Ebicykl po stopách astronoma Milana Rastislava Štefánika v Československu a na Tahiti

/ 17.03.2020 /

Milan Rastislav Štefánik se narodil v roce 1880 v Košariskách v rodině evangelického faráře. Nejprve navštěvoval místní školu, potom gymnázium v Revúci, evangelické lyceum v Bratislavě a nakonec získal univerzitní vzdělání v Praze. Specializoval se na astronomii a obhájil závěrečnou práci s názvem „O nových hvězdách z doby předtychonovské a o nově v souhvězdí Cassiopei z roku 1572“. Týkala se „nových hvězd“, nebo jak říkali staří Číňané, Korejci a Japonci „hvězd návštěvnic“. Za Štefánika se již vědělo, že se jedná o vzplanutí hvězd, ale nevědělo se ještě, že „nové hvězdy“ lze rozdělit do dvou velkých skupin podle absolutní jasnosti – novy a supernovy. Štefánikova práce pojednávala o Tychonově supernově, na které tento dánský astronom ukázal, že „nové hvězdy“ se nachází velice daleko a patří do hvězdného vesmíru.

Štefánik vedl již v Praze velmi společenský život. Na filozofické fakultě UK navštěvoval přednášky prof. T. G. Masaryka. Od Jaroslava Vrchlického dostal doporučující dopis pro Pierre Janssena, ředitele observatoře v Meudonu u Paříže. Štefánik sice v té době ovládal asi 4 jazyky, ale neuměl francouzsky. Nicméně na ředitele Janssena udělal veliký dojem, protože se mu do druhého dne podařilo opravit nefunkční spektrograf, se kterým si místní technici nevěděli rady. Byl okamžitě přijat a následně dostal příležitost pozorovat Slunce na nejvýše položené astronomické observatoři světa – na vrcholu Mt. Blanku. Přestože tuto observatoř vyprojektoval sám Gustave Eiffel, jednalo se v podstatě o velmi skromnou dřevěnou chatrč. První Štefánikův pobyt na vrcholu Alp dopadl katastrofálně, protože z důvodu špatného počasí a chyby nosičů zde museli setrvat 14 dní prakticky bez jídla! V Chamonix pod Mt. Blankem již byli pokládáni za mrtvé... Poté vystoupil Štefánik na vrchol ještě pětkrát a dodnes je v Chamonix znám spíše jako alpinista a držitel světového rekordu v délce pobytu na vrcholu Mt. Blanku. Celkem nahoře strávil 43 dní!

Potom, co byla observatoř na vrcholu Mt. Blanku zničena propadnutím se do ledovcové trhliny, snažil se najít jiné vhodné místo pro observatoř a procestoval celou Severní Afriku. Vedle spektroskopie se začal Štefánik zabývat také pozorováními úplných zatmění Slunce. Cesty za zatměními ho zavedly do Španělska, Turkestánu (dnešního Uzbekistánu) a do Oceánie. V roce 1910 pozoroval z Tahiti Halleyovu kometu. Měl být odtud totiž pozorovatelný přechod jádra komety před slunečním diskem, avšak z důvodu špatného počasí se mu bohužel toto pozorování nepovedlo. Byla to škoda, protože vzhledem ke skutečné velikosti jádra – pouhých 16 km by na Slunci žádnou tečku nespatřil a ukázal by tak, že komety musí být mnohem menší, než se tehdy předpokládalo. Po neúspěšném pozorování komety měl pak Štefánik na Tahiti více času a při potulkách ostrovem se mu povedlo objevit na jednom plotu rytiny Paula Gauguina. Plot odkoupil, následně byl převezen do Paříže a odtud jej v roce 1916 převezl malíř Josef Šíma, přes frontovou linii první světové války, do Prahy. Dnes tyto rytiny najdete ve Slovenské národní galerii. V roce 1911 získal Štefánik z jiného ostrova v Oceánii naprosto vynikající fotografie dalšího zatmění Slunce.

V roce 1912 již Štefánik ovládal francouzštinu velmi dobře, získal francouzské občanství a v roce 1913 zřídil pro Francii astronomickou a meteorologickou observatoř v Ekvádoru. Další meteorologickou stanici postavil v Maroku, ale to už se ze Štefánika astronoma stal postupně Štefánik voják.

