Astroléto 2022

/ 25.09.2022 /

V pátek 23. září 2022 v 03:03 hodin nastala podzimní rovnodennost. Střed slunečního kotouče protnul severně od jasné hvězdy Spica nebeský rovník a Slunce začalo více osvětlovat jižní polokouli Země. Na severní polokouli skončilo astronomické léto a začal astronomický podzim. Všeobecně známé poučky, které se děti učí ve škole praví, že na celé naší planetě, s výjimkou pólů, je v okamžiku rovnodennosti den stejně dlouhý jako noc. Slunce vychází přesně na východním bodě obzoru a zapadá přesně na západě a nad obzorem je 12 hodin. Platí to však jen částečně. Například v naší republice, díky refrakci, což je jev díky kterému se kotouč Slunce jeví u obzoru o něco výš než je skutečná poloha Slunce, nastala doba, kdy je Slunce přesně 12 hodin nad obzorem až v neděli 25. září. V každém případě je konec astronomického léta důvodem ke krátkému ohlédnutí za tímto ročním obdobím prostřednictvím několika momentek, které na ždánickém nebi ulovili Petr Hykš, Michal Pazderka a Karel Trutnovský.

Letní superúplněk

13. 7. 2022

Večer 13. července 2022 ve 20:37 hodin se náš kosmický soused na své dráze přiblížil k Zemi a současně se ocitl v místě naproti Slunci. Nastal superúplněk - nejsvětlejší letní noc. Kydž je období kolem úplňku, můžeme chodit venku a nemusíme si vůbec svítit baterkou. A to dokonce i v lese pod korunami stromů! Když se člověk rozkouká, určitě nenarazí do stromu, nenapíchne se na větev, ani nezakopne o pařez. Když se kdysi prováděly letní polní práce v zemědělství ručně, pracovalo se „za Měsíčku“ a ve dne, když bylo horko, lidé odpočívali ve stínu. I když astronomové prý obecně úplňkový Měsíc příliš v lásce nemají, Měsíc je neobyčejně zajímavé kosmické těleso, ozdoba nebe propůjčující jemné barvy okolní oblačnosti a náš věrný noční společník.

Saturn mobilem

16. 7. 2022

V červenci planety pokračovaly ve svém přesunu z ranní oblohy, a tak jsme mohli za jasného počasí dalekohledy namířit na všeobecně oblíbenou planetu, pána prstenců. V létě dosáhl Saturn opozice se Sluncem, byl Zemi nejblíže a na obloze byl největší a nejjasnější. Když lze toto vyfotografovat přes dalekohled mobilem, jaký je asi pohled do dalekohledu očima? Odpověď zní – mnohem lepší! Ale i tak je to na mobil slušný výkon a podobný obrázek si můžete během večerního veřejného pozorování na hvězdárně pořídit i vy!

Na kraji světa

24. 7. 2022

Bezměsíčné noci vybízejí k pozorování Mléčné dráhy, která je na letní obloze nepřehlédnutelná. Nejkrásnější část Mléčné dráhy je vidět v létě nízko nad jižním obzorem. Vydal jsem se za ní k vodní nádrži Zápověď u Šardic, odkud pochází náš kolega Michal Pazderka. Když se podíváte mezi souhvězdí Střelce a Štíra, jejichž jasné hvězdy se odrážejí i na hladině vodní nádrže, díváte se směrem do středu naší galaxie. Těch mnoho milionů hvězd v centru naší galaxie by kolektivně zářily jako Měsíc v úplňku, nebýt toho, že je z našeho pohledu zakrývají temná oblaka prachu Velké trhliny. Je tady taková tma, že když se zadíváte na tenký pás pevniny sevřený mezi dvěma obrazy hvězdné oblohy, můžete se nořit do závrati a představovat si, že jste na okraji světa.

Modifikovaný Canon EOS 800D, Samyang 10 mm, 30x30s, ISO:3200. Snímky byly upraveny v programu Lightroom, složeny ve dvou vrstvách na hvězdy v Sequator (obloha a hladina zvlášť) a obě vrstvy spojeny v Gimp.

Velká protuberance

3. 8. 2022

Aktivita Slunce postupně stoupá a Wolfovo relativní číslo se často dostává přes hodnotu 100. Kromě většího počtu slunečních skvrn se zvýšená aktivita Slunce projevuje též zajímavými jevy ve sluneční chromosféře, vrstvě vznášející se několik tisíc kilometrů nad zářivou fotosférou. V prvním srpnovém týdnu probíhal na ždánické hvězdárně hvězdářský příměstský tábor a 3. srpna jsme s dětmi zpozorovali pěknou protuberanci – výtrysk sluneční plasmy uvězněné v magnetickém poli. Tyto útvary, veliké jako několik Zeměkoulí vedle sebe, mívají jepičí život a ukazují, jak rychlé, zpravidla v rámci hodin, jsou změny v magnetickém poli Slunce.

