Astrojaro 2021

/ 24.06.2021 /

V pondělí 21. června ráno nastal letní slunovrat. Slunce vstoupilo do znamení Raka, dosáhlo nejvyšší deklinace a začalo astronomické léto. A s tím přichází i doba ohlédnutí za lovy zajímavých astronomických objektů v uplynulém ročním období, jak je zachytil náš astrofotograf Petr Hykš. Veliká gratulace rovněž letí Milanovi Pagáčovi za úspěch v mezinárodní astrofotografické soutěži.

Svítání nad kráterem Koperník

22. března 2021

Měsíc mění své fáze s železnou pravidelností a každý měsíc se tak opakuje stále ten stejný scénář: dorůstání od novu k úplňku a couvání od úplňku k novu. Když bychom si ale vzali na pomoc dalekohled a pravidelně sledovali pouze jednu konkrétní fázi, třeba první čtvrt, zjistili bychom, že hranice světla a stínu prochází vždy někudy jinudy. Každá první čtvrt vypadá trochu jinak a každou hodinou nám také stín odhaluje další a další podrobnosti měsíčního povrchu. Během jednoho večera tak můžeme v dalekohledu pozorovat například svítání nad kráterem Koperník. To je ten asi 100 km velký kráter na snímku nedaleko od středu, při hranici světla a stínu. Zatímco na začátku pozorování se sluneční paprsky sotva dotýkaly pouze východního okraje valu kráteru, asi po dvou hodinách, když přešla oblačnost, již bylo možné pozorovat takřka celý obrys kráteru, protože sluneční světlo mezitím proniklo i dovnitř a nasvítilo západní okraj kráteru. Na Měsíc se zkrátka vyplatí dívat každý měsíc

Aristarchus Plateau a Marius Hills Plateau

25. března 2021

Jednou za čas se stane, že pohled na Měsíc je pro nás pohledem na něco v tomto světle dosud nespatřeného. Nejinak tomu bylo i v noci 25. března. Blízko nejjasnějšího kráteru na Měsíci zvaného Aristarchus právě vystupoval ze stínu útvar zvaný Aristarchus Plateau. Tento vyvýšený blok tvaru kosočtverce o rozměrech 170x220 km jako by vůbec nezapadal do měsíční krajiny. Náhorní plošina se tyčí do výšky dvou kilometrů nad Oceán bouří a kdysi po ní tekla žhavá láva, která v této krajině vyhloubila největší měsíční útvar svého druhu zvaný Vallis Schröteri, který nápadně připomíná řeku s meandry. To ale nebylo všechno. Jen o kousek jižněji, západně od kráteru Marius, bylo možné spatřit skupinu několika desítek útvarů vrhajících vlastní stíny. Marius Hills Plateau představuje ojedinělou soustavu více než 260 dómů a desítek dalších útvarů vulkanického původu.

Nova v souhvězdí Kasiopeji (V1405 Cas)

22. března 2021

Novy jsou proměnné hvězdy, které náhle vzplanou a dramaticky zvýší svoji jasnost. Bývají součástí dvojhvězdy, kde jednu složku tvoří bílý trpaslík a druhou obří hvězda. Materiál se postupně přelévá z řídkého hvězdného obra na malého, ale velmi kompaktního bílého trpaslíka, kde se usazuje na povrchu a jednou za čas vzplane v oslnivé explozi. V tu chvíli vzroste jas celé soustavy zhruba o pět řádů. Novu Cas 2021 = V1405 Cas objevil 18. března 2021 japonský pozorovatel Yuji Nakamura jako objekt s jasností 9,6 mag. Nyní se jasnost této novy pohybuje kolem 7,8 mag. Před současným velkým zjasněním nebyla tato hvězda vizuálně prakticky vůbec pozorovatelná. Jako proměnnou hvězdu ji ještě před vzplanutím identifikoval pomocí astronomické CCD kamery český pozorovatel Zbyněk Henzl, který ji také zapsal do českého katalogu proměnných hvězd jako CzeV3217. Je tedy možné říci, že se jedná o novu s „českými kořeny“. Novu jsme za dorůstajícího Měsíce pozorovali i na ždánické hvězdárně.

