Exkurze na hvězdárnu do Ondřejova

/ 19.06.2023 /

Na začátku června 2020 jsme na naší ždánické hvězdárně začali s pravidelným zakreslováním sluneční fotosféry. Této aktivitě se věnují i někteří členové spolku Hvězdárna Oldřicha Kotíka. Výsledky pozorování jsou pak zasílány jednak na Royal Observatory of Belgium v rámci projektu SILSO a naše hvězdárna se rovněž stala jednou z pozorovacích stanic sítě Česlopol, kterou provozuje Sluneční patrola AVČR v Ondřejově. A právě do Ondřejova zamířila expedice pořádaná spolkem Hvězdárna Oldřicha Kotíka. Exkurze se zúčastnili také někteří členové našich hvězdářských kroužků v doprovodu svých rodičů. Sešli jsme se v sobotu 17. června 2023 v 14:00 hodin před historickou částí hvězdárny ondřejovské hvězdárny. Zasvěcenou průvodkyní po celé ondřejovské hvězdárně se nám stala Martina Pavelková se svým malým šestnáctiměsíčním Jarouškem, která nám ukázala i místa, kam se běžní návštěvníci nedostanou. Prohlédli jsme si nejprve muzeum i původní historické kopule a potom jsme zamířili do Slunečního oddělení. Sluneční patrola zde trvale bdí nad chováním naší nejbližší hvězdy a k pozorování využívá dokonce i díry v oblacích. Hlavním dalekohledem je zajímavý dvojitý refraktor na fotografování fotosféry i chromosféry. Chromosférický refraktor je vybaven unikátním objektivem s vynikající kresbou obrazu od legendárního amerického výrobce Alvana Clarcka. Nahlédli jsme i do kanceláře Sluneční patroly, kde se mimo jiné zpracovávají výsledky pozorování sluneční fotosféry i z naší hvězdárny a potom se přesunuli na radarovou loučku. Všechny radioteleskopy zde také slouží ke sledování Slunce. Potom jsme prošli kolem Oddělení meziplanetární hmoty, na jehož střeše jsou nainstalované celooblohové kamery pro sledování meteorů. Meteory se v rámci spolku sledují i na naší ždánické hvězdárně a v této věci spolupracujeme se Společností pro meziplanetární hmotu při České astronomické společnosti. Cestou do kopule 65 cm dalekohledu, který slouží pro sledování planetek jsme prošli kolem dvou detektorů čerenkovova záření. Jedná se o technologické demonstrátory, které jsou zajímavé tím, že je vybaveny segmentovými zrcadly, která nepotřebují kopuli a odolávají vlivům počasí. Dalších mnoho bratříčků těchto dvou přístrojů se plánuje vybudovat v Chile. V kopuli 65 cm nás potom přivítal Kamil Hornoch, který nás seznámil nejen s pozorováním planetek zde v Ondřejově, ale také pomocí dánského teleskopu na observatoři La Silla v Chile. Zlatým hřebem byla pak návštěva stelárního oddělení a prohlídka Perkova teleskopu s průměrem objektivu 2 metry. Jedná se o největší dalekohled v naší republice a pohled na něj opravdu budí respekt. V době uvedení do provozu v roce 1967 patřil mezi desítku největších dalekohledů světa. Dnes se využívá výhradně na hvězdnou spektroskopii, ale není bez zajímavosti, že robotizaci tohoto dalekohledu provedla firma ProjectSoft, stejná firma, která robotizovala i univerzitní kopuli na naší hvězdárně. V kopuli ondřejovského „dvoumetru“ je k vidění také plaketa a originální československá vlaječka, kterou měl sebou na Měsíci astronaut Eugen Czernan, poslední člověk, který se doposud prošel po povrchu Měsíce a jehož rodové kořeny sahají do bývalého Československa. Poslední naší zastávku tvořila prohlídka desetimetrového slunečního radioteleskopu. Část účastníků expedice potom večer odjela domů, ale ta část, která se nenechala odradit celodenními dešťovými přeháňkami nelitovala. Přestalo pršet a Kamil Hornoch pro nás připravil nedaleko od svého 65 cm dalekohledu ohniště. Opékali jsme dobroty, pěli s kytarou tábornické i meteorářské písně a bylo nám dobře. Nebe se vyjasnilo a ukázaly se hvězdičky. I když je obloha kolem letního slunovratu světlá a dalekohled se rosil kvůli vysoké vlhkosti, zvládli jsme si prohlédnout ještě před spaním několik dvojhvězd a potom už nastal čas, aby šel Kamil Hornoch sledovat jednu blízkozemní planetku a my ostatní do seminární místnosti do hajan. Bylo to krásné setkání s astronomií, se zajímavými přístroji a především s lidmi. I malý Jaroušek od Martiny Pavelkové zvládl náročný program skvěle a vypadá to, že jsme zde možná byli svědky zrodu i jednoho docela maličkého budoucího hvězdáře. A možná i nějakého většího, protože Martina Pavelková nabídla všem středoškolákům dvoutýdenní stáž, aby mohli poznat, jak to na takové profesionální hvězdárně chodí…

Martině Pavelkové i jejímu malému Jarouškovi a také Kamilovi Hornochovi patří veliký dík, návštěva ondřejovské hvězdárny byla pro všechny nevšedním zážitkem.

