Astropodzim 2020

/ 21.12.2020 /

Setkání našeho Měsíce s měsíci plynných obrů
22. října 2020

Pokud byste se 22. 10. pozorně podívali na oblohu, naskytl by se vám pohled na setkání (konjunkci) Měsíce se dvěma plynnými obry Jupiterem a Saturnem, kolem kterých obíhají desítky měsíců. Větší setkání měsíců na obloze už si lze představit jen těžko. Dorůstající Měsíc se během dalšího dne posunul na noční obloze asi o 24 svých průměrů dále na východ (doleva). Napravo od něj pak bylo možné znovu zahlédnout dvojici planet prakticky ve stejném seskupení, v jakém byly i předešlého večera. Všechna tři tělesa - Měsíc, Jupiter i Saturn se poté ocitla takřka v jedné linii, pouze Saturn byl poněkud výše. Zhruba o dva měsíce později, se pak schylovalo k velmi těsné konjunkci Jupitera se Saturnem. Jak toto vyčkávání na „Betlémskou hvězdu“ dopadlo se dočtete na konci tohoto příspěvku. 

Skupina slunečních skvrn
Státní svátek 28. října 2020

Koncem října bylo možné pozorovat na Slunci poměrně velké množství skvrn. S pomocí hvězdárenského projekčního dalekohledu, papíru a tužky jsme ve středu 28. října zaznamenali pozici čtrnácti skvrn, přičemž u čtyř z nich bylo velmi dobře patrné tmavé jádro (umbra) a světlejší okraj (penumbra). Aktivita Slunce se v průběhu času mění. Kopíruje asi 11 let trvající cykly, během nichž významně kolísá počet pozorovatelných slunečních skvrn a také počet slunečních erupcí. V posledních několika letech byla aktivita Slunce minimální. V současné době vstupujeme do 25. cyklu, v rámci kterého již za několik málo let Slunce znovu dosáhne své maximální aktivity. Skvrn budeme běžně vídat desítky a budou se shlukovat do aktivních oblastí.

Mars velký jako Měsíc?
29. října 2020

Možná jste někdy dostali od přátel email informující o tom, že 27. srpna bude na nebi planeta Mars velká jako Měsíc za úplňku. O relevantnosti tohoto tvrzení jsme se mohli na vlastní oči nejlépe přesvědčit 29. října večer, kdy se dorůstající Měsíc na obloze setkal s planetou Mars, která byla stále ještě rekordně blízko k Zemi a jevila se na obloze jako velice jasná načervenalá hvězda. Snímek z teleobjektivu zachycuje drsnou realitu - i téměř v době největšího přiblížení k Zemi se Mars na obloze jeví menší než mnohé krátery na Měsíci. Mars je sice ve skutečnosti skoro dvakrát větší než Měsíc, ale v danou dobu byl od naší planety vzdálený asi 170x více než Měsíc. Při těchto počtech je jasné, že Mars nikdy nebude na obloze větší než Měsíc - pokud ano, rozhodně nám zavolejte.

Albedový útvar Syrtis Major na Marsu
5. listopadu 2020

Koncem prvního listopadového týdne se nám na několik dní a nocí udělalo jasno. Nabízela se tedy příležitost znovu zachytit planetu Mars, dokud byla ještě rekordně blízko Zemi. Věnovali jsme se též Měsíci couvajícímu do fáze první čtvrti. S planetou Mars jsme se dosud v dalekohledech setkávali spíše jako s velkou oranžovou koulí, na které bylo, s trochou fantazie, možné identifikovat světlou polární čepičku. Ve čtvrtek 5. listopadu se nám planeta Mars jevila v dalekohledu o dost rozmanitější. Nebyla sice vidět polární čepička, ale zato bylo možné snadno pozorovat velmi výrazné, tmavé albedové útvary. Využili jsme největšího možného zvětšení (257x) a natočili jsme 1,5 minuty dlouhé video, jehož pozdějším zpracováním vznikl snímek vlevo dole. Jednoduchým srovnáním zpracovaného snímku s obrazem Marsu, který na danou hodinu vygeneroval program Stellarium, můžeme konstatovat, že nejvýraznější tmavý výběžek mířící doprava nahoru je jeden z nejznámějších albedových útvarů na Marsu nazývaný Syrtis Major, rozsáhlý komplex starodávných vulkánů.

