Astrozima 2021/2022

/ 21.03.2022 /

Pihovaté Slunce

22. 12. 2021

Astronomická zima začala okamžikem zimního slunovratu dne 21. prosince 2021 v 16:58 hodin. Slunce se v tomto období jen cudně a nakrátko ukázovalo nad obzorem a přitom se vůbec nemělo za co stydět. Pohled do jeho tváře ukazoval největší sluneční aktivitu za celý rok 2021 a den po zimním slunovratu dosáhlo Wolfovo relativní číslo dokonce rekordní roční hodnoty: 195. Zaznamenali jsme celkem 75 skvrn ve 12 skupinách a k tomu 13 světlejších fakulových polí. Zakreslování sluneční fotosféry je nejdéle běžící experiment ve vědě jako takové a současně se jedná o vhodnou aktivitu pro naše kroužkaře, kteří se tak mohou přímo zúčastnit opravdového vědeckého výzkumu.

Dostaveníčko hvězdářských kroužků s planetami

22. 12. 2021

Poslední schůzka astronomických kroužků v roce 2021 byla ve znamení pozorování planet. Nad jihozápadním obzorem se na večerní obloze seřadily, skoro jako korálky na šňůrce planety Jupiter, Saturn a nejníže nad obzorem zářila Venuše. Prakticky přesně před rokem nastala velká vánoční konjunkce Jupitera a Saturna, připomínka Betlémské hvězdy. Od té doby se Jupiter, na obrázku nejvýš, posunul od prostředního Saturna o pěkný kus. Ne nadarmo se někdy planetám říká „bludné hvězdy“. Onoho večera byla atmosféra velice klidná a na planetách bylo proto možné pozorovat veliké množství podrobností. Jakoby nám příroda chtěla dát krásný vánoční dárek. Posuďte sami na následujících snímcích.

Jupiter

22. 12. 2021

Vpravo od kotoučku planety jsou vidět dva ze čtyř galileovských měsíců, horní Io a spodní Ganymedes, největší měsíc ve Sluneční soustavě. Na mírně zploštělém kotoučku planety (polární průměr je asi o desetinu menší, než rovníkový) je navíc patrný, kromě nápadné pásové struktury jupiterovy atmosféry, rovněž stín měsíce Ganymedes. Jedná se o nenápadnou tmavou skvrnku pod středem kotoučku planety, v pravé dolní části jižního rovníkového pásu. V tomto místě by mohli Jupiteřané právě pozorovat zatmění Slunce.

Saturn

22. 12. 2021

Kotouček planety obklopuje překrásný prstenec, který zleva shora jakoby úplně nedomyká k planetě. Tato úzká mezírka je stín, který vrhá Saturn na prstenec. Vpravo od Saturna lze na snímku najít nepatrnou tečku. Jedná se o největší Saturnův a druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě – Titan, nejvzdálenější kosmické těleso, na kterém kdy v historii přistála kosmická sonda, která nám navíc poslala snímky z jeho povrchu.

Venuše

22. 12. 2021

Venuše se jeví jako jasný a úzký srpek, protože se jedná o planetu blízko Slunce a výrazně se již blížila do tzv. dolní konjunkce, kdy se ocitá mezi Zemí a Sluncem. Díváme se proto již převážně na její noční stranu. Srpek se jeví v dalekohledu relativně veliký, protože planeta Venuše se současně výrazně přiblížila k Zemi. Barevné okraje srpku jsou způsobeny refrakcí, jevem, který způsobuje atmosféra naší planety. Jak se postupně snižuje výška planety nad obzorem, jsou barevné kontury obrazu stále výraznější.

Pozorování Jupitera

6. 1. 2022

Ve čtvrtek šestého ledna navštívil naši hvězdárnu Martin Mondek z nedalekého Krumvíře, student teoretické fyziky a astrofyziky z Masarykovy univerzity v Brně. Společně jsme pozorovali planetu Jupiter a také Měsíc, jejichž podobu si Martin zdokumentoval vlastními nákresy i fotografiemi, které dále využil v jednom z předmětů na vysoké škole. Na oba objekty jsme tedy namířili náš ‚planetární‘ dalekohled Sky-Watcher 120ED s apochromatickým objektivem. V programu Autostakkert2! jsme také společně zpracovali natočené video, jehož zpracováním byl získán snímek Jupitera s takovými podrobnostmi, jaké nám pouhé pozorování s dalekohledem nabídnout nedokázalo. Jsme rádi, že k nám Martin zavítal a přejeme mu mnoho dalších úspěchů.

Bájný souboj Oriona s Býkem

6. 1. 2022

Jasná obloha ještě v tu samou noc vylákala našeho dvorního astro-fotografa na Spálený kopec. Když vyjedete ze Ždánic do Dambořic, směrem na Velké Hostěrádky, tak můžete na nejvyšším bodě této trasy odbočit na nenápadnou asfaltovou cestu, která vede k rybníku Skřípov. Pokud si troufnete po úzké cestě až dolů k rybníku, určitě budete překvapeni jasem noční oblohy, která sice nebude dokonale odstíněna od světelného znečištění, ale i tak bude silně kontrastní vůči tmě, která zalévá okolí rybníka. Žertovně si původ názvu rybníka vykládáme tak, že je v podstatě skřípnutý mezi zalesněnými kopci. (pokračování v dalším odstavci)

Mlhoviny v okolí Oriona

6. 1. 2022

Krása jasných zimních souhvězdí však našeho spolupracovníka zas a znovu uchvátila už na kopci. Právě tady také vznikl snímek, který odhaluje nejen bájný souboj Oriona s Býkem, ale i náznaky některých mlhovin v okolí. Na první pohled nás zaujmou hlavně okem nepozorovatelné, rozsáhlé mlhoviny okolo hvězdy Lambda Orionis v hlavě Oriona (SH2-264) a Barnardův oblouk (SH2-276), který míří v opačném směru než oblouk hvězd utvářející štít, jímž se Orion brání před rohy Býka. Pod pásem Oriona září jasná Velká mlhovina v Orionu (M42), která je pozorovatelá i pouhým okem. Nalevo od Oriona najdeme i některé hvězdokupy dosud obklopené mlhovinami, které již náleží souhvězdí Jednorožce.

