravých úhlů, ale také zeměpisných šířek. Velice důvtipná byla také metoda využívající pravoúhlé trojúhelníky pro vytyčování směrů ražby tunelů. 
A jaké bylo zeměměřictví v našich zemích? Na univerzitě, kterou založil Karel IV, se na fakultě sedmera svobodných umění vyučovalo též astronomii, geodézii a matematice. Osvícení panovníci si vzdělaných lidí velmi vážili a svědčí o tom například císař Rudolf II, kterému radil Tadeáš Hájek z Hájku a který kolem sebe shromáždil nejlepší vědce a umělce své doby, mezi nimi Tychona Brahe a Johannese Keplera, kterým mimochodem velmi dobře platil. 
Zeměměřictví a astronomie jsou spolu velice úzce spjaty a svědčí o tom například i způsob navigace lodí na širém moři, když pobřeží zmizelo námořníkům z dohledu. Cestu do dalekých krajin jim tehdy ukazovaly Slunce a hvězdy. Námořníci se v renesanci plavili po tzv. loxodromách, tzn. křivkách s konstantním azimutem. Například pomocí sextantu bylo možné měřit přesně zeměpisnou šířku, ovšem zeměpisná délka byla prakticky neřešitelným oříškem až do sestrojení námořních hodin.
Je až neuvěřitelné, jak vynalézaví a šikovní byli naši předkové, jak přesně dokázali určit některé zeměpisné hodnoty s využitím velmi jednoduchých, ale o to důvtipnějších pomůcek a metod. A Slunce a hvězdy hrály v tomto příběhu vždy nezastupitelnou roli.
Doc. Ing. Josef Vitásek, CSc. je výjimečnou osobností české geodézie a kartografie. Po dlouhá léta stál v čele oborové katedry VUT FAST Brno, napsal znamenitá skripta a jeho rukama prošlo veliké množství studentů, kterým ukázal krásu a zajímavost tohoto technického oboru. V nedávné době oslavil doc. Vitásek krásné kulaté narozeniny. U této příležitosti byla na jeho počest uspořádána mezinárodní konference se 120 účastníky a my si velice vážíme, že přijal naše pozvání přednést 12. prosince 2019 přednášku také na ždánické hvězdárně. Na tuto přednášku přijelo do Ždánic i několik jeho bývalých absolventů. Pro všechny, kteří se přednášky zúčastnili, bylo setkání s touto osobností i takovým malým vánočním dárkem. 

Přednáška doc. Josefa Vitáska.

Diskuse s doc. Vitáskem byla pro některé návštěvníky srdeční záležitostí.