Stmívání nad štítovými sopkami Arago Alfa a Beta na Měsíci
6. listopadu 2020
Tím ale naše dobrodružství nekončilo. Vyčkali jsme do ranních hodin druhého dne, abychom mohli pozorovat couvající Měsíc. Ten se na podzim skutečně vyplatí pozorovat, protože stoupá vysoko nad obzor a jeho obraz v dalekohledu je tak za vhodného počasí mnohem méně ovlivněn zemskou atmosférou než například na jaře, kdy se zase vyplatí pozorovat spíše dorůstající Měsíc. Nevýhodou couvajícího Měsíce je, že si na něj musíme přivstat. Na druhou stranu, právě díky tomu nabízí couvající Měsíc neokoukané pohledy na měsíční krajinu. 

Snímek níže zachycuje dómy u kráteru Arago (označené šipkami). Orientace: sever vpravo, západ nahoře.

Toto je detailní záběr západního okraje Moře klidu, ve kterém najdeme řadu útvarů: k jeho okraji zasahující přímé příkopové propadliny, všudypřítomné impaktní krátery nebo typicky klikaté mořské hřbety. Úplně dole uprostřed je mezi takovými hřbety možné rozpoznat duchový kráter Lamont, který je právě pohlcován postupující tmou. Vidíme pouze jeho kruhový obrys, proto se mu přezdívá duchový. Nad ním najdeme menší, ale o dost výraznější kráter Arago, který je nahoře a napravo obklopen dvěma pozoruhodnými „boulemi“. Jsou to vulkanické dómy Arago Alfa a Arago Beta; měsíční sopky s velmi nevýrazným reliéfem, které jsou pozorovatelné pouze při velmi šikmém osvětlení. Nízce viskózní bazaltová láva, kterou tyto sopky produkovaly, tekla po měsíčním povrchu tak snadno, že nevytvořila vysoké kuželovité sopky, ale jen velmi pozvolné štítové sopky o průměru 15-20 km, ale o výšce jen 300 m - tedy se sklonem svahů méně než 2°.

Tento snímek zachycuje celkový obraz Měsíce tak, jak nám nabízelo malé zvětšení. Orientace je stejná jako na předchozím snímku: sever vpravo, západ nahoře. Na první pohled nás zaujme velice plasticky se jevící oblast blízko hranice světla a stínu, kde se právě noří do tmy ohromné množství impaktních kráterů. Měsíční vulkanismus bychom mohli obdivovat také na celé řadě vzájemně propojených tmavých oblastí tvořených rozsáhlými výlevy láv, které jsou tradičně nazývány moře a oceány. V pravé dolní části snímku se temnota právě dotýká téměř kruhového a zdánlivě velice hladkého povrchu Moře jasu, na které dále navazuje Moře dešťů, při jehož okrajích najdeme zářivě bílá pohoří, do kterých se právě opírá sluneční svit. Toto moře je dále spojeno s rozsáhlým Oceánem bouří, ve kterém září tři velmi jasné krátery se světlými paprsky: Koperník, Kepler a Aristarchus. A na tento oceán dále navazuje nalevo Moře poznané, Moře par a Moře oblaků. 

Pozorování Slunce

6. listopadu 2020.

Během léta bylo na Slunci skvrn jako šafránu, ale na podzim si naše nejbližší hvězda svoji reputaci trošku vylepšila. Je to dobře, že pohled do fotosféry již není tak fádní a především je to dobrá příležitost i pro naše menší zájemce o astronomii. Jsme moc rádi, že si občas někdo z nich udělá čas a přijde si Sluníčko namalovat, rádi bychom časem pro naše nejpilnější pozorovatele uspořádali expedici na velkou hvězdárnu do Ondřejova.

Skupina skvrn pozorovaná ve stejný den projekční metodou.