Byl pilotem a v nad frontovými liniemi první světové války rozhazoval letáky nabádající české a slovenské vojáky k dezerci z rakouské armády na stranu Dohody. Stal se průkopníkem v zavádění meteorologické služby do letectví. V tomto období se také dozvěděl, že T. G. Masaryk odešel s E. Benešem do exilu a připravují vznik nezávislého Českého státu. Štefánik měl výhodu, že se osobně znal s premiérem i prezidentem Francie a premiérem i králem Itálie a podařilo se mu prosadit svou ideu společného státu Čechů a Slováků. V roce 1916 vznikla na základě jednání v Kyjevě nová československá armáda čítající 100 000 mužů, armáda státu, který v té době ještě neexistoval! Štefánik byl toho názoru, že slovenština je pouhým nářečím češtiny a vyžadoval, aby spolu legionáři hovořili při oficiálních příležitostech česky. Československé legie sehrály pro uznání Československa naprosto klíčovou roli. Součástí legií byl rovněž symfonický orchestr a armádní divadlo! Díky Štefánikovi jsme pro Československo získali Žitný ostrov a Podkarpatskou Rus. Ale to už zbývalo Štefánikovi jen málo dní života…

4. května 1919 zahynul Štefánik při letecké nehodě, během návratu z italského Udine do vlasti.
Již  20. června 1919 postavili sokolové Štefánikovi památeční mohylu v Mnichovicích (u Ondřejova). Sbírkou Královehradeckého pluku byl v roce1930 postaven Štefánikovi pomník v obci Predmier na Slovensku. Zajímavé je, že mnichovická mohyla i socha v Predmieru přežily na svém místě období nacizmu i komunizmu. V roce 1994 byla odhalena socha M. R. Štedánika v Praze na Petříně, nedaleko stejnojmenné hvězdárny a od roku 2009 je k vidění největší Štefánikova socha na Bratislavském hradě.

Jiří Grygar je mimo jiné hejtmanem spanilé jízdy Ebicyklu, což je každoroční prázdninové putování astronomů amatérů, ale i profesionálů od hvězdárny ke hvězdárně v Česku i na Slovensku. V roce 2011 byla podniknuta expedice Ebicyklu po stopách M.R. Štefánika také na Tahiti (tzv. Ebitahicykl) a na Slovensku, kde navštívil význačná místa počínaje Košarisky a konče památníkem v Ivance při Dunaji a mohylou na Bradle.

Štefánik byl naprosto výjimečnou osobností našich dějin. Jeho šarm a charizma mu bylo vstupenkou do nejvyšších společenských kruhů a je až neuvěřitelné, kolik toho během svého krátkého života stihl. Byl vynikajícím vědcem a současně měl naprosto rozhodující vliv na vznik Československa. Nic pro něho nebyl nemožné a jeho pracovitost jej hnala často až na pokraj fyzických sil. Je pravděpodobné, že pokud by tragicky nezahynul při letecké nehodě, zemřel by během krátké doby v důsledku svého podlomeného zdraví. Kdyby však přežil svou smrt, toužil se po kariéře generála francouzské armády a vlivného politika vrátit k vědě svého srdce – k astronomii. Svědčí o tom jeho výrok:
„Len čo bude skončená riadna organizácia štátu, vyžiadam si iba jedinú vec – hvezdáreň alebo vo Francúzsku, alebo v Československu. Generálske hviezdy veľmi rád obetujem skutočnému svetu hviezd.“

Jsme velice rádi, že náš přední astronom a vynikající popularizátor královny věd, RNDr. Jiří Grygar, CSc., přijal naše pozvání a i přes nastupující epidemii koronaviru přijel na ždánickou hvězdárnu, kde jej uvítal pan starosta MUDr Vladimír Okáč.

Přednáška RNDr. Jiřího Grygara, CSc. byla pro návštěvníky naší hvězdárny velkým svátkem. Původně byla tato přednáška naplánována do velkého sálu Kulturního domu ve Ždánicích, ovšem vzhledem k nařízení vlády ČR, zakazující shromažďování více než 100 lidí současně na jednom místě, bylo rozhodnuto přesunout vystoupení Jiřího Grygara do planetária ždánické hvězdárny. Aby se dostalo na všechny zájemce, proběhla přednáška dvakrát, v 16:00 a v 18:00 hodin.

Situace s vládními nařízeními se v den přednášky měnila z hodiny na hodinu. Bylo veliké štěstí, že přednáška mohla vůbec proběhnout, protože následující den již bylo množství lidí, kteří se mohli sejít, ještě více omezeno a přednášku by už nebylo možné vůbec uskutečnit. Část návštěvníků, z důvodu obavy před koronavirem, své rezervace odvolala. Nicméně věříme, že budeme moci uvítat Jiřího Grygara ve Ždánicích znovu a zatím přejeme všem pevné zdraví!

Vynikající bakalářskou práci Eleny Kovalčíkové o M.R. Štefánikovi najdete na adrese:
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/30441/BPTX_2008_2_11240_0_247543_0_74225.pdf?sequence=1&isAllowed=y