Snímek vznikl složením čtyř minutových expozic pořízených pomocí modifikovaného fotoaparátu Canon EOS 800D (4x60s, ISO:1600) přes dalekohled Sky-Watcher 150/750.

Vírová Galaxie (M51)

6. dubna 2021

Jasné bezměsíčné noci na jaře vybízejí k pozorování vzdálených a málo jasných objektů, například galaxií. V jarních souhvězdích, jako je Panna nebo Lev, najdeme celé skupiny galaxií, na které jsme se zaměřili koncem astro-zimy. Nicméně, jedna z těch nejkrásnějších galaxií, Vírová Galaxie M51 v souhvězdí Honicích psů, je vidět celoročně. Její spirální ramena jsou v našich dalekohledech pohodlně pozorovatelná. Na fotografii se nám ukážou i v barvách, jejich modrý odstín je způsoben překotným zrodem mnoha hmotných a horkých (a tedy modrých) hvězd. V dalekohledu můžeme pozorovat, jak se jedno rameno dotýká i jádra menší, ale podobně jasné galaxie. A na fotografii lze v pozadí nalézt ještě několik dalších menších a vzdálenějších galaxií.

Snímek vznikl složením 255 půlminutových expozic pořízených pomocí fotoaparátu Canon EOS 700D (255x30s, ISO:1600 + 54 DF a 21 FF) přes dalekohled Sky-Watcher 150/750.

Sluneční protuberance

21. dubna 2021

Koncem dubna jsme přes dalekohled určený k pozorování chromosféry (vnitřní části sluneční atmosféry) pořídili první dramatičtější záběry budící docela silné emoce. Už pár měsíců pozorujeme tradiční probouzení naší nejbližší hvězdy z několik let trvajícího minima s minimem slunečních skvrn a erupcí a nástup režimu, ve kterém jsou desítky skvrn a každodenní erupce na denním pořádku. Slunce nám tak po delší odmlce odhaluje temné stránky své komplikované osobnosti. Nutno dodat, že velmi přitažlivé. Na přiloženém snímku lze při okraji slunečního disku sledovat smyčkovité útvary - sluneční protuberance. Je na něm patrný také jeden filament, jak se tradičně označují protuberance, které se promítají před sluneční kotouč.

Snímek vznikl složením 10 % nejlepších snímků z asi 1 min trvajícího videa pořízeného afokálně pomocí fotoaparátu Canon EOS 700D (50 mm, ISO:1600) přes dalekohled Lunt 60/600 propouštějící pouze vlnovou délku světla H-alfa (656,3 nm) vyzařovanou vodíkem.

Mladý dorůstající Měsíc

14. května 2021

V polovině května se nám krátce po západu Slunce, ještě na modré, ukázal neobyčejně vysoko nad obzorem mladý dorůstající Měsíc. Při pohledu pouhým okem byl měsíční srpek tak uzačký, že byla sotva rozeznatelná jeho šířka. Ještě než nastalo zatmění Měsíce oblačností, stihli jsme na něj namířit dalekohled a rychle pořídili dokumentační snímek. Na snímku níže je vidět, že i tak úzký srpek Měsíce nám má mnoho co nabídnout. Náš zrak ihned upoutá kulaté Moře nepokojů, které má asi 550 km v průměru s hornatými valy tak starými, že se jim nevyrovná žádné pohoří na Zemi.