Mare Orientale
8. listopadu 2020
Zkušený pozorovatel si na předchozím snímku couvajícího Měsíce jistě povšiml něčeho zvláštního. Okraj Měsíce není dokonale kulatý, ale v horní části je nápadně nerovný. Jsou zde také drobné, ale nápadné lávové výlevy Jarního a Podzimního jezera (Lacus Autumni a Lacus Veris) patrné jako úzké tmavé proužky ležící již na přivrácené straně. Tento jev předznamenával velkou událost: v dalších dnech se na Měsíci objevilo ještě jedno moře. Následující snímek z 8. listopadu již odhaluje nejen dvojici jezer ležících při okraji přivrácené strany, ale i Východní moře z odvrácené strany Měsíce. 

Východní moře představuje lávou zalitou nejhlubší část mnohaprstencové impaktní pánve Orientale z odvrácené strany Měsíce. K tomu, abychom jej mohli pozorovat, jsou nutné zvláštní podmínky, které se budou opakovat až zase příští rok na podzim. Ale jak to, že je tato část odvrácené strany ze Země vidět? Zvykli jsme si na to, že Měsíc k nám nastavuje stále stejnou tvář, ale díky měsíční libraci lze ze Země pozorovat více než polovinu jeho povrchu. Měsíc se kolem Země pohybuje po eliptické dráze (a tedy různou rychlostí), ale rychlost jeho rotace kolem vlastní osy se nemění. Když se v přízemí pohybuje kolem Země rychleji, tak se vzhledem k nám nestíhá dotáčet a podobně i při pohybu v odzemí se zase pohybuje pomaleji a nestíhá dobíhat vlastní rotaci (librace v selenografické délce). A tak se nám občas ukáže i západní či východní okraj odvrácené strany Měsíce. Do hry navíc vstupuje také librace v selenografické šířce, kdy můžeme nahlédnout i za jižní nebo severní pól Měsíce, protože rotační osa Měsíce není kolmo k rovině jeho oběžné dráhy kolem Země. 

Východní moře (Mare Orientale) je lemováno prstencovým pohořím Montes Rook a Montes Cordillera, která se kolem něj koncentricky vinou (znázorněné přerušovanou čarou). Na detailním záběru výše se jejich vrcholy projevují jako sotva patrné výstupky na okraji Měsíce. Dobře patrné je také Podzimní a Jarní jezero (Lacus Autumni a Lacus Veris), z části lemující vnitřní okraje těchto horstev. Výrazný tmavý útvar při pravém okraji je lávou zatopený kráter Grimaldi. Jasný kráter nalevo, ze kterého vybíhají světlé paprsky, se nazývá Byrgius. Mezi nimi leží další lávou zatopený kráter Cruger, v jehož blízkosti najdeme dvojici tmavých jezer souhrnně nazývaných Letní jezero (Lacus Aestatis). 

Objekty při okraji měsíčního disku jsou silně zkresleny perspektivou. Pokud fotografii Měsíce převedeme do Lamberovy ekvivalentní projekce, zobrazí se pánev Orientale při západním okraji zhruba v podobě, v jaké bychom ji viděli z kosmické lodi (upraveno v programu WinJUPOS).

Konjunkce Jupitera se Saturnem
A co v úvodu zmiňovaná Betlémská hvězda? Obě planety se k sobě během podzimu den po dni nezadržitelně blížily a na večerní obloze tvořily nepřehlédnutelnou dvojici…

Poloha dvojice planet 5. listopadu 2020…

Poloha dvojice planet 1. prosince 2020…

Citát od Felixe Holzmana: „Představte si to, to by bylo, co?...“

Setkání Jupitera se Saturnem proběhlo 21. prosince, právě v den začátku astronomické zimy. Bohužel, permanentně zatažená obloha nám nedovolila tuto výjimečnou událost pozorovat. Naději ovšem neztrácíme. Pokud se v příštích dnech počasí umoudří a dovolí nám alespoň na chvíli pozorovat stále ještě dosti blízké setkání obou planet na obloze, dočtete se o něm v příštím článku věnovaném astronomické zimě. V tuto chvíli nám nezbývá, než si pouze představovat jaké by to asi bylo pokoukání v dalekohledu a vzít za vděk šestým „Střípkem“, který se tomuto úkazu věnuje (viz https://www.youtube.com/watch?v=2X0drtkZKKY). 

Příjemné prožití vánočních svátků a vše nejlepší v novém roce 2021 přejí ždáničtí astrolovci beze zbraní.