Kudy vede ekliptika

7. 1. 2022

Wikipedie praví, že „Ekliptika je průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru“. Jinými slovy se jedná o pomyslnou kružnici, po které se na nebi pohybuje Slunce. A protože sklony oběžných drah planet a Měsíce jsou vůči ekliptice jen docela malé, nachází se tato nebeská tělesa vždy v okolí této pomyslné nebeské kružnice. Na konci roku 2021 se sice Venuše úhlově přiblížila ke Slunci a zmizela v jeho záři, nicméně její místo na obloze hrdě zaujal Merkur. Společně s Měsícem, Jupiterem a Saturnem vyznačil 7. ledna 2022, kudy vede Ekliptika na večerní soumračné obloze.

Pravá východní moře

10. 1. 2022

Když k nám Měsíc za vhodné librace nakloní část své odvrácené strany, můžeme na jeho okraji pozorovat Mare Orientalis (Moře východní). To však na snímku výše nenajdeme. Moře východní dnes leží na západní straně, protože po jeho pojmenování se selenografové rozhodli východní a západní směry prohodit, aby tak významně usnadnili orientaci astronautů, kteří se vydali na Měsíc. A tak se k nám dnes při vhodné libraci na východní straně Měsíce nakloní hned dvě východní moře pojmenovaná Mare Marginis (Moře okrajové) a Mare Smythii (Moře Smythovo). V levé dolním rohu leží ještě Mare Crisium (Moře nepokojů) a Mare Fecunditatis (Moře hojnosti). Prastará světlá krajina mezi nimi vznikala v přednektarické a nektarické éře, před asi čtyřmi miliardami let. Již na první pohled je nápadné, že tato pevnina je plná kráterů všech velikostí, z nichž některé byly později často zality tmavou lávou podobně, jako moře, kterými je tato krajina zajata ze všech stran.

Sluneční návštěva

22. 1. 2022

Od zimního slunovratu uplynul už měsíc. Slunce zapadá čím dál později a čím dál více na severu. Noci se zkracují, dny se prodlužují, a i když je venku ještě sníh, do hvězdárny proniká světlo, které hřeje čím dál víc. U srdce nás hřejí tematické obrázky, které namalovaly děti z Masarykovy základní školy Ždánice. Že to nejsou jen tak ledajaké malby prozrazují dobře známé obrazce, souhvězdí Lva a Blíženců. A tak si Ždánice vychovávají nové mladé hvězdáře.

Typový kráter kopernické éry

12. 2. 2022

Pohled na kráter Koperník (průměr 93 km) se nikdy neomrzí. Tento kráter je jeden z největších a nejlépe zachovaných kráterů na Měsíci a leží téměř ve středu měsíčního disku, což z něj činí velice vhodný objekt pro naše vzdálené procházky po měsíční krajině, protože je minimálně zkreslený perspektivou. Je to útvar tak specifický, že byl planetárními geology vybrán jako typová struktura, po které byla pojmenována kopernická éra, která zahrnuje posledních 1,2 miliardy let měsíčního geologického vývoje. Vznikaly při ní i další velké krátery s charakteristickými světlými paprsky, které se od kráterů rozbíhají do všech stran, někdy i tisíce kilometrů daleko. Nápadné jsou také terasovité valy kráteru a středové vrcholky, které se zvedají ze dna kráterů.

Rupes Altai

8. 3. 2022

Pohlédněme ještě k Mare Nectaris (Moře nektaru). Toto moře zaujímá polohu ve středu mnohem rozsáhlejší struktury, mnohaprstencové impaktní pánve Nectaris. Mnohaprstencová struktura měsíčních moří byla ve většině případů zastřena mladšími geologickými pochody. Nejlépe ji můžeme pozorovat u pánve Orientale, okolo již zmíněného Východního moře, které leží u západního okraje měsíčního disku, a které je pozorovatelné jen za příznivé librace. Na přivrácené straně Měsíce je nejlépe zachovanou mnohaprstencovou pánví právě pánev Nectaris. V minulosti jej obklopovala série prstencových pohoří, která se do dnešní doby zachovala jen částečně (jejich odhadovaná pozice je načrtnuta přerušovanou čarou). Mnohaprstencová stavba je nápadná také při couvajícím Měsíci, kolem colongituda 134°. Nejlépe lze vytušit vnější prstenec tvořený strukturou, v jejímž názvu se odráží asijské pohoří Altai. Dnes je pozůstatek měsíčního prstencového pohoří Altai řazen mezi zlomy (Rupes Altai). Ať už jej budeme nazývat jakkoli, v každém případě se jedná o útvar, který nemá na Měsíci obdoby.