Detail velké protuberance

3. 8. 2022

Plasmu si lze představit jako plyn, u kterého se však každý atom chová jako železná pilina. Reaguje na magnetické pole a vykresluje jeho indukční čáry. Asi tak, jako když se rozsypou železné piliny nad tyčovým magnetem. Podkova protuberance viditelná na okraji Slunce propojuje severní a jižní magnetický pól. Navíc jsou v její struktuře patrná vlákna indukčních čar. Magnetické pole na Slunci má neobyčejně složitou strukturu a tak celá chromosféra vypadá jako hladina rozbouřeného moře.

Velká protuberance – den po té

4. 8. 2022

I když protuberance mívají životnost zpravidla jen několik hodin a třebas už po jediné hodině můžete vidět zřetelné změny v jejich vzhledu, tato se ukázala poměrně stabilní a dlouhověká. Tančila na okraji slunečního disku a od včerejška se jen poněkud pocuchala a nadzvedla. Byla to překrásná podívaná a Sluníčko v chromosférickém dalekohledu vypadalo jako vánoční baňka i s poutkem. Inu, letní astronadílka pro účastníky našeho příměstského hvězdářského tábora!

Chromosféra

4. 8. 2022

Vyfotografovat současně detaily v chromosféře a sluneční protuberance je velice obtížné. Fotoaparáty nemívají tak veliký dynamický rozsah, aby obsáhly slaboučké protuberance oproti mnohem jasnějšímu slunečnímu kotouči. Protuberance, které se na okraji Slunce jeví jako výtrysky červené barvy se na slunečním disku jeví jako tmavé čárky - filamenty. I když jsou protuberance a filamenty v principu totéž, jeví se naprosto různě. V chromosféře jsou dále patrné tmavé sluneční skvrny, světlejší aktivní oblasti a rozbouřená struktura celého slunečního kotouče.

Rozkročená protuberance

4. 8. 2022

Kompozice obrazu protuberance a chromosféry ze dvou výše uvedených snímků. I když jsou protuberance a filamenty v principu totéž a ve skutečnosti mají stejný jas, jeví se v různých situacích naprosto různě. Všimněte si, jak filament v horní části tohoto snímku navazuje na pravou část protuberance. Je z toho krásně patrné, jak je tato protuberance rozkročená přes sluneční horizont. Nedíváme se na ni zboku, ale ze šikma. Snímky protuberance i chromosféry, ze ketrých se skládá tento obraz, byly pořízeny různou expozicí chromosférickým dalekohledem Lunt 60/600.

První světlo

Noc z 26. na 27. 8. 2022

Toto jsou první snímky pořízené novým hlavním dalekohledem ždánické hvězdárny (Ritchey-Chrétien 406/3200) s astronomickou chlazenou CMOS kamerou C2-12000A. V době pořizování snímků nebyla ještě montáž úplně přesně orientovaná, ani vybavena pointačním „guidovacím“ systémem a snímky sloužily zejména pro ověření, jak se Michalovi Pazderkovi z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity z Brna podařilo provést justáž zrcadel dalekohledu. Samotné snímky nebyly nijak upravovány, jedná se o tzv. „single shoty“ s expozicí 60 sekund, nicméně ukazují, že kresba optikou dalekohledu je poměrně slušná.

Snímky zobrazují dva klenoty letní hvězdné oblohy, planetární mlhoviny, které se vytváří při zániku hvězd podobných našemu Slunci. Na prvním snímku je Prstencová mlhoviny v Lyře, označovaná M57 a na druhém mlhovina Činka v souhvězdí Lištičky, s katalogovým označením M27.

Noc z 26. na 27. 8. 2022

Srdcař a spolupracovník naší hvězdárny Michal Pazderka u nového ždánického dalekohledu.

STÓÓÓP! Meteor pro štěstí

21. 9. 2022

Závěr astronomického léta ozdobila parádní létavice. Už přibližně měsíc je hvězdárna ve Ždánicích jednou z pozorovacích stanic sítě pro sledování meteorů CEMeNt, kterou provozuje Společnost pro meziplanetární hmotu (SMPH), (viz https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/seminar-smph-2022.html ). A právě během jedné z posledních nocí astronomického léta zapózoval nad západním obzorem parádní meťas, který zachytila naše ždánická kamera. Klikněte si na následující odkaz a nezapomeňte si něco moc hezkého přát - https://youtu.be/7JT1hnr0iO4 .