Mléčná dráha nad ždánickou hvězdárnou

5. června 2021

Počátkem června se hvězdárna otevřela veřejnosti a konečně jsme mohli začít pozorovat oblohu s vámi. V noci ze čtvrtého na pátého června jsme to společně táhli do půl druhé. Není divu. Obzvlášť v době, kdy nám přeje počasí, se na obloze vždy najde něco, na co namířit čtyřiceticentimetrový dalekohled. A tak jsme si na obloze ukázali některá z nejvýraznějších souhvězdí a pozorovali v nich nejvzdálenější objekt v dosahu našich dalekohledů - kvazar 3C 273 v Panně, krásnou dvojhvězdu Albireo v Labuti, Prstencovou mlhovinu v Lyře (M57), bledě modrou mlhovinu Kočičí oko v Drakovi (NGC 6543), kulovou hvězdokupu v Herkulovi (M13), eliptické galaxie v souhvězdí Panny (Markarianův řetěz), Vírovou galaxii v Honicích psech se spirálními rameny (M51) a překvapivě jasnou galaxii Doutník (M82). Nad hvězdárnou pomalu vycházela Mléčná dráha, jejíž nejkrásnější a nejzářivější část bude pozorovatelná po celé léto.

Částečné zatmění Slunce

10. června 2021

Na přiložených snímcích je zachyceno téměř maximum částečného zatmění Slunce tak, jak jsme jej pozorovali ve dvou dalekohledech. Pouze první snímek byl převeden do černobílých barev pro zviditelnění detailů. Zachycuje pohled na fotosféru, tedy něco jako ‚povrch‘ Slunce. Ve fotosféře bylo možné pozorovat tmavé sluneční skvrny a světlé fakule. Pozorovali jsme dvě skupiny slunečních skvrn: jednu tvořenou asi pěti skvrnami (blízko středu) a druhou reprezentovanou jedinou skvrnou, která byla obklopena výrazným fakulovým polem (asi na čtvrté hodině). Na druhém snímku je zachycen pohled na chromosféru, vrstvu nacházející se nad fotosférou, v barvě, která odpovídá vlnové délce 656,28 nm. Především právě v této barvě září vodík v nejnižší části sluneční atmosféry. Ve chromosféře lze kolem slunečního disku pozorovat protuberance. Pokud se protuberance promítají před sluneční disk, nazývají se filamenty a jeví se tmavší než okolí. Jeden takový filament je možné pozorovat na dvanácté hodině, nedaleko měsíčního stínu.

Planetka Vesta ve společnosti trojice galaxií v souhvězdí Lva

11. června 2021

V období několika dnů kolem 10. června, kdy jsme pozorovali částečné zatmění Slunce, bylo zajímavé dění i na noční obloze. V souhvězdí Lva se právě odehrávala zajímavá konjunkce, ale bohužel jsme ji mohli pozorovat jen s několika málo vyvolenými z řad našich návštěvníků. Pouze v pátek večer, v mezerách mezi oblačností, se v dalekohledu planetka Vesta občas ukázala. Na přiloženém snímku, který je spíše dokumentační, je patrné, že toto druhé největší těleso hlavního pásu planetek v pátek večer přecházelo místem na obloze, kde leží trojice galaxií ve Lvovi (Leo Triplet). Snímek vznikl kombinací dat z tohoto večera (13x30s + 27 DF) pořízenými čočkovým dalekohledem Sky Watcher 120/900 s daty z letošního jara pořízenými zrcadlovým dalekohledem Sky Watcher 150/750 (127x30s + 19 DF). V programu Deep Sky Stacker tak vznikly dva snímky, které byly v programu GIMP upraveny jako dvě samostatné vrstvy (manuální sesazení vrstev, úprava jasu pozadí a průhlednosti).

Astrofotografie pod čarou:

Čachtická vlasatice, autorem fotografie je Milan Pagáč

Začátkem června se k nám dostala zpráva, že příznivec naší hvězdárny, Milan Pagáč, který na naší hvězdárně pořídil již několik pěkných astrofotografií, získal v soutěži Astrofoto, kterou organizuje hvězdárna v Hurbanově 1. místo v kategorii „Variácie na tému Obloha“. Porota vybrala fotografii, která zachycuje pohyb komety Neowise nad Čachtickým hradem v půlhodinových intervalech. Ocenění, zveřejněné v časopise Kozmos, nám udělalo neskutečnou radost a velice tímto Milanovi Pagáčovi gratulujeme, že dokázal tak skvěle obstát v konkurenci dalších výborných astrofotografů.