Astropodzim 2021

/ 27.12.2021 /

Souhvězdí podzimní oblohy

Souhvězdí podzimní oblohy vyprávějí až téměř halloweensky strašidelný příběh o princi Perseovi, přemožiteli mnoha nestvůr. V jedné ruce drží štít, v druhé směrem k nám natáči useknutou hlavu Medúzy. Kdo jí pohlédl do tváře, ten rázem zkameněl. Jedna z nejjasnějších hvězd v tomto souhvězdí se nazývá Algol, jejíž původ hledáme v arabském “Ra’s al Ghul”, tedy něco jako Hlava Ďábla. Tato hvězda představuje oko Medúzy a je to jedna z nejnápadnějších proměnných hvězd, které pravidelně mění svoji jasnost.

Fotografie Perseid z letošního astroléta byla na tomto snímku doplněna ilustracemi souhvězdí z programu Stellarium.

Okno vesmíru dokořán

9. 10 .2021

Podzimním večerům roku 2021 vládla planeta Venuše. Na soumračném nebi se skvěla v uhlících zapadajícího Slunce nevysoko nad obzorem jako jasná Večernice. A když ji na své pouti oblohou navštívil Měsíc, vytvořili spolu pěkné uskupení. Měsíc měl tvar úzkého dorůstajícího srpku, ale při pozorném pohledu byl patrný celý měsíční kotouček. Tomuto jevu se říká „popelavý svit“ a vzniká ozářením noční měsíční krajiny světlem odraženým od naší planety Země.

Pozorování Měsíce

18. 10 .2021

Spojení slov „pozorování Měsíce“ je zajímavou slovní hříčkou. Obvykle je to tak, že pozorujeme Měsíc my, a tudíž si toto spojení bezmyšlenkovitě vykládáme tak, že to my společně pozorujeme Měsíc. Z této fotografie jsme však měli silný dojem jakoby Měsíc, se svými velkými tmavými kulatými moři, nenápadně pozoroval nás. Bylo to pozorování Měsíce, které prováděl sám Měsíc.

Říjnový úplněk na azimutu 78°

20. 10. 2021

Východ říjnového úplňku byl dosti dramatický. Nad hlavou jasno, ale všude u obzoru zataženo. Zrovna, když Měsíc vycházel na tak zajímavém azimutu, že se při pohledu z Násedlovic promítal nad nedaleké Strážovice. Bylo 18:10 a Měsíc pořád nikde. Ani náznak měsíční záře v oblacích nebyl dlouho patrný. Tak kde je? Nakonec se obrys Měsíce na chvilku ukázal v mezeře, kde nebylo tolik oblačnosti. Slovy autora: "Byl to porod, ale nakonec se ukázalo, že je to kluk!"

Chromosféra

30. 10. 2021

Po delším období klidu se naše nejbližší hvězda Slunce začíná postupně probouzet. Dny, kdy na slunečním kotouči nebyla patrná vůbec žádná skvrna se již stávají minulostí a aktivita roste. Přesto však může nastat období, kdy je ve sluneční fotosféře skvrn pomálu a tehdy zachraňuje čest Slunce červená vrstva vznášející se nad fotosférou – chromosféra. Prakticky vždy v ní lze spatřit její rozbouřenou strukturu, světlé aktivní oblasti a také protuberance vznášející se nad okrajem slunečního disku. Jaképak divadlo nám asi Slunce nachystá, až se za nějakou dobu dostane do maxima své aktivity? Určitě se máme na co těšit.

Noční obloha očima ryby

3. 12. 2021

Jak se na svět kolem nás dívají ryby, to si můžeme velice zjednodušeně představit, když na fotoaparát nasadíme extrémně širokoúhlý objektiv typu fisheye. Objektiv tohoto typu byl původně vyvinut pro dokumentaci jevů na denní obloze, avšak široké využití nachází také mezi astrofotografy. Na celooblohovém snímku lze dobře rozeznat Mléčnou dráhu, souhvězdí a někdy i tak prchlivé jevy, jako jsou meteory.

Obloha za klíčovou dírkou

3. 12. 2021

Když se v noci za hlasitého vrzání, vůči kterému musí být sousedé hvězdárny řádně obrněni trpělivostí, rozevře štěrbina ždánické hvězdárny, do kopule vnikne čerstvý vzduch a světlo z hvězd, které k nám letělo nejméně desítky let, spíše stovky a tisíce let, ale někdy i déle než milion let. Jak jsme se přesvědčili loni na jaře, i v otevřené kopuli je taková tma, že v ní lze pozorovat nejen stín dalekohledu vržený svitem Slunce nebo Měsíce, ale za vhodných podmínek i stín vržený svitem planety Venuše. Oproti tmě naší kopuli je tma na noční obloze mnohem méně temná, snad ji ani nemůžeme považovat za tmu. Když vznikala tato fotografie, museli jsme dokonce na velmi krátký okamžik v kopuli rozsvítit, aby byl na snímku vidět dalekohled mířící na známé otevřené hvězdokupy v Býkovi. Jestlipak se v otevřených hvězdokupách také někdy otevře nějaká kopule?