Astronomický ústav AVČR v Ondřejově je nádherný volně přístupný areál, v podstatě lesopark, nebo arboretum. Stojí za to udělat si sem procházku a nemusíte být ani astronomové.

Busta Josefa Jana Fryče, který spolu se svým bratrem založili hvězdárnu u obce Ondřejov na vrchu Manda. Místo bylo zvoleno tak, aby sem bylo možné dojet během jednoho dne drožkou z Prahy.

Velice milými průvodci po hvězdárně nám byli Martina a Jaroušek Pavelkovi.

Mezi všemi pasážníky, brachiteskopy a cirkumzenitály vede u malého Jarouška jednoznačně mamka.

Zrcadla dnes už nepoužívaného velkého coelostatu na pozorování Slunce. Martina Pavelková nám vysvětlovala, že tato laboratoř je v podstatě tubus dalekohledu, kde se pořizovala sluneční spektra.

Součástí expozice je také model „rodinného radioteleskopu“ Trutnovských.

Tento desetimetrový radioteleskop slouží k pozorování Slunce. Jeho anténa byla vyrobena ze tří vyřazených radiolokátorů ve vojenském opravárenském podniku v Horce nad Moravou, kde pracoval jako technický náměstek Ing. Karel Trutnovský, tatínek současného vedoucího ždánické hvězdárny. Na stěně v pozadí je ukázka měření s tímto přístrojem.

Před vstupem do centrální historické kopule.

Dalekohled v centrální kopuli. Nádherný historický refraktor, na svou dobu se jednalo o špičkový dalekohled. Vše je funkční, je libo si otočit kopulí?

Areálu historické části observatoře vévodí dům Josefa Jana Fryče, který celou observatoř věnoval československému státu.

Pohled z centrální na západní historickou kopuli.

Historický dvojitý refraktor v západní kopuli je zajímavý tím, že je vybaven původním hodinovým strojem, který může pracovat bez elektřiny. Pohání ho totiž závaží, jako za starých dobrých časů…

Hlavním přístrojem pro pozorování Slunce ve viditelném světle v ASU je na  tento dvojitý refraktor. Obrazy fotosféry i chromosféry, které dokáže vykouzlit jsou famózní. Sluneční patrola s ním pozoruje každý den, pokud se naskytne alespoň díra v oblacích.

Součástí velkého slunečního dalekohledu je rovněž tento menší „Telementor“, který slouží k ručnímu zakreslování Slunce. Zakreslování sluneční fotosféry je nejdéle běžící experiment ve vědě jako takové a i v době družicových pozorování má tato činnost stále vědecký význam.

Pracoviště sluneční patroly je královstvím Martiny Pavelkové. Skříně ukrývají spoustu protokolů se zákresy sluneční fotosféry, tento typ pozorování je jeden z úkolů, které mají v patrole na starosti.

Inspirace pro expedici na zatmění Slunce - nejkrásnější vyobrazení zatmění Slunce můžete najít na stěně kanceláře sluneční patroly. Málokdo si během úplného zatmění všiml popelavého svitu měsíčního disku, každý pozoruje jen koronu….

Radarová loučka obsahuje několik radioteleskopů, z nichž největší má průměr 8 metrů a trvale sleduje Slunce.

Z radarové loučky je krásný výhled do kraje. Nedaleko je vidět věž kostela v Hrusicích, ale na spatření kocoura Mikeše bychom potřebovali pořádný pohádkový dalekohled.

Prototyp teleskopu na sledování čerenkovova záření.

Průvodcem po světě planetek nám byl Kamil Hornoch. Do kopule 65 cm dalekohledu, se kterým pracuje, jsme se všichni naprosto pohodlně vešli.

Kopule 65 cm reflektoru má tak širokou štěrbinu, že by zde klidně mohl pracovat i moderní teleskop s dvakrát větším průměrem objektivu. Jen by musel být na azimutální montáži.

Vyhlídková galerie u ondřejovského „dvoumetru“.

Perkův teleskop v celé své kráse. V popředí plaketa Eugena Czernana s československou vlaječkou z Měsíce.

Desetimetrový radioteleskop v akci. Slunce sleduje za jakéhokoliv počasí.

Večerní táborák, vůně špekáčků a obloha na které se objevují první hvězdy… Země, to je aspoň planeta, kam se hrabe Jupiter!

V rámci exkurze byla rovněž předána Dřevěná cena Ladislava Schmieda za provádění zákresů sluneční fotosféry na ždánické hvězdárně. Věříme, že časem nositelů tohoto ocenění na ždánické hvězdárně přibyde.