Čas pro našeho kosmického souseda

/ 11.04.2020 /

Přesně před půlstoletím, 11. dubna 1970 ve 13 hodin 13 minut místního času, odstartovala do vesmíru kosmická loď Apollo 13. Jednalo se již o třetí výpravu pozemšťanů na Měsíc a zájem veřejnosti pomalu upadal. Veřejnosti se totiž zdálo, že lety na povrch našeho kosmického souseda se pomalu stávají rutinou…  Necelých 56 hodin po staru však došlo na palubě kosmické lodi k výbuchu kyslíkové nádrže č. 2 a začala napínavá bitva o život, kterou sledoval celý svět. Kosmická loď Apollo 13 byla těžce poškozená a nikdo si nebyl jistý, zda trojice astronautů přežije. Nakonec však vše dopadlo jako zázrakem dobře a mise Apollo 13 se stala legendou. Pro našince byl tento let ještě o to zajímavější, že velitelem kosmické lodi byl Jim Lovell, astronaut s českými předky. Jeho maminka se jmenovala Blanka a byla dcerou Jana a Anny Maškových, kteří koncem 19. století emigrovali do Spojených států z Dolní Lukavice u Plzně. Jim Lovell se ke svým českým kořenům hrdě hlásil a měl proto s sebou na palubě kosmické lodě i československou vlaječku. 

Ždánická hvězdárna zůstává z důvodu vládních opatření proti šíření koronavirové nákazy bohužel i nadále pro veřejnost uzavřena. Byla rovněž odvolána dříve avizovaná přednáška Ing. Tomáše Přibyla „Když se rutina změní v drama“, která měla proběhnout 16. dubna. Nicméně věříme, že Ing. Tomáš Přibyl přijme v budoucnu naše pozvání znovu a že ho budeme moci na naší hvězdárně uvítat, až budou protivirová omezení zrušena a bude možné opět pořádat přednášky pro veřejnost. U příležitosti padesátého výročí letu Apolla 13 k Měsíci však i tak u nás došlo k jedné pozoruhodné události. V prostorách naší hvězdárny totiž přistál výsadkový měsíční modul Apolla 13 Aquarius a oba astronauté, Jim Lovell i Fred Haise, vystoupili po padesáti letech na povrch. Za laskavé zapůjčení modelu přistávacího modulu v měřítku 1:2,5 velmi děkujeme společnosti JéTé Pádlo z Náměště nad Oslavou. Doprovodné výstavní panely nám poskytla Hvězdárna Brno.

Měsíční přistávací modul i s oběma astronauty si můžete prohlédnout na naší hvězdárně až do konce srpna. Po dobu nouzového stavu lze na modul nahlédnout oknem, ale a až budou opatření vlády zmírněna, budou si moci malí příznivci kosmonautiky do měsíčního modulu dokonce nastoupit a pořídit si na památku podobnou fotografii, jaká je uvedena výše.

Na výstavních panelech si lze procvičit hledání stop na měsíčním povrchu. Když zavítáte na naši hvězdárnu v období nouzového stavu, můžete si vyzkoušet svůj postřeh a hledání stop mezi krátery prozatím na jednom panelu u vchodu.  Ale až bude nouzový stav odvolán a hvězdárna bude zpřístupněná veřejnosti, budou na naše malé i velké návštěvníky čekat ještě další překvapení. 

Život na naší hvězdárně se ani v době koronavirových omezení zcela nezastavil. Hvězdárnu například pravidelně navštěvuje náš spolupracovník Petr Hykš, nadaný astrofotograf, kterému se dne 7. dubna 2020 povedlo pořídit zajímavé obrázky superúplňku. Okamžiky, kdy se Měsíc nacházel v přízemí a současně v úplňku dělilo pouze několik hodin a počasí vyšlo na jedničku.

Měsíc se 7. dubna večer jevil nad východním obzorem opravdu veliký a noc byla prozářena jeho měkkým světlem nejvíce v celém roce. Za svitu Měsíce bylo možné dokonce i číst. I když se velikost Měsíce na obloze během noci prakticky vůbec nemění, díky optickému klamu se při pozorování volným okem zdál měsíční kotouč nízko nad obzorem veliký jako kolo od vozu. 

Tuto a následující fotografii pořídil Petr Hykš pomocí apochromátu 120/900 mm, obrazy byly zpracovány programem Autostakkert.

Na obrazu Měsíce se saturací barev jsou vidět některá moře (nebo některé části moří) modřejší než ostatní, za což mohou horniny obsahující minerály s množstvím titanu, hlavně ilmenit FeTiO₃. Některé měsíční bazalty mají i desetkrát větší množství TiO₂ než ty pozemské. Čím modřejší moře je, tím je starší. Například Moře jasu, velká oválná skvrna na půl cesty mezi středem a horním okrajem měsíčního disku, je na okrajích modřejší a obsahuje zde tedy starší lávové výlevy (staré až 3,8 miliardy let). Světlejší výlevy se naopak nacházejí spíše v centru tohoto moře a výše v nadloží překrývají starší vrstvy.

Během úplňkové noci vykreslilo rozhraní světla a stínu, tzv. měsíční terminátor, překrásně krajinu v okolí jižního měsíčního pólu. 

Vzduch byl velice klidný a tak při pohledu do dalekohledu ve větším zvětšení měl člověk pocit, úplně jako posádka kosmické lodě obíhající Měsíc po nízké orbitě a shlížící dolů, na měsíční hory a údolí. Právě v této zobrazené oblasti se nachází polární krátery, například Cabeus, jejichž dno je v trvalém stínu a kde se nachází regolit obsahující hluboce zmrzlý vodní led. Tento led je klíčem budoucích výprav na Měsíc a někde zde bude pravděpodobně vybudována i trvalá měsíční základna.