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko

4. 12. 2021

Na jednom z našich večerních pozorování jsme využili jasného počasí k pozorování komety 67P/Churyumov-Gerasimenko. Do povědomí se nám tato kometa zapsala jako těleso, které bylo navštíveno evropskou sondou Rosetta s přistávacím modulem Philae. Jejich dobrodružnou cestu můžete absolvovat prostřednictvím akčního dokumentárního filmu z pohodlí našeho planetária. Stačí, když zvoláte na ždánickou hvězdárnu telefonem heslo ‚Rosetta‘ a vaše přání bude s vysokou pravděpodobností splněno. Snímek vznikl kombinací 143 fotografií (143x25s + 39 DF + 30 FF) pořízených modifikovaným fotoaparátem Canon 800D.

Ohon komety 67P/Churyumov-Gerasimenko směřoval šikmo od nás, jak ukazuje schématické zobrazení její polohy vůči Zemi a Slunci.

Setkání Měsíce, Venuše a Saturnu

7. 12. 2021

Koncem roku se nám po západu slunce na obloze krásně seřazují planety Venuše, Saturn, Jupiter, Uran a Neptun. První tři z nich jsou tak nápadné, že je nemůžeme přehlédnout. Sedmého a osmého prosince se k nim také přidal mladý dorůstající Měsíc. Planety i Měsíc nám tak znovu nápadně ilustrovaly, kudy na obloze vede ekliptika – dráha, po které se v dlouhém časovém měřítku pohybuje Slunce, planety, a kterou přibližně sleduje také Měsíc.

Galaxie v Trojúhelníku a mlhoviny v Orionu

7.-8. 12. 2021

Na podzim a v zimě, kdy je obloha často a dlouho zatažena, je třeba využít každé jasné noci. I za ne příliš dobrých pozorovacích podmínek jsme tedy namířili dalekohled na objekty, jejichž světlo na čip fotoaparátu ještě nedopadlo. Dostalo se nám tak příležitosti oťukat si tyto panenské objekty a po delší odmlce si celý náročný astrofotografický proces nanečisto odzkoušet. Již samotné vyhledávání objektů na obloze je někdy velkou výzvou, což teprve tehdy, kdy se do dalekohledu nemůžeme podívat, protože se do něj právě dívá modifikovaný fotoaparát, který je třeba ve tmě dokonale zaostřit na hvězdy. Poté byla pořízena sekvence fotografií, které se zpracovaly v programu Deep Sky Stacker a Adobe Lightroom. Výsledkem byl například první hvězdárenský snímek Galaxie v Trojúhelníku, na kterém lze tušit mladé obří hvězdy (modrá), oblaka zářícího vodíku, ve kterých se hvězdy rodí (růžová) a oblaka prachu (hnědá, hlavně u galaktického jádra). Na druhém snímku jsou zachyceny emisní načervenalé mlhoviny Plamínek a Koňská hlava, kde najdeme rovněž zářící vodík, jakož i temná prachová mračna. Mezi oběma mlhovinami pak září také namodralá reflexní mlhovina, ve které se pouze odráží světlo hvězd rozptýlené na mezihvězdném prachu. Snímky mají do dokonalosti daleko, ale na základě nich můžeme optickou soustavu dalekohledu lépe seřídit, a když počasí dovolí, vzniknout fotografie ještě o něco pohlednější. Příště také využijeme pointačního dalekohledu a protáhneme tak délku expozic z 25 na 60 nebo více sekund. Ždánickou hvězdárnu čeká zlatá éra astrofotografie.

Kometa C/2021 A1 Leonard

8. 12. 2021

Jak je posledních pár let zvykem, zase se nám ve Sluneční soustavě objevila kometa, u které se očekávalo, že by mohla ke konci roku být pozorovatelná i pouhým okem. Bohužel, z naší hvězdárny jsme tuto kometu mohli pozorovat pouze jednou jedinkrát, a to ještě za ranního oparu. Jindy se totiž kometa dokonale skrývala za oblačností nebo se ztrácela ve sluneční záři. Jsme vděčni i za toto jedno krátké kometární okénko, které se nám 8. prosince otevřelo a mohli jsme tak pořídit tento dokumentační snímek, který vznikl složením 197 patnáctivteřinových expozic (ISO:3200) doplněných 53 korekčními snímky (42 dark frames, 11 flat frames) pořízených modifikovaným fotoaparátem Canon 800D. Kometa při outburstu dosáhla asi v polovině prosince nejvyšší jasnosti kolem 2-3 mag, ovšem to bylo v době, kdy se z ranní oblohy přesouvala na oblohu noční, ale hlavně na oblohu jižní polokoule – byla tak nízko nad obzorem, že z kopule naší hvězdárny již nebyla pozorovatelná.

Časosběrné putování komety Leonard mezi hvězdami, jak jej v noci za 7. na 8. prosince 2021 zachytil Petr Hykš si můžete prohlédnout na následujícím odkazu:

https://youtu.be/JanX8Wf10rQ